Na začátku bych chtěla napsat, že jsem nehrála předchozí díl, nečetla předlohu a neviděla žádný z filmů. Zaklínače 2 jsem si zahrála víceméně kvůli velmi příznivému ohlasu třetího dílu, abych, než si zahraju i ten, měla představu, o čem přesně tato fantasy sága pojednává. A dalo by se říct, že jsem právě nyní po dohrání hry, nadšená.

Zaklínač 2 je výborná hra. Je výborná z mnoha hledisek, mezi které ovšem rozhodně nepatří hratelnost a mnohými zde opěvovaná grafika. Hratelnost je podle mě největší mínus téhle hry. Takže se rovnou pustím do záporů:

1) Nevím, jestli je to jenom moje chyba (přemrštěné nároky, rozmazlenost z Assassin's Creed série), ale když jsem poprvé hru rozjela, nebyla jsem schopna uvěřit, že Geralt z Rivie, podle všeho fyzicky úžasně zdatný člověk, který toho umí a vydrží daleko víc, než obyčejný smrtelník, je skvělý šermíř, zabíjí monstra atd. není schopen překročit půlmetrovou zídku! O šplhání někam do výšky ani nemluvím (není možné v 70% případů a pokud je, zmáčknete jen levé tlačítko a Geralt vyšplhá kousek v animaci), ale této postavě vadí téměř jakákoli nerovnost! Nejednou jsem musela obcházet rozsáhlé místo jenom proto, že hlavní hrdina není schopen někam sešplhat nebo vyšplhat, pouze jít po rovném povrchu. Na rok 2011 mi tato nízká pohyblivost u postavy prostě strašně vadí.

2) Neskutečně špatné mapy! Pokud se chcete V Zaklínači 2 někam dostat, můžete si rozvinout mapu, která je ale namalovaná tak zjednodušeně, že z ní stejně nejde nic vyčíst, pouze přibližný směr, který je ale vidět i na kompasu. Nelze na ní ani označit bod, kam byste chtěli dojít, aby se vám pak na kompase vyznačila cesta, takže strávíte desítky minut blouděním kolem dokola, vracením se zpátky a zjišťováním, že jste před třemi rozcestími měli zahnout vpravo místo vlevo. Obzvlášť ve druhé části hry v horách za Kaedwenským ležením, se možnost, že na první pokus dorazíte na místo, na něž dorazit máte, blíží nule. Účelem tvůrců zřejmě bylo protáhnout hru alespoň blouděním, když už nemá dlouhý děj, jinak si to neumím vysvětlit...

3) Příliš těžké souboje - měla jsem hru nastavenou na nejlehčí úroveň, ale hned při pobytu ve Flotsamu, kde jsem měla za úkol porazit Kajrana, jsem usoudila, že nehrát některé souboje několikrát, je věc zcela nemožná. Geralt se ani při šermování s obyčejnějšími protivníky neumí pořádně krýt, takže bodnutí do zad se vám mnohdy stane osudným. Občas nejdou sesílat znamení, až po několikátém zmáčknutí klávesy a i do lidí řežete mečem tak dvacetkrát po sobě, než umřou. No hrůza. Zvlášť, když nemáte, jako já, rádi neustálé opakování úkonů. Nakonec jsem si kvůli Kajranovi musela nainstalovat trainer a hra se stala hned lepší. :-)

4) a teď ty menší a ne tak závažné chyby - grafická stránka hry se mi zdá na dobu vzniku nic moc. V detailech je celkem hezká, ale textury jsou takové neuhlazené, obraz je až příliš kontrastní, v nočních pasážích pak není mnohdy skoro nic vidět. A několikrát se stalo, že postava sice mluvila, ale neotevírala ústa. Další technicky zaostalá věc je seřízení hlasitosti zvuku v dialozích. Neviděla jsem to ještě u žádné z her, kterou jsem před Zaklínačem hrála, ale tady se vám asi nikdy nestane, že by v dialogu mluvily obě postavy (resp. tři a více) stejně hlasitě! A je to tak výrazné, že jedna postava mnohdy skoro křičí a druhá, která jí odpovídá, téměř šeptá. Taktéž nejde z klávesnice ztlumovat zvuk při spuštěné hře. Před deseti lety standard, v roce 2011 zaostalost.

