Hra má svoje vady (nějaké ty grafické zádrhely jako například levitující Klepna nebo novigradský turnaj v silly walks), ale celkově bych se ji nebála označit jako naprosto perfektní. Vývojářům přeju, že se jim podařilo splnit vysoká očekávání a vytvořit hru, která předčila svoje už tak výtečné předchůdce.

Nebudu zde dál rozsáhle opakovat slova jiných, chválit se na třetím Zaklínači dá všechno možné - ano, vedlejší úkoly dosahují co do poutavosti obsahu úrovně hlavních, svět je rozsáhlý, nepřátelé rozmanití, všechny systémy promakané, pořád je co dělat a kam chodit, za celé ty hodiny a hodiny a hodiny ve hře jsem se nenudila ani jednou - takže zde jen sdělím svůj subjektivní dojem z tématu Divokého honu.

Stěžejním tématem hry je totiž nalezení a zachránění Ciri - stejně jako v knižní sérii - a to sice Geraltův příběh dělá tím osobnější a lidštější atd. atd., ale já sem napíšu svůj kacířský názor, že bych se bez toho klidně obešla. Ciriny části jsem kdysi dávno, když jsem četla knížky, měla sto chutí přeskočit a od té doby se toho u mě mnoho nezměnilo. Ciri byla od začátku moc překombinovaná, moc superhrdinská a moc nereálná. Zkrátka a dobře, uznávám, že hra by bez zarámování do příběhu hledání a pomoci Ciri tak trochu postrádala smysl a neříkám, že části s Ciri jsou špatné, nic takového, ale co se mě týče, klidně bych si jezdila krajinou a míchala se do cizích problémů i pod tak globálně nevýznamnou záminkou, jakou použil Sapkowski v Bouřkové sezóně (hledání ztracených mečů namísto hledání ztracené superdcery).

Různorodost příběhů v Divokém honu byla opravdu obdivuhodná a byly natolik dobře napsané, že by vydaly na několik dalších knížek. Líbilo se mi všechno: čarodějky a čarodějnice, osud Baronovy rodiny, Dijkstra a jeho spiknutí, Skellige, třešnička s Charlesem Dancem jako Emhyrem, Kaer Morhen, nakonec i konfrontace s Honem (opravdu mě nenapadá nic, co by mi chybělo, byla tam dokonale zpracovaná Yennefer a všichni staří známí, ne fakt, ty příběhy byly naprosto dokonalé: když jsem pomáhala Baronovi napravit jeho zkažený život, říkala jsem si, tohle je fakt dost dobrý, když z lesa vylezly tři ježibaby, říkala jsem si, ať tahle hra nikdy neskončí, když jsem s novigradským podsvětím komplotovala v sauně, říkala jsem, wow, oni sem dali fakt naprosto všechno -- a to jsem ještě nevěděla, že budu provádět zaklínačskou mutaci na zakletém elfovi (a co teprve třeba sidequest s upírem nebo Nejhledanější ve Skellige!)). Jen jsem počítala minuty vždy, když jsme se přepnuli do perspektivy Ciri. Nevím, proč mám s tou holkou problém, prostě se mi zdá, že od vzpoury na Thaneddu byl její veškerý vývoj moc přitažený za vlasy (viz její akcelerace a regenerace při soubojích - vážně?).

Na závěr chválím geniální soundtrack a skvělou karetní minihru, jen mě mrzelo, že jsem přes veškerou snahu nedala dohromady celý balíček.