Po dohrání jsem se musel celý převlíknout, protože každý coul mého oblečení byl nasáklý potem. Skutečně opravdu intenzivních herních zážitků jsem měl za těch 17 let hraní opravdu jen pár, druhá epizoda Walking Dead k nim stoprocentně patří. Vím, že zdejší uživatelé povětšinou pohlíží na tuto herní sérii o něco chladněji, než třeba hráči z jiných zemí. Mé oči však planou ohněm tak urputným, že bych roztavil i Wolverinovo kosti. Jak jsem již psal, interaktivní filmy hrozně žeru a omezení skutečného gameplaye mi vůbec nevadí. Už samotný začátek do toho kopne parádní silou. I když skupina nalezla vcelku bezpečné místo před hladovějícími walkery, sami naši hrdinové z hladu trpí také. To s sebou taktéž přináší určité (ne)příjemné volby, kterak máte rozdělit 4 kusy jídla mezi 10 hladových krků, přičemž rozhodnutí mohou ovlivnit vztahy mezi hráčem a ostatními. Jak k dobrému, tak i k špatnému. Jakási záchrana přichází právě se střetnutím s farmáři z farmy St. John., která poskytuje skvělou ochranu před walkery, dostatek ehm... "velice chutného" jídla a ojedinělé hezké prostředí. Nebyla by to ale zombie apokalypsa, aby se něco neposralo. A posere se, díky bohu, včetně mě samotného.
Totální nářez přichází ke konci epizody. Abych se třásl napětím, tekl ze mě pot a taktéž mi tlouklo srdce o závod, to všechno v jeden čas, se mi stalo fakt jen párkrát. (naposledy v Mass Effectu 3 na Tuchance, když po mně šlapal menší Reaper) Hutná napínavá atmosféra, která je navíc podložena skvěle napsanými dialogy postav, dokonale vykresluje přesně ten správný pocit, který by hráč měl mít při hraní interaktivního filmu.
Druhá polovina předešlé epizody sloužila jako taková expozice pro postavy, které patří do Leeovi skupiny. Šlo o představení jejich charakterů, povah, cílů... Ve druhé epizodě si k nim už v podstatě doděláváme určitý názor a postoj, proto nějak popíšu, jak na mě působily postavy:
Clementine
Je malá. Je milá. Je roztomilá. A zůstane tak až do konce série. A běda tomu, kdy by na ní jenom šáhl! Její vzath s Leem (s Líem, to je taky jméno) je jeden z nekrásnějších faktorů hry, a zde opět dobře roste. Navíc je odvážná jak Godrik z Nebelvíru, veškeré ty nechutnosti a šokující okamžiky snáší mnohem líp, než by snášla většina jiných dětí v jejím věku. Ta až vyroste...
Kenny
Váš parťák a pravděpodobně nejlepší přítel zde začíná projevovat svou zombie apokalyptickou povahu, která by se dala přirovnat k takovému mixu Ricka a Guvernéra, tedy že pro svou rodinu je ochotný položit život, nicméně pro vlastní přežití nechce brát žádná rizika. Účel světí prostředky. Smrt jednotlivce je lepší, než "potenciální" smrt či ohrožení mnohých.
Lilly
Lilly to nikdy neměla jednoduché, ale je to taky nejsilnější ženský charakter z celé hry. Problematický nemocný otec je už tak velká přítěž, ale být v čele celé skupiny přeživších, kde ne úplně všichni souhlasí s vedením, to už je výzva. Ve druhé epizodě to ještě zvládá, nicméně události na farmě St. John jasně utvrdí k tomu, že drív či později zažije pád...And boy, pád to bude velký...
Carley
V téhle epizodě si toho moc nezahraje, nicméně k její klidné a lehce drsné povaze jsem měl sympatie. Navíc její znalost o Leeově minulosti z ní dělá celkem výraznou postavu z hlavních přeživších. Upřednostňuju před Dougem.
Doug
Nudnej. Fakt. Pro dobro lepšího pocitu z příběhu ho nechte v jedničce zhebnout. Carley mnohem zajímavější. (A napsal bych to, mimochodem, i kdybych byl holka, takže shut up.)
Larry
Sráč alá idiot z novinek.cz Nicméně jakožto správný otec Lilly velice podporuje a ochraňuje. Jeho postoj k Leeovi je parádní. Hra potřebuje nějakého nesnášenlivého zmetka, který dává hráči nějaký náhul.
Ben
Nový příchozí Ben je pro tuto epizodu v podstatě irelevantní. Už zde se ale dá říct, že jeho nejistá vystrašená povaha může dělat problémy. Jeho velké chvíle přijdou teprve v nadcházejících epizodách.
Katjaa
Katjaa je zde trochu víc funkční. Zatímco v předešlé epizodě to byla taková ženuška matička, jenž potřebuje ochranu, zde se více projevuje její užitečnost a jistá tvrdost v podobě lékařských schopností či odmítnutí nabízeného jídla na začátku epizody.
Duck
V této epizodě pouze jako takový symbol pro Kennyho a Katjuu, že oba dva musí být zodpovědnými ochranářskými rodiči... A aby si Clementine nepřipadala moc sama.
