Bez diskuzí ta nejpropracovanější druhoválečná hra všech dob. H&D 2 okouzlí neskutečnou variabilitou lokací (jak už je ostatně v popisku), každou s diametrálně odlišnou atmosférou. Ledovec střídá poušť, Barmská džungle české městečko. První mise v Norsku pro mě navždy zůstane herní legendou - za prvé proto, že je to nejlépe zpracovaný zimní level, který jsem kdy ve hrách měl možnost vidět (zkuste si v zimě v noci po čerstvé nadílce prašanu vlézt do lesa a pak zahrát úvodní misi HD2, rozdíl nepoznáte), za druhé proto, že ho můžete hrát pětkrát a pokaždé dopadne nějak jinak.

Ale to i ostatní levely - HD2 je sice vcelku striktně nalinkovaná hra, ale než dojdete k dějovému skoku, je všechno čistě na vašich taktických schopnostech. Hra už ze začátku sympaticky nabídne hodně detailní brífink s rozborem možností postupu, ovšem samozřejmě nepřipraví vás na konkrétní počty a pozice nepřátel. To už si musíte se svými parťáky vyřešit sami. Nutnost taktizovat je hlavní tahák hry - žádná frenetická akce, v HD2 se téměř neběhá a když, tak jen chvíli, protože postavička za chvíli funí pod tíhou veškeré výbavy, kterou hráč nakřečkuje před misí. Ne, většinu času strávíte v podřepu přemýšlením, jak z toho vyváznout živý a k tomu splnit úkol.

HD2 je plný voleb a detailů - máte čtyři rychlosti pohybu (plížení, chůze, běh, sprint), tři pohledy (nejakčnější first person, taktický a přehledný, ale pořád akční third person a nakonec maximálně taktický mód, ve kterém jen naklikáte co kdo bude dělat, zmáčknete play a pozorujete mlata :)), desítky rozkazů ("Saunby, zajdi mi pro ten samopal na druhé straně letiště, došly mi náboje a bolí mě nohy"), možnost kdykoliv v nižších obtížnostech hrát za kteréhokoliv ze členů týmu ("Doktore Bennette, proč prosím vás nemůžete tu zídku obejít?"), složit svůj tým přesně dle potřeb ("Sakra, mám si raději vzít gorilu Wingatea s ohromnou výdrží nebo Harrise, bývalého kasaře, který mi odemkne každé dveře?") a nakonec ho podle potřeb i vybavit tunou hraček, které HD2 nabízí ("Kratochvíle, dneska nepotřebujem dynamit, ale foťák"). Z pozitiv je určitě ještě důležité vyzdvihnout v tom taktickém šourání se pár opravdu filmových WoW efektů, které ale v žádném případě neohrožují atmosféru reálného válčení.

Horší než s designem misí a hratelnostní stránkou je to se stránkou technologickou. HD2 nevypadalo nikdy špatně, ale počítačem ovládaní vojáci moc inteligence nepobrali, chyb bylo nad hlavu a ta násilná změna enginu na hře prostě byla vidět. Neodnesla to ale naštěstí zvuková stránka - jak už je u Illusion Softworks zvykem, povedla se na jedničku. S výjimkou českého dabingu, tomu je lepší se hoodně velkým obloukem vyhnout a hrát originál.

P.S.: Málem bych zapomněl, s továrním nastavením ovládání se prostě sžít nejde, je životně důležité si ho přeměnit :-)