Max Payne, spolu s jeho druhým dílem se řadí mezi hry, které je opravdu těžké zapomenout,
i když se jedná o "hloupé" střílečky.
Hra vypadá jako tuctová střílečka, Max Payne bude ten hodný policajt, co přestává kouřit kvůli rodině, bude střílet "ty zlý" a večer se vracet domů, do svého pečlivě budovaného amerického snu (auto, rodinný dům). Ale NE. V této hře nic není tak černobílé jak vypadá a hlavně příběhy nekončí dobře. Nikdy.
Po jedné velmi zásadní události [vražda rodiny] se Maxovi obrátí život vzhůru nohama.Nechá se přeřadit k DEA a po pár letech je na stopě. Na důležité schůzce se to jaksi zvrtne a dál už spoilerovat nebudu. Příběh se potom pěkně zamotá a obsahuje i pár zvratů. Přes svou mírnou klišoidnost je příběh skvěle napsaný. Celá hra se odehrává během sněhové bouře v New Yourku.
Sněhová bouře, čím dál více sílí, to asi proto, že přichází "Ragnarök", Vikingský konec světa. Vůbec, hra obsahuje spoustu narážek na Severskou mytologii. Klub Ragnarock, droga Valkýra, počítačová síť Yggdrasil, projekt Valhalla...Postavy v příběhu jsou na střílečku docela propracované, a motiv pomsty nutí Maxe v příběhu pokračovat.
Poté je čas odpravit prvních pár fetek, a to širokou škálou zbraní, co se ve hře nachází.
Začíná to berretou a končí u granátometu. K tomu připočtěte bullet time, což je Maxova specialitka -v kostce, čas se zpomalí, všude lítají kulky a Max mezi nimi zpomaleně kličkuje a vypadá to jako ve filmu (Matrix). Bullet time (BT) je limitován svým ukazatelem, který se velmi pomalu nabíjí. Bohůmžel, proti druhému dílu se Max v BT pohybuje značně pomalu, i když rychleji než protivníci, což je výhoda, ale ne zas taková jako v MP2.
Maníků na odpravu je slušná řádka, od nejnižších fetek, ujíždějících na Valkýře (místní droga, která nutí lidi myslet si, že jedli maso padlých andělů a vyvolává halušky) po elitní stráže a vojáky v neprůstřelných vestách.
Pokud nebudu uvažovat grafiku, která je stále koukatelná, ale zub času na ní odvedl slušnou práci, tak poslední věc, na které jde poznat stáří této hry je AI protivníků a jejich sem tam podivné reakce na zásahové zóny. AI je značně skriptovaná, i když v MP2 už to není tak okaté, tady to po pár průchodech tužší přestřelkou vychází najevo.
Nepřátelé jsou rozmístěni vždy ÚPLNĚ stejně a reagují na hráče (jeho zvuk) a snaží se ho zabít, což by nebylo až tak špatné, ale to provedení je někdy do očí bjící.
Stačí se skrčit a někteří nepřátelé, co míří zásadně na hlavu mají problém trefit, takže je jejich likvidace o poznání snazší. Bohůmžel, někdy jsou nepřátelé umístěni tak hloupě, že to jejich likvidaci brutálně ztěžuje, takže klávesa F5 (save) a F9 (load) budou velice používané. Kupříkladu maník, schovaný za dveřmi s brokovnicí stačí na urputné mačkání F5. Hra se s tím vůbec nemaže, takže takovýchto speciálně umístěných killerů potkáváte docela dost, většinou stačí BT, ale je pár případů, kdy velice špatné umístění nepřátel pije krev. Nejsem ve střílečkách žádný začátečník, co netrefí postavu, ale co je moc, to je příliš. O obtížnosti se dá říct jen to, že dávkování prášků na bolest a nábojů je dostačující na pořádný masakr a i když je tam pár horších (tužších) míst, zejména díky okatě skriptované AI, není to nic, co by se s pomocí F5 a pochopitelně troškou snahy nedalo zvládnout.
Další problém, který sem tam lehce kazí skvělý zážitek jsou polofunknční zásahové zóny protivníků, takže se někdy stane, že chlapík dostane dvě rány s upilované brokovnice z metru do hlavy a vesele si žije. Ne, nemluvíme o bossech, kterých tu taky pár je a je to jejich normální vlastnost, ale o řadových nepřátelích.
