První kousek, který jsem v roce 2016 dohrál a zároveň největší herní překvapení posledních let. Pěkný začátek. Ono už jen to, že tvůrci prostoduché, krvavé a hrubiánské frenetické střílečky z ničeho nic přijdou s naprostým opakem je pořádně šokující.
Talos jasně ukazuje, že soudit autora podle jeho díla může být někdy ošidné.
Hru bych si dovolil rozčlenit do dvou částí, přičemž každá ve mě zanechala různé pocity a dojmy.

1. Hádanky
Hlavní, nejzákladnější, největší a pro mé výsledné hodnocení bezpochyby nejstěžejnější částí jsou samotné logické hádanky. Řešeny v reálném čase, v krásném 3D prostoru a prostřednictvím několika prvků, které hráč postupně odemyká a zvyšuje si tím přístupnost k dalším hádankám. Schéma celého herního světa je v podstatě jednoduché a vysoce přehledné. Základem je oblast s věží a třemi budovami - A, B, C. Každá budova představuje vlastní svět dle historického období, od čehož se odvíjí následné prostředí a velmi stylová, na poslech příjemná hudba. Máme tu dobu antiky, starověkého Egypta a křesťanského středověku. Jelikož mám za sebou prakticky všechny předchozí kousky Serious Sama, pak musím říci jedno – Egypta mám v provedení Croteamu už plné zuby. Takže tohle prostředí jsem si zkrátka nijak neužil, zvláště když jsem důvěrně poznával některé objekty z SS 3. Ale ty zbylé dvě lokace byly perfektní.

V každém z těchto tří světů je sedm primárních oblastí, v nichž se nachází určitý počet areálů s hádankami. Znamená to, že hráč má neustále pod rukou spousty hádanek a je jen na něm, v jakém pořadí je chce plnit. Každá hádanka navíc využívá určité prvky, které jsou dopředu známy, tudíž není problém zaměřit se nejprve na nějaké oblíbené (v mém případě bedny a paprsky) a ty méně oblíbené (zdvojování!) nechat na později.
Všechny hádanky jsou poutavé, a i když se jednotlivé situace postupem času opakují, nijak zvláště neomrzí. Přijdete do areálu, projdete se, všimnete si všech prvků a začnete přemýšlet, jak by se daly uspořádat tak, aby z toho něco vzniklo. Mezitím zjišťujete, jak fungují jednotlivé prvky a jak je lze využít. Třeba až po notné době jsem odhalil, že když opětovně vezmu konektor laserových paprsků, nemusím od něj automaticky odpojit všechny paprsky. Nebo to, že explozivní koule mohou přenášet bedny. I to bylo pořádné překvapení. Hra vám zkrátka nepředhodí žádný manuál možností. Musíte sami odhalit, jak jednotlivé prvky fungují a to je moc dobře. Pokud si nemůžete s hádankou poradit, možná není chyba v uspořádání, možná jen ještě nevíte, jak prvky fungují. Výsledkem každé hádanky je radost - radost, to když se podaří počátečnímu chaosu vnuknout řád a zpřístupnit si Tetrisovou kostičku! Nasbírat všechny tetrisové kostičky je tedy hlavním herní úkolem, ale hádanky mají ještě další obsah.

Na některých mapách jsou k nalezení bonusové hvězdičky. Jejich hledání je pěkně náročné ale ten vůbec největší zádrhel ohledně hvězdiček jsem měl na samém počátku, když jsem ještě netušil, jak je vlastně hledat. První hvězdu jsem našel přímo v areálu hádanky, tudíž jsem věřil, že tam také najdu všechny. Ale hvězdičky mohou být roztroušeny i mimo hádankový areál a co víc – někdy je k jejich nalezení nutné využít obsah několika hádankových areálů! Zkrátka musíte překonat bariéry a dokázat, že bariéry tvoříte vy sami. Zvláštní, jak i samotné hádanky korespondují s filosofií hry.

Hvězdičky slouží jako další Tetrisové kostičky a odemknete jimi bonusové oblasti, v nichž jsou další hádankové areály. Za jejich splnění opět vytěžíte kostičky a ty pak můžete využít k odhalení jednoho ze tří konců. Dá se tedy říci, že sběr hvězdiček není pro dosažení závěrečných titulků zapotřebí.

Dále lze zpřístupnit hrobky tzv. messengerů, což obsahuje novou oblast, v níž je drobnější logická hádanka a hlavně mnoho tetrisových puzzlů. Za vyřešení získáte nápovědu, prostřednictvím nalezeného messengera. Nápovědy jsou v celé hře pouze 3, tudíž je dobré opravdu rozmyslet jejich využití. Já se tomuto pokušení úspěšně bránil po celou hru. Nakonec, myslím si, že Talos není zase tak náročná hra. Základní hádanky (nemluvím o hvězdičkách) by inteligentní člověk měl zvládnout všechny, byť třeba po delší době. A navíc, když hru zdoláte sami a bez nápověd, hned to těší o to víc.

