Na Dragon Age: Origins jsem přišel zcela náhodou po 6 letech od vydání a ve výsledku toho rozhodně nelituji. Hra dohnala na osobním žebříčku i moje první a nejoblíbenější RPG Gothic I a Gothic II+addon.
Po pravdě jsem byl ke hře ze začátku docela skeptický, hlavně k příběhu. Zase zabít draka jako by jich už nebylo dost a ještě škemrat o pomoc u elfů a pajzlů....to zas bude nuda. A však nuda to rozhodně na konec nebyla. Skvěle zakomponovaný příběh Šedého strážce hledajícího spravedlnost za vyvraždění své rodiny (dohráno za člověka šlechtice) a příběhy společníků se mi opravdu zalíbil a zmíněné klišé RPG her jaksi rozmazal.
S čím jsem opravdu měl problémy byl bojový systém. Osobně jsem raději používal pasivní talenty než-li aktivní. Nejlépe je to vidět u mága, kouzla se ani nevejdou na spodní lištu. Na tož na všechny ty triky nebyla ani na konci hry mana (postavy s lvl 24). Marně jsem se pokusil nastavit i vlastní taktiku. Něco jsem sice nastavil, ale zřejmě špatně a parťáci pak spíš koukali jak sůva z nudlí. Rezignoval jsem a zvolil přednastavené taktiky (léčitel, rváč,...)
Co mě opravdu pobavilo byla občasná reakce družiny na hlášku Lelian "pozor past!" nějaký trouba si do ní stejně musel šlápnout. Naivně jsem si myslel že hru dokončím na normální obtížnost, vzdal jsem to hned v Lotheringu. Opravdu jsem nechápal jak mě může vymlátit partu nějakej bláznivej bandita když jsem bez větších problému zabil zlobra ve věži Ishal.
Čím mě ale Dragon Age zaujal nejvíc je velké množství rozhodování a jeho dopad na budoucnost společně s budováním vztahů s kumpány od mrzutých společníků přes přátele až k milencům všemožných orientací. Jen škoda že v závěru hry se to nějak extra neprojeví. Ocenil bych nějaké animované video místo bublin s textem popisujícím na co vaše volby měli vliv. Ze společníků jsem si asi nejvíc oblíbil Lelian, Alistaira a svého psa Huga. Za zmínku stojí i opilecké kecy Oghrena na opak Morrigan jsem si neoblíbil ani na konci hry. Z celé party vypadal paradoxně nejpodivněji hlavní hrdina, postava bez hlasivek a mimických svalů vypadá komicky.
Co se týče bugů tak jsem narazil pouze na jeden při úkolu "Změna ve vedení" se neobjevilo jedno NPC na konec jsem to ale opravil pomocí nástroje Dragon Age ToolSet a úkol dokončil. Hra mi spadla pouze jednou u závěrečného týpka a občas chvíli program neodpovídal při načítaní.
Prostředí mi připadalo i po 6 letech působivé a stejně tak hudba. Jen možná ty oblasti byli delší než bylo nutné. Zajímavou věcí byl i kodex lze tu nají kde co (zajímalo by mě kdo ho přečetl celý) i když v tomhle směru má na vrch spíš Zaklínač. A aby jsem nezapomněl, DLC nejsou tak špatná, ale moc nemám rád politiku DLC v jakékoliv hře. Lepší je jeden datadisk než-li hromada malých doplňků.
Celkově Dragon Age: Origins hodnotím velice kladně a určitě to nebylo moje poslední dohrání.
Po pravdě jsem byl ke hře ze začátku docela skeptický, hlavně k příběhu. Zase zabít draka jako by jich už nebylo dost a ještě škemrat o pomoc u elfů a pajzlů....to zas bude nuda. A však nuda to rozhodně na konec nebyla. Skvěle zakomponovaný příběh Šedého strážce hledajícího spravedlnost za vyvraždění své rodiny (dohráno za člověka šlechtice) a příběhy společníků se mi opravdu zalíbil a zmíněné klišé RPG her jaksi rozmazal.
S čím jsem opravdu měl problémy byl bojový systém. Osobně jsem raději používal pasivní talenty než-li aktivní. Nejlépe je to vidět u mága, kouzla se ani nevejdou na spodní lištu. Na tož na všechny ty triky nebyla ani na konci hry mana (postavy s lvl 24). Marně jsem se pokusil nastavit i vlastní taktiku. Něco jsem sice nastavil, ale zřejmě špatně a parťáci pak spíš koukali jak sůva z nudlí. Rezignoval jsem a zvolil přednastavené taktiky (léčitel, rváč,...)
Co mě opravdu pobavilo byla občasná reakce družiny na hlášku Lelian "pozor past!" nějaký trouba si do ní stejně musel šlápnout. Naivně jsem si myslel že hru dokončím na normální obtížnost, vzdal jsem to hned v Lotheringu. Opravdu jsem nechápal jak mě může vymlátit partu nějakej bláznivej bandita když jsem bez větších problému zabil zlobra ve věži Ishal.
Čím mě ale Dragon Age zaujal nejvíc je velké množství rozhodování a jeho dopad na budoucnost společně s budováním vztahů s kumpány od mrzutých společníků přes přátele až k milencům všemožných orientací. Jen škoda že v závěru hry se to nějak extra neprojeví. Ocenil bych nějaké animované video místo bublin s textem popisujícím na co vaše volby měli vliv. Ze společníků jsem si asi nejvíc oblíbil Lelian, Alistaira a svého psa Huga. Za zmínku stojí i opilecké kecy Oghrena na opak Morrigan jsem si neoblíbil ani na konci hry. Z celé party vypadal paradoxně nejpodivněji hlavní hrdina, postava bez hlasivek a mimických svalů vypadá komicky.
Co se týče bugů tak jsem narazil pouze na jeden při úkolu "Změna ve vedení" se neobjevilo jedno NPC na konec jsem to ale opravil pomocí nástroje Dragon Age ToolSet a úkol dokončil. Hra mi spadla pouze jednou u závěrečného týpka a občas chvíli program neodpovídal při načítaní.
Prostředí mi připadalo i po 6 letech působivé a stejně tak hudba. Jen možná ty oblasti byli delší než bylo nutné. Zajímavou věcí byl i kodex lze tu nají kde co (zajímalo by mě kdo ho přečetl celý) i když v tomhle směru má na vrch spíš Zaklínač. A aby jsem nezapomněl, DLC nejsou tak špatná, ale moc nemám rád politiku DLC v jakékoliv hře. Lepší je jeden datadisk než-li hromada malých doplňků.
Celkově Dragon Age: Origins hodnotím velice kladně a určitě to nebylo moje poslední dohrání.
Pro: družina, vztahy, grafika, hudba, rozhodování
Proti: bojový systém, talenty, bug, němý hrdina