ZZT na první pohled většinu dnešních hráčů odradí. ASCII grafika skutečně není něco, čím by se dnes nějaká hra chtěla chlubit. I když jedno malé pozitivum bych na tom našel, ve fullscreenu ta hra vypadá vlastně stejně jako tehdy, na rozdíl od starých her s pixelovou grafikou, kterým fullscreen u dnešních monitorů nedělá zrovna dobře.

Překousnete-li ovšem nevábnou vizáž, čeká zde na vás docela zajímavý a zábavný herní kousek, který se vyznačuje slušnou herní variabilitou. Chvilku si totiž připadáte jak v nějakém roguelike RPG, hned na to řešíte zapeklitý logický problém, abyste vzápětí prokázali svůj skill v arkádových střílečkách. Abyste se totiž dobrali k cíli v jednom ze čtyř světů hry, musíte projít desítkami obrazovek a v každé z nich na vás čeká něco trochu jiného. Každopádně základem je procházení světa a řešení problému "Jak se dostanu dál?" a občas i problému "Kde to jsem?". Ano i na kreslení jednoduché mapy došlo.

Naprosto klíčovou funkcí je SAVE, naštěstí dostupný po celou dobu hry. Některé obrazovky je potřeba řešit metodou pokus omyl, v jiných zas to chce vymástrovat postup, tak abyste stihli časový limit a pokud možno neztratili životy (nebo jen nutné minimum). No a samozřejmě neznámé předměty a osoby je potřeba prozkoumat zblízka, což ovšem může mít také fatální následky.

Pohyb se ovládá kurzorovými klávesami, pokud k nim přidáte SHIFT, změní se pohyb na střelbu do příslušného směru. Počet nábojů je omezen, ale nedostatkem jsem netrpěl, vždy se jich dostatek dalo najít. S pochodněmi to bylo trochu horší, tam jsem v pár případech využil cvičných pokusů na průzkum místností, a teprve po LOADnutí to vzal naostro s minimem použitých pochodní.

Každopádně hratelností mě hra překvapila dokázal jsem u ní vydržet několik hodin v kuse. Svět Town of ZZT jsem dohrál do konce, ostatní světy jsem jen zkoušel ze zajímavosti, ale není vyloučeno, že se k nim vrátím. Asi bych ještě měl zmínit, a zároveň i vytknout, že hra neobsahuje vlastně žádný příběh, nebo úplně primitivní typu "Vítej dobrodruhu, aby ses dostal do paláce, musíš najít pět fialových klíčů. Hodně štěstí!" Tak trochu jsem čekal něco víc, přeci jen ASCII grafika evokuje, že by mohlo jít z velké části o textovku, ale to je velký omyl. Na druhou stranu autor hry rozhodně disponoval smyslem pro humor, takže pár vtipných poznámek ve hře ukryto je. Takže alespoň tak. A pokud cítíte slabé nutkání, že byste něco takového vyzkoušeli, tak směle do toho.