Heretic se vždy nesl ve stínu Dooma a podle mě neprávem. Obecně nižší hodnocení, menší podvědomí hráčů, podstatně méně fan WADů… Ale řekl bych, že na vině je snad jen to, že Doom tu byl dříve, protože z mého pohledu patří Heretic přesně na stejnou úroveň jako Doom.
V dnešní době na mě ponurá fantasy atmosféra Hereticu působí podstatně lépe, než sci-fi peklo v Doomovi. Možná je to tím, že sice jsem naladěný na různé pekelníky a další rohaté potvory, ale sci-fi prostředí nikdy nepatřilo k mým oblíbeným. Ale přesto – Doom podle mě svoji atmosféru postupem let ztratil, kdežto Heretic ji má stále a vytváří ji nejen prostředí a monstra, ale též zdařilá hudba na pozadí.
V mnoha ohledech Heretic těží z Dooma, ale prvky piluje na téměř dokonalou úroveň. Například možnost nosit power upy je skvělá a podbízí taktiku. Jen je škoda, že mezi úrovněmi vám zůstane vždy jen jeden předmět od každého druhu. Jasně, mít možnost přinést si na bosse 5 prstenů nesmrtelnosti by bylo blbé, ale u méně cenných předmětů jako jsou bomby nebo flašky léčení by to zkrátka chtělo přenášet jich z úrovní víc.
U Hereticu je prima též zbraňový arzenál. Oproti Doomu má každá zbraň jedinečnou munici a každá munice má dvě verze velikosti. Počet předmětů, které můžete sbírat je tak ohromný. Horší je, že tvůrci munici rozhazují po mapách bez ladu a skladu. Kolikrát natrefíte na větší místnost kde jsou jednotlivé druhy munice jednoduše chaoticky poházené. Nepůsobí to dobře. Ale zpět ke zbraním. Řada z nich se inspiruje z Dooma. Máme tu cosi jako motorovou pilu, cosi jako pistoli, raketomet… Někdo říká, že každá zbraň z Dooma tu má svůj ekvivalent. Není to tak úplně pravda. Srovnávat pušku s kuší nebo BFG s palcátem zkrátka nelze. U ostatních zbraní už je ta podobnost podstatně více znát, ale kolem a kolem jsou i tak zbraně Hereticu vymazlenější než zbraně z Dooma a navíc díky speciálnímu předmětu magické knihy lze účinek zbraní na omezenou dobu vylepšit. A tak tu máme ve výsledku ne pouze 8 ale rovnou 16 zbraní. Je libo plamenomet, ohnivý déšť, obrovskou samonaváděcí kouli anebo rukavice schopné vysát zdraví z nepřítele a doplnit to vaše?
I když mi asi mnoho lidí za pravdu nedá, hře prospívá absence super zbraň typu BFG. Nejvzácnější zbraní je tu již zmíněný palcát metající kovové kuličky. Vypadá jako vtip tvůrců, protože palcát má velmi omezený dosah, rychle mrhá munici a navíc kuličky neúčinkují na duchy. Ale i když palcát působí strašně, nakonec se stal jednou z mých nejoblíbenějších zbraní. Jednak je palcát dost účinný a potom jde o jedinou zbraň jejíž projektily neletí po přímce, čili můžete střílet pod sebe. Drobný technologický pokrok, jen tak mimochodem :)
Za největší průšvih Hereticu považuji malý počet druhů monster. Některá monstra sice mají své poddruhy (jsou neviditelní nebo umějí střílet) ale co se jednotlivých hlavních druhů monster týče, tak těch je 10, z čehož tři jsou bossové objevující se v běžných úrovních jen zřídkakdy. Oproti bohatému Doomu 2 je tohle opravdu chudý ansábl monster. Situaci naštěstí zachraňuje jejich provedení. Heretic se vymazleností svých monster (schopnostmi i vzhledem) hravě vyrovnává Doomovi.
A teď obvyklý komentář k jednotlivým epizodám, přičemž uvádím i epizody 4 a 5, které jsou součástí Shadow of the Serpent Riders.
1. City of the Damned
První epizoda sloužící jakožto demo ve mně zanechala největší nostalgické vzpomínky. Taky jsem ji prošel nejvícekrát. Design úrovní je více než zdařilý. Mnoho úrovní totiž něco představuje a nejde jen o změť chodeb, spínačů a výtahů. Pevnost, hřbitov, katedrála, doky… úrovně dalších kapitol rozhodně nejsou špatné, ale jsou mnohem více podřízeny dílčím nápadům než ucelénému prostředí. První epizoda boduje i v tom, že na hráče vystřílí jen zhruba 60% všech prvků (monstra, zbraně, předměty…). Takže po dohrání první epizody rozhodně je na co se dále těšit.
