Obvykle začínám s komentáři od počátku herní série. Pravdou ale je, že několik prvních dílů TR jsem nikdy nehrál, jelikož mi v tomhle směru až moc vadí zastaralá grafika. Není to o tom, že bych potřeboval sledovat krásně vymodelovanou Laru a její výbavu (myslím arzenál... tedy zbrojní, samozřejmě :). Ale u TPS prostě vyžaduji dobrou grafickou úroveň více než u FPS.

Mé seznámení s TR tedy začalo až u Legend a poté jsem nevynechal ani jeden díl (krom těch izometrických). Tohle je ale komentář k rebootu série. K rebootu, který většina hráčů, dokonce snad drtivá většina hráčů považuje za velice zdařilý. Pořád nad tím kroutím hlavou a říkám si jediné – jak může někdo TR označit za zdařilý reboot, když to s původní sérií nemá společného víc, než jméno hlavní hrdinky? Prakticky všeho, čeho jsem si na sérii TR cenil je tady sraženo do bahna a výsledek si nezaslouží označení Tomb Raider ani omylem. Ale proč chodit kolem horké kaše?

Prostředí a příběh
Díky TR jsem snad pokaždé mohl procestovat hezkých pár lokací po celém světě. Zkrátka dobrodružný příběh s řádkou rozličných prostředí. Zrovna tak mytologický nádech, který se obvykle točil kolem jednoho tématu, nicméně jeho střípky byly roztroušeny na mnoha místech.
„TR“ je jiný a je zasazený výhradně do jedné oblasti. Nutno uznat, že prostředí zdánlivě opuštěného (ve skutečnosti neskutečně živého) ostrova je skvělé. Tím spíše, když se děj točí okolo Japonské mytologie (jedné z mých oblíbených :) ) a navíc ještě kolem královny Himiko (zajímavá to postava). Stále jsem doufal, že Himiko nebude vykreslena jako totální zrůda, že tvůrci budou schopni udělat z hlavní záporačky charakter. Dokonce jsem snad i myslel, že se Laře podaří s Himiko nějak dohodnout, leč cesta vedla přes mrtvoly. Ale i tak jsem si příchuť Japonské mytologie užil.
Zato příběh jako takový dost drhnul. Na poměry TR série je to sice celkem solidní, ale přeci jen se podobný motiv (bouře, ztroskotání, hledání party, smrt, obětování, záchrana...) vyskytuje v každém druhém podobně laděném filmu. Zvraty žádné, vlastně si nevzpomínám na jedinou věc, která by mne překvapila. Přitom potenciál byl - Himiko nemusela být ultimátně zlá a hned by to mělo šťávu. Přestavte si King Konga jako obyčejnou bestii – o jak moc by ten příběh přišel.

Lara vs „Lara“
Lara, to už je veteránka na poli her. Pro mě snad vůbec nejzvučnější herní charakter. Možná o to víc mi vadilo, co se z Lary stalo. I fiktivní postavy si zkrátka nějak zaškatulkujete. Gandalf je rozumný mistr čaroděj a ne pouťový komediant a tak dále. O to víc pak bolí, když se z Gandalfa ten komediant stane...
Ono, původní Lara se dá popsat jako akrobatka, obstojná střelkyně, chytrá, odvážná, silná i zkušená prsatice... Je to postava, která samozřejmě dokáže věci za hranicemi lidských možností, ale je to postava, která je vykreslena tak, že jí ty nadlidské schopnosti věřím. Dobře, dokáže odtlačit půltunový balvan, ale je to prostě Lara – charakter, který to zvládne.
Nová Lara je úplně jiná. Hra se snaží být realističtější. Ovšem není ani trochu. Stačí deset vteřin hry, kdy mladá křehulka spadne na dno propasti, aniž by se jí kostra rozsypala jako domeček z karet a už víte, že tohle nevidělo realitu ani z rychlíku. Jsme tam, kde jsme byli. Nová Lara navíc stále dokáže věci jako stará Lara, ne-li ještě větší. Jenomže téhle Laře už to nevěřím a to je zásadní kámen úrazu. Ta postava je vykreslená jako chudinka, co se složí, když musí zabít násilníka a vzápětí zmasakruje stovky chlapů bez mrknutí oka. Každá věc, kterou poprvé dělá je strašně těžká, ale pak už je to rutina. Neustále kňučí, naříká a když pak konečně zatne svých 32 zubů (doufám, že už jí vyrostly všechny) a stane ze z mladé holky Rambo, je to ještě horší. Krev, špína, smrad... Naprosto bombastické prostředí. Ale pro Laru! Ne pro její teen verzi! Fakticky rád bych své oblíbené hrdince fandil, zatímco si vytahuje kůl z těla, zatímco se potápí v krvi nebo zatímco doráží vousaté obry, jenže po celou dobu, celých 25 hodin hry mám na monitoru mladou, tupě vyhlížející holku, které absolutně nedokážu zbaštit ani jedno z toho! Chápu, že to tak většina z vás nevidí, ale pro mě je to průšvih, vážení.

