Tak a je to!!! Jeden z mých největších herních restů konečně spatřil světlo závěrečných titulek. Čtyřce jsem se z určitých důvodů vyhýbal, nevím proč jsem udělal takovou obrovskou chybu, ale prostě to tak bylo. Měl jsem dohrané skoro všechny díly co doposud vyšly, tak proč čtyřku ne? Sám nevím, nejspíše kvůli tomu nepovedenému portu. To ovšem změnila HD edice, který vyblýskla grafiku plus do hry zapojila hlodavce. Hru jsem samozřejmě ihned na steamu zakoupil, ovšem k hraní jsem se pořád neměl, měl jsem ji spíše jako okrasu v knihovničce. Ovšem s nástupem na univerzitu, jsem začal mít nějak více času a tak tedy proběhla instalace. Ale...prvotní dojmy byly fakt strašné. Hra běžela v bulletime a co víc, to adventurní ovládání mi vážně nesedlo. Hru jsem vypl a dál ji měl jako ozdobu. Poté jsem se začal více zajímat o technickou stránku hry a zjistil jsem, že stačí dát framerate lock na 30 fps a hle...šlapalo to v poho a měl jsem tedy větší šanci zvyknout si na to adventurní ovládání. Začalo se dařit a hra mě začínala až ukrutně chytat.

To samozřejmě měla na svědomí možnost ovládat nejspíše nejsympatičtější postavu z celého universa a sice Leona Kennedyho, kterého si prostě ve dvojce musel zamilovat každý. Leon dostal od čtvrtého dílu svůj jedinečný vzhled naprostého pohodáře obšťastnit hráče hláškami i v těch nejméně vhodných situacích. Díky tomu se do mě vryl přesně jako parazit Las Plagas. Příběh hry rozhodně nastavil nejvyšší laťku v celé RE sérii a Capcom se bude muset hodně snažit aby vytvořil ještě lepší díl. Doslova jsem ho hltal a kolikrát už na mě vytáhl ty své známé zvraty u kterých mi emoce tekly proudem. Konec hry se rozhodně povedl a byl vytvořen jak jinak zase zvratem.

O ovládání jsem se již zmínil a nakonec jsem usoudil, že to byl vlastně výborný tah, protože to z hry nedělá obyčejnou tpsku, kterou si proběhnete s prstem v nose. To ani náhodou. V určitých pasážích jsem doslova promýšlel každý krok, který jsem udělal. Vracel se na již prošlá místa a prolejzal každou skulinku, abych náhodou někde nenechal nějaký lejstra či drahocennou munici, kterou člověk neochotný se zvyknout na ovládání bude hooodně moc potřebovat. Mimo likvidace hru zpestří pár hádanek, které alespoň trošku donutí hráče zachovat chladnou hlavu. Rozhodně potěšil starý dobrý inventář s klasickou combine položkou. Tudíž o mixování kytek jsem připraveni nebyli a dokonce máme tu možnost si prodloužit HP pomocí žluté kytky. Další věc co se mi na inventáři líbí je možnost si věci pěkně naskládat (tak trochu tetris), což je ke konci vážně potřeba, protože jej zabírají z 80% zbraně.

Když už zmiňuji zbraně, tak musím zmínit jejich velice povedený upgrade, který mi jistě kolikrát už zachránil zadek. Větší zásobník, rychlost přebíjení a další věcičky jistě stojí za útratu u velice povedeného obchodníka, který pro mě měl velice příjemný hlas. Ale zpátky ke zbraním, rozhodně tu najdeme velice zajímavé kousky z nichž rozhodně zmíním známého thompsona a brokovnici striker, která se ve hrách moc nevidí. Za další zmiňuji velice známé capcomácké Unlockables, které dají Leonovi např velice stylový mafia kostým.

Klasické zombie byly nahrazeny posedlými vesničany s parazitem uvnitř. Ubralo to tedy na strašidelnosti? Já říkám že ne. I když již nemají ten svůj děsivý vzhled, stále umí velice nepříjemně překvapit. A co víc, umí také nepředvídatelní. To si třeba v klidu namiřujete na hlavičku a ten sráč k vám začne sprintovat což rozhodně hodí do ruky velké klepance. Tuhle zas mohou uhýbat, tudíž vaše kulka míří do skály. Ostatní potvůrky ale již nějaký ten odporný vzhled schytaly. Nadosmrti již nezapomenu na první setkání s renegados. Z této části jsem měl velice nepříjemné mrazení v zádech, které probíhalo pokaždé, co jsem zaslechl jejich chraptění. A opět mě zde dostala ta nepředvídatelnost. To si takhle procházím nějakou chodbou a najednou uslyším opět to odporné chraptění, okamžitě beru do ruky odstřelovačku a připravuji se na nejhorší. Ale ono nic, renekaďák mě asi čeká někde dál. Tak si hodím odbočku do místnosti kvůli zásobám, poctivě tam vše vybrakuju a chystám se k odchodu. Ale než stihnu vzít za kliku, tak se dveře rozrazí a rené se už na mě sápe. Horší přepadovku jsem fakt nezažil, ještě teď mi pulzuje krev. No nic, odbočím. Bossfighty jsou zde velice kvalitním zpestřením, protože všichni až na jednoho se nedá ustřílet, mají určité slabiny k odhalení následující k jejich okamžité likvidaci.

Grafika hry je parádní, moc se mi líbí. Postavy a monstra pěkně vypadají. Rozhodně nejlepší pokoukání je, jak Leonovi vlaje ofinka při běhu nebo jak při míření dýchá. Interiéry budov jsou taktéž supr zpracované a okolí si rozhodně pochvalu zaslouží.

Zvuková stránka hry je zde na té nejvyšší úrovni na jaké vůbec může být. Dá se říci že polovinu atmosféry způsobuje právě hudba a zvukové efekty. Rozhodně škoda, že po vyvraždění nepřátel se hudba opět změní na poklidnou. Takhle by hráč byl alespoň neustále ve střehu a v nejistotě. Děsivé zvuky nepřátel vážně způsobují zimotrenkocvrnk. Dabing by si rozhodně zasloužil cenu Františka Filipovského, protože hlasy dabérů ty postavy dokonale oživují. Rozhodně neuškodí zkouknout Resiho 4 jako filmík pro (ne)klidné spaní.

RE 4 je určitě jedna z těch nejlepších her, co jsem hrál a je pro mě čest jí mít v knihovničce. Neb tam zůstane navždy a nechť její soubory jsou připraveny na další návštěvu ponurého Španělska.