Boss v podobě 1-3 obřích lebek (Iron Lich) se tvůrcům též vydařil. Mám pocit, že i s přihlédnutím na Doom je to vůbec první protivník mající hned tři typy útoků. Když to srovnám s prvním bossem Doomu, vychází mi obří lebka jako sice slabší, ale podstatně hrůzostrašnější protivník.
2. Hell’s Maw
Druhá epizoda přenáší prostředí do jeskyní. Okolí je nebezpečné díky velkému zastoupení lávy a ledu. Navíc se představí nová monstra, zbylé předměty a zbraně. Právě tato epizoda je mou nejvíce oblíbenou. Je to zvláštní, ale vražedné prostředí alá Hexen je příjemné překonávat a postupně se probíjet vpřed. No a úrovně jako třeba E2L3 (lávová řeka) nebo E2L4 (hradba oddělující ledovou pláň a vesničku) nemají chybu.
Bossem je tentokrát Cyberdemon Hereticu, tedy 1-3 kusy Maulotaura, což je jen tak mimochodem moje nejoblíbenější potvora Hereticu :) Faktem je, že v dnešní době kdy se lze díky emulátorům rozhlížet myší, pohotově ustupovat a běhat, není Maulotaur zase tak tvrdým protivníkem. Ovšem, když jsem zkusil finální bitku bez myši a bez úkroků do stran, dostal jsem na budku tak rychle až jsem si říkal, jak jsem ty tři parchanty dokázal tehdy před lety sundat.
3. The Dome of D’Sparil
Závěrečná kapitola krom jednoho nového monstra (a samozřejmě bosse) nemá čím překvapit. Ačkoli jak se to vezme, jelikož narazit jen tak v běžné úrovni na Maulotaura je docela překvapující. Symbolem epizody je tentokrát voda. O vyšší obtížnost epizody se stará především strategické rozmístění silných monster, velmi častá přítomnost Iron Lichů a složitější level design.
Čaroděj D‘Sparil jakožto boss nevypadá nijak hrůzostrašně, ale boj s ním je velice zajímavý. Navíc jeho schopnosti jsou všelijaké, takže i vy musíte měnit taktiku. Napřiklad na pomalého draka je ideální knihou vylepšený palcát, na skupiny vyvolaných čarodějů poslouží raketomet a jakmile se D’Sparil začne teleportovat, přijde vhod Dragon Claw. Zatímco final bosse Doomu 2 považuji za průšvih, tak final boss Hereticu se vydařil na výbornou.
Heretic, tedy základní 3 epizody si zaslouží jasných 90%
Shadow of Serpent Riders
Datadisk pro Heretic trpí přesně tím, čím trpí i datadisky pro Doom, Doom 2 a Hexen – žádné nové prvky! Jinými slovy po dohrání Hereticu už všechno znáte, nic vás nemůže překvapit, pouze se musíte prokousat další várkou úrovní. Alespoň že i nové dvě epizody plynule zvyšují obtížnost, takže hráč, který prošel třemi základními epizodami se u těch nových dvou zapotí zase o trochu víc.
4. The Ossuary
Level design této epizody mi přijde už podstatně slabší než u základní hry. Epizoda pozbývá nějaké myšlenky, nějakého prvku, který by úrovně spojoval. Ale i tak je tu pár nezapomenutelných úrovní (např. pevnost v E4L2). Už první úroveň představí Maulotaura a 3x Iron Lich, čili autoři dávají celkem jasný vzkaz: „Pokud za sebou nemáte předchozí epizody, nemáte tu co pohledávat.“
Bossem epizody je 3-8 Iron Lichů. Může se zdát, že to bude brnkačka, ale nezáleží jen na bossovi jako takovému, ale též na prostředí, kde se závěrečná bitka odehrává. Řekl bych že tohle je těžší boss než D'Sparil.
5. The Stagnant Demesne
Tady už to bohužel skřípe. Úrovně jsou ještě méně nápadité (z dětství jsem si nevzpomínal na jedinou z nich, krom té finálové). Vůbec se zdá, že tvůrcům došel dech. Geniální level design prvních epizod těžil z nápaditosti a určité jednoduchosti úrovní, neboť nebyly ani velké ani moc složité. Tohle je ale přeplácaná slabota a jednoznačně nejslabší epizoda Hereticu.
Snad jen ten boss fight za něco stojí, protože představuje 3-8 Maulotaurů na poměrně malé ploše. Ale na kvalitu E2L8 to zdaleka nemá.
Datadisku bych rozhodně nedal víc jak 70%
Závěrem bych ještě dodal, že Heretic by si rozhodně zasloužil moderní remake, stejně jako Doom 1 měl Doom 3. V herním průmyslu zkrátka chybí fantasy FPS.
