V mém hráčském životě je několik milníků v hraní multiplayeru ve FPS. Prvním a nejzásadnějším byl Doom/Doom II: Hell on Earth, které přes ZDaemon občas hraju dodnes. Mezi další bych zařadil Quake III: Arena, Call of Duty 1 a Call of Duty 4: Modern Warfare. Po dlouhé době mohu říct, že se objevil milník nový, Titanfall.

Předně musím říct, že Titanfall nemůžu porovnávat s nejnovějšími díly COD, protože jsem je nehrál. Nejnovější FPS akci, kterou jsem před Titanfallem hrál byl Battlefield 3, ale ten je žánrově úplně někde jinde.

Titanfall je pro mě jedna z nejrychlejších a nejdynamičtějších stříleček jaké jsem kdy hrál. Vlastně druhá nejrychlejší, protože to šílenství, které se odehrává v balíku map Brit10 pro DOOM 2 přes ZDaemon, tomu se nevyrovná nic.

Titanfall posouvá multiplayer ve FPS zase o kus dál. Nejen, že se úplně oprostil od singlplayerové kampaně, která se sice v rámci možností odehrává na několika herních mapách ale v zásadě nemá vůbec žádný význam. Ale i samotné klání mezi živými hráči je vylepšené o spoustu zajímavých prvků.

Mezi tyto prvky patří zejména parkour, tedy možnost běhat po stěnách a rychle vylézt do velkých výšek. To hru významně rozšiřuje o vertikální rozměr. S parkourem souvisí možnost v průběhu skoku skočit ještě jednou. Tímto způsobem se dají překonávat velké vzdálenosti a hra se tím ještě zrychlí.

Hra je sice omezena na turnaje 6 proti 6, ale mapy i přesto netrpí prázdnotou. Pohybují se tam totiž týmy botů, které doplňují týmy hráčů. Dále se zde pohybují nezávislí roboti, které je možno nahackovat aby pak stáli na straně hráče.

Co se zbraňového arzenálu týče, ten je rozdělen na dvě skupiny. Klasické zbraně, určené k likvidaci obyčejných hráčů a těžké zbraně sloužící prioritně k likvidaci titánů. Mezi klasickými zbraněmi je třeba vyzdvihnout automaticky zaměřovací pistoli. Hodně hráčů sice tvrdí, že tak už došlo k úplnému zjednodušení hry, kdy jenom stačí běžet vpřed a střílet, ale není tomu tak. Automatická pistole je dobrá tak na likvidování botů. Trefit s ní ale živého hráče, to chce chvíli čas. Potřebuje totiž zaměřit 3 body na jeho těle, a to je ve velké rychlosti hodně obtížné.

Nejvýraznějším prvkem je, jak už název vypovídá, možnost povolat Titána. Do titána pak nasednout a rozšířit tak hru o další dimenzi. Nejen, že se dá s vlastním titánem bojovat, ale je možné na spoluhráčova titána i vylézt, sedět mu na zádech a ostřelovat okolí. Proti nepřátelskému titánovi jsou již uvedené speciální těžké zbraně a nebo jej lze zlikvidovat naskočením na jeho záda a rozstřílet jeho elektroniku pěkně zblízka. Titánů jsou bohužel jen tři druhy, ale je možné je vybavit různými zbraněmi a perky, takže se zas tak rychle neomrzí. Dokonce i hra s titánem není pomalá a roboti se dokáží hýbat pěkně rychle.

Na to, že hra běží na obstarožním Source enginu, vypadá i na dnešní poměry velice dobře. Je vidět, že Source engine byl a stále je nadčasový.

Co mi na Titanfallu hodně vadí, je dlouhý loading před misí. Kdyby to šlo zkrátit aspoň na polovinu, bylo by to docela únosné. Dále stahovat na disk cca 60 GB, taky není málo, ale naštěstí mi internet běží celkem svižně, takže mi to až tak nepřekáží. Pro některé hráče to ale může být příliš.

Celkově mě Titanfall hodně baví a budu se k němu pravidelně vracet.