Tvůrci nešetřili ani legračními secrety, respektive easter eggy. Různých legrácek včetně odkazů na jiné hry, především pak na Serious Sama, jsou snad desítky. Zkrátka Croteam :)


2. Terminály
Druhou součástí Talose je využívání počítačových terminálů a odhalování pozadí příběhu. Spojení filosofie osobnosti, inteligence a smyslu bytí na obecné rovině je jedním z nejnáročnějších témat jaké jsem ve hrách kdy viděl a bohužel musím říct, že tady tvůrci trochu uklouzli. Tahle část sestává jednak ze čtení textových dokumentů, kterých je na můj vkus zbytečně mnoho, a nejsou natolik poutavé, aby nepřestaly nudit. Druhá část spočívá v komunikaci s počítačem, který pokládá otázky, načež hráč odpovídá výběrem odpovědí. Velmi zábavný, velice poutavý a dokonce zajímavý způsob, jak poznat sám sebe, ovšem jen do určitého okamžiku...

Zpočátku jsem takové potíže neměl, později jsem byl častován otázkami, na které jsem měl zkrátka úplně jinou odpověď, než jaké mi byly nabízeny. Počítač se ptá, co by musel splňovat, abych si ho vybral na Noemovu archu. Je hezké, že autoři uvádějí kopu možností, když tam není ta naprosto zásadní – abych si ho vybral, musí být mým přítelem, musím k němu mít vztah, nějaké pouto, které ho povznese nad všechny ostatní, kteří jsou si jinak z mého pohledu rovni. A tak jsem musel vybírat jiné (vesměs hloupé) možnosti, které mi počítač logicky a s lehkostí vyvracel. Dospěli jsme k závěru, že bych byl skvělý diktátor...

V tu chvíli mi došlo, že se mnou autoři v podstatě manipulují ve snaze dovézt mě k nějaké jejich myšlence, která tvoří základní myšlenku/y hry samotné. Nutno podotknout, že ona manipulace je zdařilá a i vhodně zasazená do příběhu, avšak pořád je to manipulace a z mé strany vcelku nepříjemná. Samozřejmě chápu, že jsme na úrovní PC hry, nicméně pokud už tvůrci sahají po tak ožehavém tématu a navíc umožňují hráči reagovat dle jeho vlastní osoby (bez prostředníka v podobě herního charakteru), potom by měly být hráčovy možnosti voleb trochu širší (alespoň o tu moji filosofii :-)

Vrcholem bylo, když počítač začal uvádět příklady nějakých svých tezí na skutečných historických osobnostech. Vzpomínám na několikrát zmíněného Stalina, který je podle tvůrců zřejmě prototypem zla, alespoň jsem měl pocit, že na něm počítač demonstruje nezpochybnitelnou ultimátní špatnost a na ní dále staví. To je pak těžké reagovat, když nesouhlasíte ani se vzorovým příkladem.

Možností zakončení hry je vícero, přičemž podmínky k jejich dosažení se různí. Nemůžu říct, že by mne nějaký konec vyloženě uspokojil, ale jelikož je Talos založený spíše na filosofii než dějovosti, tak jsem nebyl ani zklamán. Příběh mě opravdu nijak zvláště netáhnul a nepotřeboval jsem závěrečné titulky vidět dříve, než splním vše ostatní nebo přinejmenším vzdám snahu o nalezení nějakých hvězdiček.

Co dodat závěrem? Myslím, že Talos je ideální záležitost pro všechny hanily, co tvrdí, že počítačové hry jsou jen druh zábavy. Talos je se svým vysoce originálním příběhem, respektive myšlenkou a zátěží na mozeček ideální porce i pro zadumané intelektuály. Mám za sebou řádku her, které považuji za hodnotný kus umění. Ale Talos už není jen umění a už vůbec není pouze zábava. Je to i filosofické dílo, které musí snad každého rozumného člověka dovézt k zamyšlení. Přiznám se, že v některých momentech (třeba audiozpráva u třetí hrobky) mě hra dohnala i do stavu, kdy jsem byl pěkně naměkko a přitom ve hře není postava, jejíž osud by mě nějak emočně zasáhl. Stačila pouhá slova – pouhá myšlenka.


Shrnutí: Ve hře jsem pobyl zhruba 30h. Všechny hádanky jsem vyřešil poctivě a bez herních i jiných nápověd. Nenašel jsem však dvě hvězdy, jejichž pozice jsem si musel vyhledat v návodech na Youtube. Šlo o hvězdu v A3 (nepochopil jsem jaký čas nastavit na hodinách) a B4 (ani ve snu by mě nenapadlo, že se má propojit sfinga a pyramida).