Nicméně, tohle všechno jsou malicherné nedokonalosti, které jsou udupány atmosférou.
Atmosféra v této hře je to, proč ji někteří (i já) sem tam projedou znova i s pokračováním.
Už od první minuty, když spustíte hru se rozezní melancholický soundtrack, který je víceméně nezměněn až do MP3. Poté stačí pustit hru a po neveselých událostech koukat na komiksy, kterými jsou uvedeny předěly v příběhu a číst je. Hlášky jsou stejně jako celková atmosféra melancholické, temné, noirové.
Dál je potřeba započítat Maxovy halucinativní sny, které jsou skokem od jedné katastrofy ke druhé. V těchto nočních můrách vždy všechno končí špatně. Navíc díky ozvučení skvěle zapadají do světa Maxe Payna.
Svět je to funkční, a docela uvěřitelný, na svou dobu dokonce revoluční. Skříně jdou otevírat- jsou v nich náboje, lékárničky-mimochodem, léčení probíhá pomocí prášků proti bolesti, ale jak by řekl Max, některou bolest prášky nejde utišit, na záchodech jde splachovat, v baru pouštět drinky jen tak na podlahu, zrcadla jsou funkční...v dnešní době standard, ale tehdy to byla revoluce. Navíc je to podrtrženo funkční televizí, i když je to spíše vyprávění k obrázkům, ale takové Lords and Ladies, Captain Baseball-bat Boy nebo psychotický Address Unknown jsou věci, které se vyplatí ve hře sledovat (dobře, vyplatí se sledovat jen Address Unknown, ale i tak. Některé momenty z TV shov, jako například, že zrcadla jsou zábavnější než televize, a finální rozuzlení zápletky AU jsou nezapomenutelné. Pak jsou tady nezapemuntelné hlášky "Flesh of fallen angels", "I think I died" a "death is coming, is coming...". Prostě samotný promakaný svět (na střílečku), v kombinaci s melancholickou noirovou atmosférou a hláškami odvedly parádní dílo.
i když se jedná o "hloupé" střílečky.
Hra vypadá jako tuctová střílečka, Max Payne bude ten hodný policajt, co přestává kouřit kvůli rodině, bude střílet "ty zlý" a večer se vracet domů, do svého pečlivě budovaného amerického snu (auto, rodinný dům). Ale NE. V této hře nic není tak černobílé jak vypadá a hlavně příběhy nekončí dobře. Nikdy.
Po jedné velmi zásadní události [vražda rodiny] se Maxovi obrátí život vzhůru nohama.Nechá se přeřadit k DEA a po pár letech je na stopě. Na důležité schůzce se to jaksi zvrtne a dál už spoilerovat nebudu. Příběh se potom pěkně zamotá a obsahuje i pár zvratů. Přes svou mírnou klišoidnost je příběh skvěle napsaný. Celá hra se odehrává během sněhové bouře v New Yourku.
Sněhová bouře, čím dál více sílí, to asi proto, že přichází "Ragnarök", Vikingský konec světa. Vůbec, hra obsahuje spoustu narážek na Severskou mytologii. Klub Ragnarock, droga Valkýra, počítačová síť Yggdrasil, projekt Valhalla...Postavy v příběhu jsou na střílečku docela propracované, a motiv pomsty nutí Maxe v příběhu pokračovat.
Poté je čas odpravit prvních pár fetek, a to širokou škálou zbraní, co se ve hře nachází.
Začíná to berretou a končí u granátometu. K tomu připočtěte bullet time, což je Maxova specialitka -v kostce, čas se zpomalí, všude lítají kulky a Max mezi nimi zpomaleně kličkuje a vypadá to jako ve filmu (Matrix). Bullet time (BT) je limitován svým ukazatelem, který se velmi pomalu nabíjí. Bohůmžel, proti druhému dílu se Max v BT pohybuje značně pomalu, i když rychleji než protivníci, což je výhoda, ale ne zas taková jako v MP2.
Maníků na odpravu je slušná řádka, od nejnižších fetek, ujíždějících na Valkýře (místní droga, která nutí lidi myslet si, že jedli maso padlých andělů a vyvolává halušky) po elitní stráže a vojáky v neprůstřelných vestách.
