98% rating na Steamu? Už to samo si zaslouží pozornost. Mě osobně každopádně zlomila až přívalová vlna popularity na Tumblr, kde momentálně nikdo nemluví o ničem jiném. Po dohrání nemůžu říct, že bych výsledkem byla vyloženě odvařená, ale hraní jsem si každopádně užila.

V prvé řadě musím rozhodně pochválit svět, který je plný různorodých zákoutí s všemožnými příšerkami, s tím, že každá má svoje vlastní útoky i osobnost (bone brothers Papyrus a Sans vedou na celé čáře). Druhým velkým tahounem byl pro mě humor. Většinou se ho objevuje hodně na jednom místě a některé samotné scény jsou tak opravdu k popukání (za všechny jmenujme nezapomenutelné rande s Papyrusem), ale hra je celkově protkaná drobnými vtípky, narážkami a slovními hříčkami. Taky můžu pochválit skvělý soundtrack, který se hned tak neoposlouchá (hlavní znělku z hlavy jen tak nedostanu). Sem tam se najdou i nějaké ty hádanky a puzzly a až na občasné zádrhely s bojem hra celkově příjemně rychle ubíhá. (Plus na dojemném konci je ještě pěkná pointa :) )

Hůř je na tom bojový systém. Jednak je obzvlášť ze začátku hrozně zmatený, jednak není zrovna nejlehčí, takže v pozdější části hraní musíte mít opravdu nervy ze železa a nevyčerpatelnou trpělivost. Nicméně velmi originálním prvkem je výběr mezi útokem a mírovou cestou (i když bojem si musíte projít tak či onak).

Hra je poměrně krátká. Podařilo se mi ji zdolat za nějakých necelých 6 hodin, což je docela málo, na to že jsem prozkoumávala všechna zákoutí, bavila se s každým koho jsem potkala a umřela víckrát něž jsem veřejně ochotná přiznat. Ale údajně je zde víc konců, podle toho koho zabijete a koho necháte naživu, tudíž si hra přímo žádá o několikero rozehrání.