Nebudu zastírat, že GTA je jedna z mých nejoblíbenějších herních sérií a na pátý díl jsem se těšil jako na afterpárty po DH srazu. Konverze na PC sice zabrala nepříjemně dlouhou dobu, ale čekání se vskutku vyplatilo. Grafika je naprosto fantastická a optimalizace dokonalá. Nebojím se prohlásit, že u GTA V je patrné, že co se týče rozpočtu (tedy nasazených pracovních sil), kope podstatně jinou ligu než zbytek video her. Tuhle až šílenou propracovanost v každém detailu si zkrátka běžná herní studia nemohou dovolit. Ačkoli jsem schopen si užít Saints Row IV stejně jako každý jiný psychopat, GTA V nějakou konkurencí nemusí brát vůbec v potaz.
Hra vás ve filmovém stylu uvede do děje, plného zdařile prokreslených postav a přirozených i úsměvně nadnesených dialogů. Herní scénář by vydal na obstojný, béčkový (bez urážky) film, v každém bodě hraní cítíte, že kráčíte po určité cestě a prožíváte osudy konkrétních charakterů, ke kterým není problém si vytvořit pouto podobně jako při sledování filmu, či seriálu. A během této ulítlé gangsterské jízdy poznávate jakoby mimochodem krásy ostrovního města GTA V. Nepřeháním, když napíšu, že úplně ve všem, co ve hře spatříte lze najít spoustu „nepodstatných“ detailů, které se však ve svém souhrnu stávají podstatné, protože utváří jedinečný pocit ze hry. Pocit, že se pohybujete v herním světe, který se s nadsázkou vyrovná tomu skutečnému. Bude to znít absurdně, ale pokud proniknete do tajů GTA, můžete na denním pořádku řešit dilema typu, zda se jít projít nebo zda se jít projít v GTA. Podobně jsem svým kamarádům vyprávěl o krásném výhledu z kopců a louk... v GTA. Tudíž není žádné překvapení, že jedním z nejlepších singleplayerových herních zážítků se pro mě stává jednoduše to, že nasednu na motorku a jdu se projet po horách. Je to krása.
Singleplayeru jsem věnoval 70 hodin a v žádném bodě jsem neměl pocit, že by mě něco už otravovalo (např. i v legendární Mafii bylo ke konci přejíždění městem už trochu otravné). Právě naopak, úroveň zábavy v GTA V prostě neklesá, ani nekolísá a to je malý zázrak. Než dále opěvovat jednotlivé (mnohé) aspekty, zmíním, co by mohlo být jinak, berte to tak, že co nezmíním, je dokonalé.
- hráč i soupeř mohli být zranitelnější, počet soupeřů by se tak mohl snížit a většina misí by tak nemusela končit desítkami mrtvých.
- pár jednoduchých stealth misí po vzoru The Saboteur by jistě bodla
- završení příběhu mohlo být o malinko více epické, např. kampaň v GTA 3 a San Andreas byla lépe vyhrocená
- auto prakticky nikdy nemůže uvíznout na střeše, což je zbytečně zjednodušené
- v nabídce rádií chybí nějaká moderní tvrdší muzika
- zahájení multiplayeru je neobratné, pro hráče bez kontaktů v social clubu by bylo ideální nějaké jednoduché vyhledávání rychlého deathmatche, závodů apod. bez nutnosti zajet do určité lokace a teprve pak invitovat hráče
Sečteno a podtrženo, nemohli jsme si přát více. Výše uvedené body jsou jen taková má subjektivní přání, jinak bych se nebál tvrdit, že GTA V je dokonalá hra.
Hra vás ve filmovém stylu uvede do děje, plného zdařile prokreslených postav a přirozených i úsměvně nadnesených dialogů. Herní scénář by vydal na obstojný, béčkový (bez urážky) film, v každém bodě hraní cítíte, že kráčíte po určité cestě a prožíváte osudy konkrétních charakterů, ke kterým není problém si vytvořit pouto podobně jako při sledování filmu, či seriálu. A během této ulítlé gangsterské jízdy poznávate jakoby mimochodem krásy ostrovního města GTA V. Nepřeháním, když napíšu, že úplně ve všem, co ve hře spatříte lze najít spoustu „nepodstatných“ detailů, které se však ve svém souhrnu stávají podstatné, protože utváří jedinečný pocit ze hry. Pocit, že se pohybujete v herním světe, který se s nadsázkou vyrovná tomu skutečnému. Bude to znít absurdně, ale pokud proniknete do tajů GTA, můžete na denním pořádku řešit dilema typu, zda se jít projít nebo zda se jít projít v GTA. Podobně jsem svým kamarádům vyprávěl o krásném výhledu z kopců a louk... v GTA. Tudíž není žádné překvapení, že jedním z nejlepších singleplayerových herních zážítků se pro mě stává jednoduše to, že nasednu na motorku a jdu se projet po horách. Je to krása.
Singleplayeru jsem věnoval 70 hodin a v žádném bodě jsem neměl pocit, že by mě něco už otravovalo (např. i v legendární Mafii bylo ke konci přejíždění městem už trochu otravné). Právě naopak, úroveň zábavy v GTA V prostě neklesá, ani nekolísá a to je malý zázrak. Než dále opěvovat jednotlivé (mnohé) aspekty, zmíním, co by mohlo být jinak, berte to tak, že co nezmíním, je dokonalé.
- hráč i soupeř mohli být zranitelnější, počet soupeřů by se tak mohl snížit a většina misí by tak nemusela končit desítkami mrtvých.
- pár jednoduchých stealth misí po vzoru The Saboteur by jistě bodla
- završení příběhu mohlo být o malinko více epické, např. kampaň v GTA 3 a San Andreas byla lépe vyhrocená
- auto prakticky nikdy nemůže uvíznout na střeše, což je zbytečně zjednodušené
- v nabídce rádií chybí nějaká moderní tvrdší muzika
- zahájení multiplayeru je neobratné, pro hráče bez kontaktů v social clubu by bylo ideální nějaké jednoduché vyhledávání rychlého deathmatche, závodů apod. bez nutnosti zajet do určité lokace a teprve pak invitovat hráče
Sečteno a podtrženo, nemohli jsme si přát více. Výše uvedené body jsou jen taková má subjektivní přání, jinak bych se nebál tvrdit, že GTA V je dokonalá hra.
