Spousta lidí se mnou jistě nebude souhlasit a nebudou mi ani moci přijít na jméno, ale musím se vyzpovídat: Posel smrti je podle mého, snad z nostalgie nebo pocitu vlastenectví, přeceňovaná hra. (Čímž nechci dehonestovat názory jiných. Já sám nejsem proti madam nostalgii imunní)
Příběh není z nejhorších. Určitě vás u hry udrží (totožnost vraha mě třeba překvapila), ale po dokončení hry máte víc otázek, než odpovědí a celé to vyšumí jaksi do prázdna. Měl jsem pocit, že sami tvůrci nevěděli, co s tím. Uvidíme, jestli si s tímhle třeba neporadí další díly.
Ale v čem pro mě Posel Smrti selhává je adventurní část. Prozkoumáváte a sbíráte předměty občas pravým tlačítkem, občas levým tlačítkem, občas oběma, jak se hře chce. Hra vám svými mechanismy hází klacky pod nohy a často jsem někde zakysl ne proto, že bych nepřišel na hádanku, ale proto, že mi to hra jednoduše teď nedovolí, nebo má nejasné ovládání.
Příklad č.1: Chci do věže. Prkna jsou pryč a kliknu na dveře levým. Sam řekne, že jsou zamčené. Jasně, rozumím. Musím tedy najít klíč. Možná ho má Victorie, řeknu si, ale hra mě k ní nepustí, jelikož ji "nechci" rušit. Vyzpovídám celý hrad, ale nikdo mi nic o klíči neřekne a nikde jsem ho nenašel. Celý zoufalý se podívám do návodu a zjistím, že na dveře do věže musím kliknout PRAVÝM, aby Sam řekl, co vím už dávno, že ho má možná Victorie. A ejhle, najednou s ní můžu na pokec.
Příklad č. 2: Dám jednomu pracantovi v hospodě formu na klíče. Řekne, že za chvíli bude zpátky. Jasně, já se zatím podívám po okolí a něco vyřeším, nebo pokecám. Po čase se vrátím do hospody a poptám se na pracanta hostinského. Neviděl ho. Takže zase jdu něco řešit po okolí, ale už nic nenajdu na práci. Tak se vrátím do hospody, kde se mnou hostinský vede naprosto identický hovor, jako předtím. Aha, řeknu si, asi jsem něco někde přehlédl a musím ještě něco někde udělat. Jenomže jako předtím, už nic nenajdu. Celý zoufalý se zase podívám do návodu a zjistím, že za hostinským musím jít TŘIKRÁT. A ejhle, po 3. rozhovoru mi dá potřebné klíče. Proč?
A nejsou to ojedinělé případy. Ve hře takhle narazíte několikrát. Jenom za knězem jsem musel jít snad 5x, než mi řekl potřebné info. Přitom to tam nemá žádné opodstatnění. Stejně nemůžete bez té informace nic moc jiného dělat, tak jenom chodíte z místa na místo, než vám hra dovolí pokračovat. Je však pravda, že časem si na tenhle blbý systém zvyknete, což ale není ospravedlnění. Přitom hádanky, ačkoliv jich není moc, jsou spíše lehké a problém s nimi není. I když jsem měl někdy pocit, že tam jsou jenom proto, aby se trochu natáhl čas.
Příklad č. 3: Spadnete do dolu a musíte spustit výtah. Jenomže potřebujete plány. Ty najdete, výtah spustíte, ale z jedné prasklé trubky pouští pára. Chcete ji tedy ucpat hadrem, ale to by se Sam popálil, tak musíte nejdřív hadr namočit (Což je mimochodem Genius!). Nakonec díru ucpete a stroj spustíte, ale vypadnou pojistky. Ty vyměníte a výtah konečně jede. Celá pasáž jenom zdržuje, děj nikam neposouvá a viděli jsme to už v adventurách 100x jinak.
Ale to je to nejmenší, v jiných hrách jsem dělal větší a zbytečnější blbosti (zdravím Indyho a jeho ducha :) )
Pochválit musím jednoznačně český dabing, který na hry nemá obdoby a dosahuje kvalit i takové Mafie, nebo Vietcongu. Ano, jde slyšet, že se spousta věcí natáčelo na 1. dobrou, ale natáčeli to skuteční profesionálové oboru, takže je to pořád přirozenější, než u jiných českých her. (kupříkladu Memento Mori)
Shrnutí: Na rozdíl třeba od českého Poldy , Posel smrti jednoznačně JE světová adventura. Bohužel však nedosahuje takových kvalit, jako snad i jeho starší konkurence.