Nejvýraznější moment Nález beznohého Marka se zjištěním pravdy o St. John a následný run do kuchyně varovat ostatní.
Jo, a ještě něco dodám. Tak nějak mi přijde, že tvůrci si berou příklad z Valve. U těch je především zvykem, že vytvoří nějakou efektní, nečekanou či extravagantní podívanou, která je pro hry občas atypická. A v následných epizodách se tohoto příkladu drží jedna báseň. Epizoda 2 je prostě náhul. Jen je mi strašně líto, že už podobný pocit při hraní mít nebudu, protože napoprvé je to vždycky nejlepší.
Totální nářez přichází ke konci epizody. Abych se třásl napětím, tekl ze mě pot a taktéž mi tlouklo srdce o závod, to všechno v jeden čas, se mi stalo fakt jen párkrát. (naposledy v Mass Effectu 3 na Tuchance, když po mně šlapal menší Reaper) Hutná napínavá atmosféra, která je navíc podložena skvěle napsanými dialogy postav, dokonale vykresluje přesně ten správný pocit, který by hráč měl mít při hraní interaktivního filmu.
Druhá polovina předešlé epizody sloužila jako taková expozice pro postavy, které patří do Leeovi skupiny. Šlo o představení jejich charakterů, povah, cílů... Ve druhé epizodě si k nim už v podstatě doděláváme určitý názor a postoj, proto nějak popíšu, jak na mě působily postavy:
Clementine
Je malá. Je milá. Je roztomilá. A zůstane tak až do konce série. A běda tomu, kdy by na ní jenom šáhl! Její vzath s Leem (s Líem, to je taky jméno) je jeden z nekrásnějších faktorů hry, a zde opět dobře roste. Navíc je odvážná jak Godrik z Nebelvíru, veškeré ty nechutnosti a šokující okamžiky snáší mnohem líp, než by snášla většina jiných dětí v jejím věku. Ta až vyroste...
Kenny
Váš parťák a pravděpodobně nejlepší přítel zde začíná projevovat svou zombie apokalyptickou povahu, která by se dala přirovnat k takovému mixu Ricka a Guvernéra, tedy že pro svou rodinu je ochotný položit život, nicméně pro vlastní přežití nechce brát žádná rizika. Účel světí prostředky. Smrt jednotlivce je lepší, než "potenciální" smrt či ohrožení mnohých.
Lilly
Lilly to nikdy neměla jednoduché, ale je to taky nejsilnější ženský charakter z celé hry. Problematický nemocný otec je už tak velká přítěž, ale být v čele celé skupiny přeživších, kde ne úplně všichni souhlasí s vedením, to už je výzva. Ve druhé epizodě to ještě zvládá, nicméně události na farmě St. John jasně utvrdí k tomu, že drív či později zažije pád...And boy, pád to bude velký...
Carley
V téhle epizodě si toho moc nezahraje, nicméně k její klidné a lehce drsné povaze jsem měl sympatie. Navíc její znalost o Leeově minulosti z ní dělá celkem výraznou postavu z hlavních přeživších. Upřednostňuju před Dougem.
Doug
Nudnej. Fakt. Pro dobro lepšího pocitu z příběhu ho nechte v jedničce zhebnout. Carley mnohem zajímavější. (A napsal bych to, mimochodem, i kdybych byl holka, takže shut up.)
Larry
Sráč alá idiot z novinek.cz Nicméně jakožto správný otec Lilly velice podporuje a ochraňuje. Jeho postoj k Leeovi je parádní. Hra potřebuje nějakého nesnášenlivého zmetka, který dává hráči nějaký náhul.
Ben
Nový příchozí Ben je pro tuto epizodu v podstatě irelevantní. Už zde se ale dá říct, že jeho nejistá vystrašená povaha může dělat problémy. Jeho velké chvíle přijdou teprve v nadcházejících epizodách.
Katjaa
Katjaa je zde trochu víc funkční. Zatímco v předešlé epizodě to byla taková ženuška matička, jenž potřebuje ochranu, zde se více projevuje její užitečnost a jistá tvrdost v podobě lékařských schopností či odmítnutí nabízeného jídla na začátku epizody.
Duck
V této epizodě pouze jako takový symbol pro Kennyho a Katjuu, že oba dva musí být zodpovědnými ochranářskými rodiči... A aby si Clementine nepřipadala moc sama.
Nejvýraznější moment Nález beznohého Marka se zjištěním pravdy o St. John a následný run do kuchyně varovat ostatní.
Jo, a ještě něco dodám. Tak nějak mi přijde, že tvůrci si berou příklad z Valve. U těch je především zvykem, že vytvoří nějakou efektní, nečekanou či extravagantní podívanou, která je pro hry občas atypická. A v následných epizodách se tohoto příkladu drží jedna báseň. Epizoda 2 je prostě náhul. Jen je mi strašně líto, že už podobný pocit při hraní mít nebudu, protože napoprvé je to vždycky nejlepší.
Pathfinder: Wrath of the Righteous