Pamatujete na ten nekonečný, fanouškovský souboj Quake II vs Unreal? Jeho řešení nemohlo být elegantnější, neboť Half-Life doslova spláchl oba tehdejší velikány do záchodu. Vysoce modifikovaný Quake 1 engine nejen, že působil sympatičtějí než grafika Quake II, či již zmiňovaného Unrealu, ale dokonce ani dnes, po 10 letech, se z něj hráčům nezvedá žaludek, což by mohl potvrdit nejeden hráč Counter-Striku. Hlavní předností Half-Lifu však nebyla grafika, nýbrž naprosto dechberoucí a propracovaná singleplayerová cesta za záchranou Země před invazí odporné mimozemské havěti. Hra nebyla rozdělena do levelů, ale byla to jedna dlouhá, kontinuální a velmi atmosferická cesta... Vaše cesta! Half-Life oplýval chytrým a mohutně scriptováním příběhem (což byl ve své době originální a geniální tah na branku), díky kterému se do něj mohl hráč maximálně vcítit a jeho zážitek ze hry byl o to intenzivnější. Však jen vzpomeňme na ten příval pocitu úzkosti, když jsme zjistili, že parta vládních vojáků nás nepřišla zachránit, ale jen zahladit stopy, nebo na tu neukojitelnou zvědavost, když nám G-man opakovaně zmizel před nosem... vychutnal jsem si to 8x a věřím, že Half-Life ještě několikrát v životě dohraji.

A nezapomeňme ani na multiplayer a naprosto brutální řežbu s kušemi raketomety a "vysavači" (určitě víte, kterou zbraň mám na mysli) zejména na mapě Crossfire, jó, to bylo něco... Konec? Ještě ne, k Half-Lifu bylo také vytvořeno zdaleka nejvíc modifikací, včetné té nejslavnější, krále celého multiplayeru a progamingu - Counter-Strike, což je kapitola sama o sobě. CSkáři, děkujte Half-Lifu.