Pokud nebudu uvažovat grafiku, která je stále koukatelná, ale zub času na ní odvedl slušnou práci, tak poslední věc, na které jde poznat stáří této hry je AI protivníků a jejich sem tam podivné reakce na zásahové zóny. AI je značně skriptovaná, i když v MP2 už to není tak okaté, tady to po pár průchodech tužší přestřelkou vychází najevo.
Nepřátelé jsou rozmístěni vždy ÚPLNĚ stejně a reagují na hráče (jeho zvuk) a snaží se ho zabít, což by nebylo až tak špatné, ale to provedení je někdy do očí bjící.
Stačí se skrčit a někteří nepřátelé, co míří zásadně na hlavu mají problém trefit, takže je jejich likvidace o poznání snazší. Bohůmžel, někdy jsou nepřátelé umístěni tak hloupě, že to jejich likvidaci brutálně ztěžuje, takže klávesa F5 (save) a F9 (load) budou velice používané. Kupříkladu maník, schovaný za dveřmi s brokovnicí stačí na urputné mačkání F5. Hra se s tím vůbec nemaže, takže takovýchto speciálně umístěných killerů potkáváte docela dost, většinou stačí BT, ale je pár případů, kdy velice špatné umístění nepřátel pije krev. Nejsem ve střílečkách žádný začátečník, co netrefí postavu, ale co je moc, to je příliš. O obtížnosti se dá říct jen to, že dávkování prášků na bolest a nábojů je dostačující na pořádný masakr a i když je tam pár horších (tužších) míst, zejména díky okatě skriptované AI, není to nic, co by se s pomocí F5 a pochopitelně troškou snahy nedalo zvládnout.
Další problém, který sem tam lehce kazí skvělý zážitek jsou polofunknční zásahové zóny protivníků, takže se někdy stane, že chlapík dostane dvě rány s upilované brokovnice z metru do hlavy a vesele si žije. Ne, nemluvíme o bossech, kterých tu taky pár je a je to jejich normální vlastnost, ale o řadových nepřátelích.
Nicméně, tohle všechno jsou malicherné nedokonalosti, které jsou udupány atmosférou.
Atmosféra v této hře je to, proč ji někteří (i já) sem tam projedou znova i s pokračováním.
Už od první minuty, když spustíte hru se rozezní melancholický soundtrack, který je víceméně nezměněn až do MP3. Poté stačí pustit hru a po neveselých událostech koukat na komiksy, kterými jsou uvedeny předěly v příběhu a číst je. Hlášky jsou stejně jako celková atmosféra melancholické, temné, noirové.
Dál je potřeba započítat Maxovy halucinativní sny, které jsou skokem od jedné katastrofy ke druhé. V těchto nočních můrách vždy všechno končí špatně. Navíc díky ozvučení skvěle zapadají do světa Maxe Payna.
Svět je to funkční, a docela uvěřitelný, na svou dobu dokonce revoluční. Skříně jdou otevírat- jsou v nich náboje, lékárničky-mimochodem, léčení probíhá pomocí prášků proti bolesti, ale jak by řekl Max, některou bolest prášky nejde utišit, na záchodech jde splachovat, v baru pouštět drinky jen tak na podlahu, zrcadla jsou funkční...v dnešní době standard, ale tehdy to byla revoluce. Navíc je to podrtrženo funkční televizí, i když je to spíše vyprávění k obrázkům, ale takové Lords and Ladies, Captain Baseball-bat Boy nebo psychotický Address Unknown jsou věci, které se vyplatí ve hře sledovat (dobře, vyplatí se sledovat jen Address Unknown, ale i tak. Některé momenty z TV shov, jako například, že zrcadla jsou zábavnější než televize, a finální rozuzlení zápletky AU jsou nezapomenutelné. Pak jsou tady nezapemuntelné hlášky "Flesh of fallen angels", "I think I died" a "death is coming, is coming...". Prostě samotný promakaný svět (na střílečku), v kombinaci s melancholickou noirovou atmosférou a hláškami odvedly parádní dílo.
4Story: Three Kingdoms & One Hero
Pro: Atmosféra, hudba, noir, funkční konzistentní svět, příběh, bullet time
Proti: Někdy okatě skriptovaná AI a hloupé zásahové zóny