Příběh není z nejhorších. Určitě vás u hry udrží (totožnost vraha mě třeba překvapila), ale po dokončení hry máte víc otázek, než odpovědí a celé to vyšumí jaksi do prázdna. Měl jsem pocit, že sami tvůrci nevěděli, co s tím. Uvidíme, jestli si s tímhle třeba neporadí další díly.
Ale v čem pro mě Posel Smrti selhává je adventurní část. Prozkoumáváte a sbíráte předměty občas pravým tlačítkem, občas levým tlačítkem, občas oběma, jak se hře chce. Hra vám svými mechanismy hází klacky pod nohy a často jsem někde zakysl ne proto, že bych nepřišel na hádanku, ale proto, že mi to hra jednoduše teď nedovolí, nebo má nejasné ovládání.
Příklad č.1: Chci do věže. Prkna jsou pryč a kliknu na dveře levým. Sam řekne, že jsou zamčené. Jasně, rozumím. Musím tedy najít klíč. Možná ho má Victorie, řeknu si, ale hra mě k ní nepustí, jelikož ji "nechci" rušit. Vyzpovídám celý hrad, ale nikdo mi nic o klíči neřekne a nikde jsem ho nenašel. Celý zoufalý se podívám do návodu a zjistím, že na dveře do věže musím kliknout PRAVÝM, aby Sam řekl, co vím už dávno, že ho má možná Victorie. A ejhle, najednou s ní můžu na pokec.
Příklad č. 2: Dám jednomu pracantovi v hospodě formu na klíče. Řekne, že za chvíli bude zpátky. Jasně, já se zatím podívám po okolí a něco vyřeším, nebo pokecám. Po čase se vrátím do hospody a poptám se na pracanta hostinského. Neviděl ho. Takže zase jdu něco řešit po okolí, ale už nic nenajdu na práci. Tak se vrátím do hospody, kde se mnou hostinský vede naprosto identický hovor, jako předtím. Aha, řeknu si, asi jsem něco někde přehlédl a musím ještě něco někde udělat. Jenomže jako předtím, už nic nenajdu. Celý zoufalý se zase podívám do návodu a zjistím, že za hostinským musím jít TŘIKRÁT. A ejhle, po 3. rozhovoru mi dá potřebné klíče. Proč?
A nejsou to ojedinělé případy. Ve hře takhle narazíte několikrát. Jenom za knězem jsem musel jít snad 5x, než mi řekl potřebné info. Přitom to tam nemá žádné opodstatnění. Stejně nemůžete bez té informace nic moc jiného dělat, tak jenom chodíte z místa na místo, než vám hra dovolí pokračovat. Je však pravda, že časem si na tenhle blbý systém zvyknete, což ale není ospravedlnění. Přitom hádanky, ačkoliv jich není moc, jsou spíše lehké a problém s nimi není. I když jsem měl někdy pocit, že tam jsou jenom proto, aby se trochu natáhl čas.
Příklad č. 3: Spadnete do dolu a musíte spustit výtah. Jenomže potřebujete plány. Ty najdete, výtah spustíte, ale z jedné prasklé trubky pouští pára. Chcete ji tedy ucpat hadrem, ale to by se Sam popálil, tak musíte nejdřív hadr namočit (Což je mimochodem Genius!). Nakonec díru ucpete a stroj spustíte, ale vypadnou pojistky. Ty vyměníte a výtah konečně jede. Celá pasáž jenom zdržuje, děj nikam neposouvá a viděli jsme to už v adventurách 100x jinak.
Ale to je to nejmenší, v jiných hrách jsem dělal větší a zbytečnější blbosti (zdravím Indyho a jeho ducha :) )
Pochválit musím jednoznačně český dabing, který na hry nemá obdoby a dosahuje kvalit i takové Mafie, nebo Vietcongu. Ano, jde slyšet, že se spousta věcí natáčelo na 1. dobrou, ale natáčeli to skuteční profesionálové oboru, takže je to pořád přirozenější, než u jiných českých her. (kupříkladu Memento Mori)
Shrnutí: Na rozdíl třeba od českého Poldy , Posel smrti jednoznačně JE světová adventura. Bohužel však nedosahuje takových kvalit, jako snad i jeho starší konkurence.
Pro: Dabing, příběh vás u hry udrží
Proti: adventurní část, možnost umřít - v adventurách naprosto zbytečná