Čekání na třetího Zaklínače jsem si zkrátil přečtením všeho co jsem ze světa Geralta z Rivie našel. První dvě povídkové knihy (mé oblíbené), pětičlenný ságu, Bouřkovou sezónu i komiks od Dark Horse. Bylo to všechno dobré čteníčko a na hru jsem byl připraven. Zaklínač 3 - Divoký hon mně nadchl. Je promakanej na každém jednom místě.
„Roky tvrdého výcviku na Kaer Morhen se ti konečně vyplatily. Porazil jsi skoro všechna vycpaná zvířata.“ Yennefer
Svět je velkej, krásnej a má svou neopakovatelnou atmosféru. Je různorodej a Geralt v něm navštíví kromě jiného bažiny Velenu, zmrzlou půdu špičatých ostrovů Skellige (kde som sa cítil ako doma vo Vysokých Tatrách a už ostávalo zvolať len - Dunčó, zase si si hubu namáčal v žinčici ty papľuh nedonosený, bodaj by si s Tebou medveď riť vytrel), moderní a zkažený Novigrad, lesy plné doupat bestií a hladovejch vlků. To prozkoumávaní světa je největším kladem celé hry. Tábory banditů, množství úkolů v osadách chudého lidu ve všech koutech světa a tajemství skrytých pokladů. Jedinej mínus světa je ten, že se v něm neděje nic náhodního. Žádné náhodné útoky monster na osadníky, žádné bitky mezi monstry o kořist nebo území, žádné boje znepřátelených vojsk, prostě jsem na svejch potulkách nemohl zažít nic náhodného. Všechno bylo předem připravené. Každopádně mě to ale bavilo převelice.
„Kapusta a lejna chodí vždycky v páru, jedno tlačí druhé. Perpetuum mobile.“
To, jak je hra napsaná, je takový malý zázrak. Někteřé scény (chlastačka na Kaer Morhen) se radí k tým nejvtipnějším a nejlépe vymysleným scénam jaké jsem v hrách viděl. Množství vedlejších questů je napsáno s takovou péčí, že jsem snad lépe napsaný questy v RPG hrách nehrál. Někteřé scény a jejich scenář by vyčnívali i v knihách. Potešilo množství všemožných odkazů na události knižní ságy a taktéž více postav z knih, kteřé se do hry podívali. Například takovej Zoltan, všechno co ze svý nevymáchaný huby tenhle trpazlík vypustí je perla a mohlo by se to tesat do kamene. Hlavní příběhová linka mohla být spracována lépe, ale nakonec jsem z ní byl dostatečně potěšen. Vedlejšáky ale bavili o něco víc.
„Příště vám ty posratý haksny urvu a do řiti vám ich zarazím tak hluboko, že vám palce z huby polezú!“ Zoltan
Grafické spracováni je excelentní a momentálně je to rozhodně jedna z nejlépe vypadajících her a jěště nějaký čas bude. Ty barvy jsou úžasný, sluneční paprsky malují své vlastní obrazy, květiny na loukách svítí jasnými barvami a tak dále. Je se prostě na co koukat. Hudba je také na špičkové úrovni a takové The Fields of Ard Skelligje jedna z nejhezčích a nejsilnějších písní, jaké jsem v hrách slyšel. I z obyčejné hospodské písně spravili autoři něco víc a Priscilla's Songje také nezapomenutelnou částí hry.
Já jsem nadmíru spokojen a když se nad tím zamyslím, propracovanější hru ve všech směrech jsem snad nehrál. Plně zasloužených 100%.
Dalo by se o této hře psát jěště mnoho vět, ale kdo by pak tak dlouhej komentář čet? Budu rád, když si přečte někdo i tohle.
P.S.: A nemůžu zapomenout na všudepřítomné nahotinky, které opět potěšily a dodávají hře to správné koření :)
„Roky tvrdého výcviku na Kaer Morhen se ti konečně vyplatily. Porazil jsi skoro všechna vycpaná zvířata.“ Yennefer
Svět je velkej, krásnej a má svou neopakovatelnou atmosféru. Je různorodej a Geralt v něm navštíví kromě jiného bažiny Velenu, zmrzlou půdu špičatých ostrovů Skellige (kde som sa cítil ako doma vo Vysokých Tatrách a už ostávalo zvolať len - Dunčó, zase si si hubu namáčal v žinčici ty papľuh nedonosený, bodaj by si s Tebou medveď riť vytrel), moderní a zkažený Novigrad, lesy plné doupat bestií a hladovejch vlků. To prozkoumávaní světa je největším kladem celé hry. Tábory banditů, množství úkolů v osadách chudého lidu ve všech koutech světa a tajemství skrytých pokladů. Jedinej mínus světa je ten, že se v něm neděje nic náhodního. Žádné náhodné útoky monster na osadníky, žádné bitky mezi monstry o kořist nebo území, žádné boje znepřátelených vojsk, prostě jsem na svejch potulkách nemohl zažít nic náhodného. Všechno bylo předem připravené. Každopádně mě to ale bavilo převelice.
„Kapusta a lejna chodí vždycky v páru, jedno tlačí druhé. Perpetuum mobile.“
To, jak je hra napsaná, je takový malý zázrak. Někteřé scény (chlastačka na Kaer Morhen) se radí k tým nejvtipnějším a nejlépe vymysleným scénam jaké jsem v hrách viděl. Množství vedlejších questů je napsáno s takovou péčí, že jsem snad lépe napsaný questy v RPG hrách nehrál. Někteřé scény a jejich scenář by vyčnívali i v knihách. Potešilo množství všemožných odkazů na události knižní ságy a taktéž více postav z knih, kteřé se do hry podívali. Například takovej Zoltan, všechno co ze svý nevymáchaný huby tenhle trpazlík vypustí je perla a mohlo by se to tesat do kamene. Hlavní příběhová linka mohla být spracována lépe, ale nakonec jsem z ní byl dostatečně potěšen. Vedlejšáky ale bavili o něco víc.
„Příště vám ty posratý haksny urvu a do řiti vám ich zarazím tak hluboko, že vám palce z huby polezú!“ Zoltan
Grafické spracováni je excelentní a momentálně je to rozhodně jedna z nejlépe vypadajících her a jěště nějaký čas bude. Ty barvy jsou úžasný, sluneční paprsky malují své vlastní obrazy, květiny na loukách svítí jasnými barvami a tak dále. Je se prostě na co koukat. Hudba je také na špičkové úrovni a takové The Fields of Ard Skelligje jedna z nejhezčích a nejsilnějších písní, jaké jsem v hrách slyšel. I z obyčejné hospodské písně spravili autoři něco víc a Priscilla's Songje také nezapomenutelnou částí hry.
Já jsem nadmíru spokojen a když se nad tím zamyslím, propracovanější hru ve všech směrech jsem snad nehrál. Plně zasloužených 100%.
Dalo by se o této hře psát jěště mnoho vět, ale kdo by pak tak dlouhej komentář čet? Budu rád, když si přečte někdo i tohle.
P.S.: A nemůžu zapomenout na všudepřítomné nahotinky, které opět potěšily a dodávají hře to správné koření :)
Lords of the Fallen
Pro: Já vám nevím...je toho fakt moc, přečtěte si koment
Proti: Pár drobnosti...naleznete je v komentu