"Every word you read of this useless print is another second of your life."

Hra The Plan očividně nonverbálně filozofuje nad krátkostí a především nesmyslností života mouchy. Máme s ní něco společného? Minimálně to druhé může člověk lehce pocítit. Smysl života je odvěkou otázkou podobně jako nekonečnost vesmíru. To první záleží na subjektivním pohledu a co člověk v životě dělal. Někdo se bude cítit, že jeho život byl nabitý zážitky a využil v něm každé situace. Pro někoho naopak budou menší události zanedbatelné a přijde mu, že se celý život pachtil za jediným cílem, kterého dosáhl?

Doporučuji si před čtením názorů hru prostě zahrát, což zabere pár minut. Téma hry je jasné z krátkého popisku a vše ostatní vám její obsah prozradí natolik, že následné hraní bude postupně ztrácet smysl. Má však nějaký smysl i bez toho? Má cokoliv, co děláme, nějaký smysl? Dříve (možná je to furt aktuální) se takové otázky pokládaly lidem hrajícím videohry a bylo jim navrženo radši jít někam ven. Podle mě je ultimátním cílem každého člověka štěstí. Dá se ho dosahovat opakovaně a v tom je právě ta krása. Nemusí se jednat o nějaký bájný cíl, kterého se neustále snažíme neúspěšně dosáhnout. Člověk se může dostat do bodu, kdy bude mít pocit, že na světě udělal vše, co opravdu chtěl a už nic nepotřebuje. Jednotlivé věci mají tedy v rámci našeho života určitý smysl, má ale smysl i život samotný? Taková otázka bude nejspíš navždy nezodpovězená. Pro uklidnění mysli můžu jen říct, že to zřejmě není v lidských silách. Podobně, jako není v silách mouchy přemýšlet na naší úrovni.

A teď k samotné hře. Ta vám naštěstí mnoho peněz ani času (a jak známo "čas jsou peníze") neubere, pokud snad sami nebudete chtít. Ovládáte mouchu, která se zrovna vydala na cestu, a koukáte se na situaci z lidského pohledu. Samotná moucha totiž asi nepocítí nastolenou atmosféru. Celá cesta se zdá býti monotónní až na několik situací, jako když se dramaticky chytíte do pavučiny (žádný pavouk ale nepřijde, takže ta dramatičnost není velká); občas vás odvane vítr a musíte se pro cestu dál vyhnout padajícím listům. Nic ale nepředstavuje pro mouchu reálné ohrožení a ta se může rychle vrátit na klidnou, apatickou cestu. Vyostření přichází až na konci, kdy se blíží k vytoužené žárovce, aby byla následně sežehnuta jejím teplem.

Nelze si nevšimnout symboličnosti této části. Jednak samotná věc, že moucha letí za jakýmsi světlem (což myslím mouchy normálně nedělají), tedy "vyšším cílem". Dále to, že moucha je na začátku v přírodě a poté se dostává jakoby do vesmíru, mezi hvězdy (kde by samozřejmě neměla kyslík, nebo by se třeba předtím vyčerpala, takže by nastal ještě víc brzký konec) a nakonec k něčemu, co by mělo být Sluncem, ale přitom je to podle "ozubení" žárovka. Má to navozovat pocit možného rozčarování, když konečně dosáhneme něčeho dlouho touženého a zjistíme, že to naše představy vykreslily jinak? I kdyby to však bylo Slunce, osud by se nezměnil.

Ještě uvedu několik věcí, co jste mohli při hraní přehlédnout (do popisku ani zajímavostí se moc nehodí). Při kliknutí na "credits" hry můžete hrát za světlušku, přičemž gameplay ale zůstane stejný. Na konci hry budete mít prostor něco napsat. Intuitivně jsem napoprvé napsal svou přezdívku, ale ať už napíšete cokoliv, váš text se poté může někomu zobrazit při přejetí myší na jednu z hvězd na závěrečné obrazovce. Stejně jako vám se ve hvězdách ukáží texty ostatních hráčů.

Pokud bylo cílem hry vyvolat v hráčích hlubší zamyšlení, tak to je rozhodně fajn. I když na indie scéně takových titulů určitě najdeme více.