Kladné stránky hry:
1) Příběh a jeho pojetí. Tady není nad čím uvažovat. Zaklínač 2 je příběhově jedna z nejsilnějších her, které jsem kdy hrála. Ačkoli je zápletka v pravdě jednoduchá - Geralt se snaží vypátrat vraha krále Foltesta - dějová linie se stává neustále složitější, čím dál Geralt ve svém pátrání postupuje. Provedení příběhu je úžasné, většina animovaných sekvencí, kde hráč nehraje, vypadá jako z filmu. Nechybí jí poetika, velkolepost a umělecké záběry. V záblescích z Geraltovy minulosti a v částech, které vypráví Marigold jsou dvě úplně jiná grafická pojetí, než má hra jako taková. Kreslené části vypadaly výborně. Hra je chytrá, promyšlená, spletitá a navíc s dobrými dialogy.

2) Postavy. Geralt z Rivie není samozřejmě jedinou postavou ve hře. Bohužel mi připadalo, že je postavou skoro nejméně propracovanou a nejméně zajímavou. Zatímco vedlejší postavy (Vernon Roche, Iorweth, Letho, několik králů, Sheila de Tancarville) měly kladné i záporné vlastnosti a to je dělalo plastickými a uvěřitelnými, Geralt nemá vlastnosti skoro žádné - je cool a je flegmatik. Nic jiného mě nenapadá. Naštěstí je vedlejších postav všude dostatek. Mnohdy je velmi těžké určit, zda je ta která postava spíš dobrá nebo spíš špatná, protože každá má v příběhu svůj rozumný důvod konat činy, které vykonala a umí se před Geraltem velmi dobře hájit. O to jsou potom rozhodnutí o jejich osudu těžší a já osobně jsem dvakrát načítala předchozí uloženou hru, abych své rozhodnutí změnila.

3) Nejednoznačnost, zvraty v ději. Další úžasná věc v Zaklínači 2 je fakt, že nikdy nevíte, zda jste se rozhodli udělat krok dobrým či špatným směrem. Především kvůli již výše zmíněným postavám, si v hlavní dějové lince i ve vedlejších úkolech mnohdy myslíte, že víte, jak se nějaká událost odehrála, ale po delším pátrání zjistíte, že se celá událost možná odehrála úplně jinak a musíte rozhodnout, kdo z vyzpovídaných lidí vám lhal. Ne vždycky se trefíte správně a ne vždy vám hra dá vůbec jasnou odpověď, jak to bylo doopravdy. Což je velmi realistické.

4) Atmosféra středověku. Ať už procházíte ulicemi Flotsamu mezi obyčejnými obyvateli království v jejich každodenní lopotě, brodíte se v blátě Kaedwenským vojenským táborem mezi vystrašenými vojáky nebo diskutujete s politickými špičkami v polorozpadlé tvrzi Loc Muinne, všude na vás dýchá neskutečně silná dobová atmosféra. Lidé ve všech možných lokacích žijí, pokřikují na Geralta, baví se mezi sebou o obyčejných věcech. Jsou neohrabaní, nevzdělaní, drzí, nechutní, ožralí, oplzlí, ale především jsou uvěřitelní. Zaklínač 2 se nesnaží Středověku "ohlazovat hrany" jenom proto, aby měl hráč vždy příjemný a pohodový zážitek ze hry. Naopak představuje Středověk takový, jaký zřejmě byl. Nevzdělaná, špinavá lůza pije, pokřikuje vulgarity, ulice se prostitutkami jen hemží. Vraždy, rabování a znásilňování při obléhání měst, při válkách, ale i mimo ně, nejsou nic, čemu by se hra vyhýbala. Doba Geralta z Rivie je temná, je studená, špinavá, nepohodlná, krutá a je v ní jen málo chytrých, umírněných, vzdělaných lidí se svědomím a smyslem pro spravedlnost. A právě tato syrová realističnost povyšuje Zaklínače ještě o stupeň výš.

Abych to shrnula. Zaklínač 2 je i přes své nemalé technické nedostatky výborná hra se spletitým dějem a nečernobílými postavami. Je to hra, která vás zaujme a nepustí. Hra, u které litujete, že je tak krátká. Hra která vás motivuje zjišťovat si o světě, v němž se odehrává, víc a víc informací z různých zdrojů. Hra, na kterou nezapomenete a hra, po jejímž skončení chcete okamžitě pokračování.

Proto mých 85%