Všechno pozitivní už zde bylo zmíněno. Zmíním spíš, co mi nesedělo.
Příběh mě vůbec nezaujal. Je to taková načančaná selanka, bez žádného zajímavého prvku. Vůbec mě to netáhlo dál. Možná i to byl důvod, proč jsem na dobré dva měsíce Oriho odložil k ledu (a taky protože jsem se zasek, že jo). Nutno podotknout, že jsem ho potom o ty dva měsíce později na jeden zátah dohrál, jak mě to přikovalo. Ale vděčí to hlavně hratelnosti.
Co mě trochu zklamalo, byl nabitý plamen. Idea toho, že se musím rozhodnout, jestli chci checkpoint, nebo silnou zbraň, je dobrá, ale ta silná zbraň pro mě zdaleka nebyla tak mocná, aby mi stála za to, a tak jsem ji za celou hru používal jen tehdy, když jsem musel (například k otevření dveří) a dá se bez ní naprosto v klidu obejít.
Ovládání na klávesnici a myši je nakonec celkem dobře vyřešeno, ale je to tak trochu dělané pro leváky. Pravou rukou vlastně hráč koná jen primitivní úkony, kdežto ta levá je v permanenci a zkorigovat pohyby malíčku a prsteníčku a do toho se ještě zbylými prsty pohybovat do směrů, je celkem hardcore.
No a pak je tu samozřejmě ta obtížnost. Mám pocit, že u plošinovek je to taková trochu povinnost. Mám zkušenosti hlavně s těmi starými a prakticky neznám plošinovku, co by byla (aspoň pro mě) jednoduchá. Problém s dohráním jsem měl asi úplně s každou (snad až na Manhattan Project). Ori je sice často velmi obtížný, ale nikdy to nespadá do kategorie "už to nechci nikdy vidět". Naopak je to návyková výzva.
Trochu mě mrzí, že až na samém konci jsem zjistil (respektive byl nucen zjistit), jakým způsobem udělat skok do strany (ke zničení vertikálních dveří). Přišel jsem kvůli tomu o dva dovedností body. Hra to mohla říct, a myslím, že tak neučinila.
Respawn nepřátel je nezbytný, v některých momentech. V těch, ve kterých ale není, si příšerky mohly dát přecijenom trochu víc načas. Je to demotivující a navíc je to poněkud hloupé, když si vlastně díky respawnu můžu naklikat dovednosti hned zkraje hry (ačkoliv jsou některé přístupné až po absolování určité části příběhu, ale stejně je to všechno víceméně na začátku)
No, už mě asi nic jiného nenapadá. Jsou to vlastně většinou drobnosti. Jinak je to skvělá hra a určitě jedna z nejlepších svého žánru v rámci aktuálního století, více v sekci "pro".
Příběh mě vůbec nezaujal. Je to taková načančaná selanka, bez žádného zajímavého prvku. Vůbec mě to netáhlo dál. Možná i to byl důvod, proč jsem na dobré dva měsíce Oriho odložil k ledu (a taky protože jsem se zasek, že jo). Nutno podotknout, že jsem ho potom o ty dva měsíce později na jeden zátah dohrál, jak mě to přikovalo. Ale vděčí to hlavně hratelnosti.
Co mě trochu zklamalo, byl nabitý plamen. Idea toho, že se musím rozhodnout, jestli chci checkpoint, nebo silnou zbraň, je dobrá, ale ta silná zbraň pro mě zdaleka nebyla tak mocná, aby mi stála za to, a tak jsem ji za celou hru používal jen tehdy, když jsem musel (například k otevření dveří) a dá se bez ní naprosto v klidu obejít.
Ovládání na klávesnici a myši je nakonec celkem dobře vyřešeno, ale je to tak trochu dělané pro leváky. Pravou rukou vlastně hráč koná jen primitivní úkony, kdežto ta levá je v permanenci a zkorigovat pohyby malíčku a prsteníčku a do toho se ještě zbylými prsty pohybovat do směrů, je celkem hardcore.
No a pak je tu samozřejmě ta obtížnost. Mám pocit, že u plošinovek je to taková trochu povinnost. Mám zkušenosti hlavně s těmi starými a prakticky neznám plošinovku, co by byla (aspoň pro mě) jednoduchá. Problém s dohráním jsem měl asi úplně s každou (snad až na Manhattan Project). Ori je sice často velmi obtížný, ale nikdy to nespadá do kategorie "už to nechci nikdy vidět". Naopak je to návyková výzva.
Trochu mě mrzí, že až na samém konci jsem zjistil (respektive byl nucen zjistit), jakým způsobem udělat skok do strany (ke zničení vertikálních dveří). Přišel jsem kvůli tomu o dva dovedností body. Hra to mohla říct, a myslím, že tak neučinila.
Respawn nepřátel je nezbytný, v některých momentech. V těch, ve kterých ale není, si příšerky mohly dát přecijenom trochu víc načas. Je to demotivující a navíc je to poněkud hloupé, když si vlastně díky respawnu můžu naklikat dovednosti hned zkraje hry (ačkoliv jsou některé přístupné až po absolování určité části příběhu, ale stejně je to všechno víceméně na začátku)
No, už mě asi nic jiného nenapadá. Jsou to vlastně většinou drobnosti. Jinak je to skvělá hra a určitě jedna z nejlepších svého žánru v rámci aktuálního století, více v sekci "pro".
Gunman Chronicles
Pro: hratelnost, návykovost, hudba, grafika, systém vylepšování, svoboda pohybu, hra udělá vždycky co má, možnost vícero řešení situací díky rozsáhlému dovednostnímu arzenálu
Proti: příběh, přehnaný respawn, některé nedořešené drobnosti