Fatshark se opravdu vytáhli, po jejich průměrně dobrých hrách, vytvořili dílo které si najde v coop scéně své místo. Díky návykové hratelnosti a zábavnému konceptu tato hra může hráčům vydržet opravdu dlouho.
Postavy hrdinů se přeci jen trochu liší a jejich schopnosti jsou znát. Kdy elfa díky svému luku dokáže poskytnout solidní palebnou podporu(střelivo je ale omezené) kde ostatní postavy mají jiné palné zbraně na dálku které jsou pomalejší, ale mohou mít drtivější dopad na krysáky.
Ale základní boj je veden převážně na blízko, kdy je potřeba se prosekat neuvěřitelnými masy Skavenů, kteří se hrnou na partu dobrodruhů vždy kdy se ozve zvuk rohu který je svolá k hromadnému útoku. To pak lítají jejich kusy těl a hlavy po celém okolí. Kontaktní zbraně mají své statistiky stejně tak i palné, kdy je vidět rozdíl mezi sekerou, kladivem, mečem nebo obouruč zbraní. Tupé zbraně nepřátele odhodí a omráčí, ostré hned oddělí jejich části těl.
Přesto že se hra odehrává převážně ve městě, najdou se zde i mise které hráče zavedou i do přírody. Autoři si vyhráli s každou mapou, a žádná z 13 misí nepůsobí jako kopírka té předešlé. Nabídne i solidní scenérie, kterými se ale hráč moc nemůže kochat, protože by ho nepřátele převálcovali.
Vše zde stojí a padá na spoluhráčích. Já a Maximus jsme to prošli celkem v pohodě, až na některé mise které dali pořádně zabrat, kdy se podařili dohrát teprve co dorazili schopní spoluhráči. Zde se na nějaké sólování nenajde místo, vzdálení od skupiny znamená smrt či v lepším případě ztrátu cenného zdraví. Lékárniček je málo a každé použití je znát.
A v čem vlastně je to kouzlo hry? V atmosféře Warhammeru který působí temně a zdejší nepřátele jinde nepotkáte, v parádním soubojovém systému na blízko a jeho grafické zpracování, v rozdílných charakterech postav a jejich zbraně a loot. Pokud Fatshark budou do hry přidávat i nové mapy, předměty a třeba i nepřátele a postavy, tak se Vermintide udrží na výslunní dlouho, a autorům úspěch po právu náleží.
Postavy hrdinů se přeci jen trochu liší a jejich schopnosti jsou znát. Kdy elfa díky svému luku dokáže poskytnout solidní palebnou podporu(střelivo je ale omezené) kde ostatní postavy mají jiné palné zbraně na dálku které jsou pomalejší, ale mohou mít drtivější dopad na krysáky.
Ale základní boj je veden převážně na blízko, kdy je potřeba se prosekat neuvěřitelnými masy Skavenů, kteří se hrnou na partu dobrodruhů vždy kdy se ozve zvuk rohu který je svolá k hromadnému útoku. To pak lítají jejich kusy těl a hlavy po celém okolí. Kontaktní zbraně mají své statistiky stejně tak i palné, kdy je vidět rozdíl mezi sekerou, kladivem, mečem nebo obouruč zbraní. Tupé zbraně nepřátele odhodí a omráčí, ostré hned oddělí jejich části těl.
Přesto že se hra odehrává převážně ve městě, najdou se zde i mise které hráče zavedou i do přírody. Autoři si vyhráli s každou mapou, a žádná z 13 misí nepůsobí jako kopírka té předešlé. Nabídne i solidní scenérie, kterými se ale hráč moc nemůže kochat, protože by ho nepřátele převálcovali.
Vše zde stojí a padá na spoluhráčích. Já a Maximus jsme to prošli celkem v pohodě, až na některé mise které dali pořádně zabrat, kdy se podařili dohrát teprve co dorazili schopní spoluhráči. Zde se na nějaké sólování nenajde místo, vzdálení od skupiny znamená smrt či v lepším případě ztrátu cenného zdraví. Lékárniček je málo a každé použití je znát.
A v čem vlastně je to kouzlo hry? V atmosféře Warhammeru který působí temně a zdejší nepřátele jinde nepotkáte, v parádním soubojovém systému na blízko a jeho grafické zpracování, v rozdílných charakterech postav a jejich zbraně a loot. Pokud Fatshark budou do hry přidávat i nové mapy, předměty a třeba i nepřátele a postavy, tak se Vermintide udrží na výslunní dlouho, a autorům úspěch po právu náleží.
