Dojem z krásné grafiky mně sice mírně kazil digitalizovaný Lloyd, který se sem hodil jako pěst na oko, přesto se jednalo o velmi povedený kousek plný vtipných postav a okořeněný notnou dávkou bizardního humoru. Škoda šílený obtížnosti a často nelogických řešení problému, díky čemuž pro mě Toonstruck zůstává restem, ke kterému se chystám vrátit a konečně dohrát.

Edit: Po dlouhých a dlouhých letech konečně nastala ta pravá doba a já úspěšně dokončil jednu z iniciačních adventur mého mládí, která spolu s Broken Swordem a Blade Runnerem vyvolala mou dodnes trvající lásku k tomuto žánru. Podobné návraty bývají často ve znamení zklamání, kdy hra není schopna dostát nostalgické vzpomínce, avšak naštěstí Toonstruck představuje milou výjimku a můj kladný dojem nebyl nijak zkalen. Naopak, první část hry představovala ukázku až ideální bláznivé adventury, kde sice svět funguje na základě specifické logiky, avšak hráči jsou informace dávkovány v dostatečné míře na to, aby při pozorném hraní mohl hrou procházet víceméně plynule s euforickým pocitem, že není nijak vozen za ručičku, ale celý postup má patřičně vydřený. Druhá část už bohužel podobnou úrovní neoplývá, dojde tu i na nepříjemné neduhy v podobě pixel-huntingu či zkoušení všeho na všechno s následným nechápavým pohledem, co že za nesmysl bylo nutné vykonat. Ovšem není to až tak markantní, aby mi to celkový pohled výrazně zkazilo, a Toonstruck si tak spokojeně řadím mezi to nejlepší, co jsem kdy z oblasti podobného typu her měl možnost poznat.