Tak jsem přišel na to, že když hraju střílečku, tak jsem totálně mimo, neschopnej jiný aktivity, která by vyžadovala trochu soustředění, a když už jí hraju, preferuju styl MW, kde mě víceméně nezdržují žádné zbytečné dialogy, kterých je v HL na muj v kus přeci jen trochu moc, a tím se dostávám k jádru pudla – obecně jsou to právě dialogy, které dokážou udržet moji pozornost u vobrazovky dost dlouho na to, abych zhlédl i závěrečné titulky. Všiml jsem si toho teprve nedávno, ale i ne uplně dokonalý příběh s dobrými replikami si získá nějaké ty bodíky navíc! V HL2 ale nic takového není. Akce je výborná, grafika se leskne, voda je čistá, i ta cigánská kámoška na cestách kolikrát potěší víc než kvér, ale jinak to na mě nijak zvlášt dojem neudělalo. Byla to taková áčková směsice Války světu, Hvězdné pěchoty a Tresspassera! A tady by právě ve srovnání i ten jurský svět zvítězil, protože je daleko víc originálnější a vlastně i uplně jiná hra. HL je typická střílečka, kde vubec nezáleží na tom, jak daleko se dostanete, duležitá je neustálá přítomnost valící se tsunami záporáku pod kolimátor vaší utočné pušky. HL2 není špatný kousek, ba naopak, svou fan základnu jistě nezklamal a ostatní nadchne, ale není to nic, čemu byste (dvakrát) propadli propadli, není to skutečný fenomén, a ve své velkoleposti se omezuje jen na parádní bezduchou, primitivní akci. Jo a ta Gordonova němota mi vubc nevadila.