V dnešní době na mě ponurá fantasy atmosféra Hereticu působí podstatně lépe, než sci-fi peklo v Doomovi. Možná je to tím, že sice jsem naladěný na různé pekelníky a další rohaté potvory, ale sci-fi prostředí nikdy nepatřilo k mým oblíbeným. Ale přesto – Doom podle mě svoji atmosféru postupem let ztratil, kdežto Heretic ji má stále a vytváří ji nejen prostředí a monstra, ale též zdařilá hudba na pozadí.
V mnoha ohledech Heretic těží z Dooma, ale prvky piluje na téměř dokonalou úroveň. Například možnost nosit power upy je skvělá a podbízí taktiku. Jen je škoda, že mezi úrovněmi vám zůstane vždy jen jeden předmět od každého druhu. Jasně, mít možnost přinést si na bosse 5 prstenů nesmrtelnosti by bylo blbé, ale u méně cenných předmětů jako jsou bomby nebo flašky léčení by to zkrátka chtělo přenášet jich z úrovní víc.
U Hereticu je prima též zbraňový arzenál. Oproti Doomu má každá zbraň jedinečnou munici a každá munice má dvě verze velikosti. Počet předmětů, které můžete sbírat je tak ohromný. Horší je, že tvůrci munici rozhazují po mapách bez ladu a skladu. Kolikrát natrefíte na větší místnost kde jsou jednotlivé druhy munice jednoduše chaoticky poházené. Nepůsobí to dobře. Ale zpět ke zbraním. Řada z nich se inspiruje z Dooma. Máme tu cosi jako motorovou pilu, cosi jako pistoli, raketomet… Někdo říká, že každá zbraň z Dooma tu má svůj ekvivalent. Není to tak úplně pravda. Srovnávat pušku s kuší nebo BFG s palcátem zkrátka nelze. U ostatních zbraní už je ta podobnost podstatně více znát, ale kolem a kolem jsou i tak zbraně Hereticu vymazlenější než zbraně z Dooma a navíc díky speciálnímu předmětu magické knihy lze účinek zbraní na omezenou dobu vylepšit. A tak tu máme ve výsledku ne pouze 8 ale rovnou 16 zbraní. Je libo plamenomet, ohnivý déšť, obrovskou samonaváděcí kouli anebo rukavice schopné vysát zdraví z nepřítele a doplnit to vaše?
I když mi asi mnoho lidí za pravdu nedá, hře prospívá absence super zbraň typu BFG. Nejvzácnější zbraní je tu již zmíněný palcát metající kovové kuličky. Vypadá jako vtip tvůrců, protože palcát má velmi omezený dosah, rychle mrhá munici a navíc kuličky neúčinkují na duchy. Ale i když palcát působí strašně, nakonec se stal jednou z mých nejoblíbenějších zbraní. Jednak je palcát dost účinný a potom jde o jedinou zbraň jejíž projektily neletí po přímce, čili můžete střílet pod sebe. Drobný technologický pokrok, jen tak mimochodem :)
Za největší průšvih Hereticu považuji malý počet druhů monster. Některá monstra sice mají své poddruhy (jsou neviditelní nebo umějí střílet) ale co se jednotlivých hlavních druhů monster týče, tak těch je 10, z čehož tři jsou bossové objevující se v běžných úrovních jen zřídkakdy. Oproti bohatému Doomu 2 je tohle opravdu chudý ansábl monster. Situaci naštěstí zachraňuje jejich provedení. Heretic se vymazleností svých monster (schopnostmi i vzhledem) hravě vyrovnává Doomovi.
A teď obvyklý komentář k jednotlivým epizodám, přičemž uvádím i epizody 4 a 5, které jsou součástí Shadow of the Serpent Riders.
1. City of the Damned
První epizoda sloužící jakožto demo ve mně zanechala největší nostalgické vzpomínky. Taky jsem ji prošel nejvícekrát. Design úrovní je více než zdařilý. Mnoho úrovní totiž něco představuje a nejde jen o změť chodeb, spínačů a výtahů. Pevnost, hřbitov, katedrála, doky… úrovně dalších kapitol rozhodně nejsou špatné, ale jsou mnohem více podřízeny dílčím nápadům než ucelénému prostředí. První epizoda boduje i v tom, že na hráče vystřílí jen zhruba 60% všech prvků (monstra, zbraně, předměty…). Takže po dohrání první epizody rozhodně je na co se dále těšit.
Boss v podobě 1-3 obřích lebek (Iron Lich) se tvůrcům též vydařil. Mám pocit, že i s přihlédnutím na Doom je to vůbec první protivník mající hned tři typy útoků. Když to srovnám s prvním bossem Doomu, vychází mi obří lebka jako sice slabší, ale podstatně hrůzostrašnější protivník.
2. Hell’s Maw
Druhá epizoda přenáší prostředí do jeskyní. Okolí je nebezpečné díky velkému zastoupení lávy a ledu. Navíc se představí nová monstra, zbylé předměty a zbraně. Právě tato epizoda je mou nejvíce oblíbenou. Je to zvláštní, ale vražedné prostředí alá Hexen je příjemné překonávat a postupně se probíjet vpřed. No a úrovně jako třeba E2L3 (lávová řeka) nebo E2L4 (hradba oddělující ledovou pláň a vesničku) nemají chybu.
Bossem je tentokrát Cyberdemon Hereticu, tedy 1-3 kusy Maulotaura, což je jen tak mimochodem moje nejoblíbenější potvora Hereticu :) Faktem je, že v dnešní době kdy se lze díky emulátorům rozhlížet myší, pohotově ustupovat a běhat, není Maulotaur zase tak tvrdým protivníkem. Ovšem, když jsem zkusil finální bitku bez myši a bez úkroků do stran, dostal jsem na budku tak rychle až jsem si říkal, jak jsem ty tři parchanty dokázal tehdy před lety sundat.
3. The Dome of D’Sparil
Závěrečná kapitola krom jednoho nového monstra (a samozřejmě bosse) nemá čím překvapit. Ačkoli jak se to vezme, jelikož narazit jen tak v běžné úrovni na Maulotaura je docela překvapující. Symbolem epizody je tentokrát voda. O vyšší obtížnost epizody se stará především strategické rozmístění silných monster, velmi častá přítomnost Iron Lichů a složitější level design.
Čaroděj D‘Sparil jakožto boss nevypadá nijak hrůzostrašně, ale boj s ním je velice zajímavý. Navíc jeho schopnosti jsou všelijaké, takže i vy musíte měnit taktiku. Napřiklad na pomalého draka je ideální knihou vylepšený palcát, na skupiny vyvolaných čarodějů poslouží raketomet a jakmile se D’Sparil začne teleportovat, přijde vhod Dragon Claw. Zatímco final bosse Doomu 2 považuji za průšvih, tak final boss Hereticu se vydařil na výbornou.
Heretic, tedy základní 3 epizody si zaslouží jasných 90%
Shadow of Serpent Riders
Datadisk pro Heretic trpí přesně tím, čím trpí i datadisky pro Doom, Doom 2 a Hexen – žádné nové prvky! Jinými slovy po dohrání Hereticu už všechno znáte, nic vás nemůže překvapit, pouze se musíte prokousat další várkou úrovní. Alespoň že i nové dvě epizody plynule zvyšují obtížnost, takže hráč, který prošel třemi základními epizodami se u těch nových dvou zapotí zase o trochu víc.
4. The Ossuary
Level design této epizody mi přijde už podstatně slabší než u základní hry. Epizoda pozbývá nějaké myšlenky, nějakého prvku, který by úrovně spojoval. Ale i tak je tu pár nezapomenutelných úrovní (např. pevnost v E4L2). Už první úroveň představí Maulotaura a 3x Iron Lich, čili autoři dávají celkem jasný vzkaz: „Pokud za sebou nemáte předchozí epizody, nemáte tu co pohledávat.“
Bossem epizody je 3-8 Iron Lichů. Může se zdát, že to bude brnkačka, ale nezáleží jen na bossovi jako takovému, ale též na prostředí, kde se závěrečná bitka odehrává. Řekl bych že tohle je těžší boss než D'Sparil.
5. The Stagnant Demesne
Tady už to bohužel skřípe. Úrovně jsou ještě méně nápadité (z dětství jsem si nevzpomínal na jedinou z nich, krom té finálové). Vůbec se zdá, že tvůrcům došel dech. Geniální level design prvních epizod těžil z nápaditosti a určité jednoduchosti úrovní, neboť nebyly ani velké ani moc složité. Tohle je ale přeplácaná slabota a jednoznačně nejslabší epizoda Hereticu.
Snad jen ten boss fight za něco stojí, protože představuje 3-8 Maulotaurů na poměrně malé ploše. Ale na kvalitu E2L8 to zdaleka nemá.
Datadisku bych rozhodně nedal víc jak 70%
Závěrem bych ještě dodal, že Heretic by si rozhodně zasloužil moderní remake, stejně jako Doom 1 měl Doom 3. V herním průmyslu zkrátka chybí fantasy FPS.
Hugo: The Magic Oak
Pro: Hratelnost, design úrovní, hudba, zbraně, monstra, vylepšené prvky z Dooma (inventář, munice...)
Proti: Slabší epizody 4 a 5, mohlo být více druhů monster