Hádanky
TR se vždycky vyznačoval mechanismy, které jste musely rozlousknout. Snadné až středně těžké logické hádanky založené někdy i na rychlosti a přesnosti. Velký sál, plno pohybujících se udělátek, žebříků, hrazd, zátěží... a teď je na vás to rozpohybovat a co já vím – otevřít si drahou sošku. V „TR“ nic takového není. Hádanky se dají spočítat na prstech jedné ruky válečného veterána a jejich obtížnost je taková, že je prakticky vyřešíte za pochodu. Radost z toho, že vyloupíte nějaký dobře chráněný a dávno ukrytý poklad se jednoduše nekoná.

Nepřátelé
Série TR představuje různé druhy nepřátel od zvířeny, přes lidi až po mytologická monstra. I „TR“ má zástupce všech tří skupin, ovšem 95% z toho tvoří lidi. A co hůř, na tom opuštěném ostrově bydlí snad tisícovka namakaných žoldáků! Neříkám, že souboje jsou vyloženě špatné, ale proč jich je tolik?! Jo, jsem hráč akčních her, ale to neznamená, že chci pasáže jak z CoD v každé hře. V TR snad vždycky vedla střídmost. Občas jste narazili na úsek, kde bylo 15 zloduchů a museli jste se postupně prostřílet, ale stejně tak jste potom hráli hodinu a nenarazili na jedinou větší bojovou situaci. Střídmost měla opodstatnění, činila TR sice akční sérií, ale ne sérií založenou na střílení.
Nijak zvlášť nemůžu pochválit ani zbraňový arzenál. Pistole, samopal... Klasika. Mohlo by se zdát, že luk bude vyžadovat trochu lepší zacházení – míření, odhad vzdálenosti nepřítele... ne, ani omylem. Jediné, co se mi líbí, je postupné vylepšování zbraní i samotné Lary. To je vcelku povedená inovace.

Sběratelské aktivity
Králem v natahování herní doby díky sběratelským předmětům je Assassin’s Creed (minimálně od AC IV). „TR“ se tomu zdárně přibližuje. Ale má to smysl? Jednou pálit prapory, jindy sbírat houbičky, poté zase sestřelovat talismany... Sebeúčelné nesmysly, které sice vyžadují podrobnou exploraci prostředí, ovšem činí tu exploraci silně nezáživnou. Něco jiného bývaly různě ukryté sošky a věcičky v minulých TR. Secrety, dalo by se říci. I tady něco takového je, jen to nejsou secrety, ale zastávky u cesty. Alespoň, že artefakty jsou hezké, něco se o nich dozvíte a do TR myšlenkově patří. To houbičky ne.

Nový TR pro mě bylo zkrátka obrovské zklamání, zničení funkčního konceptu, myšlenky i poctivé hratelnosti a likvidace jedné z mých oblíbených herních hrdinek. Riskovat další díl už radši nebudu, to se spíš přiměju projet komplet celou sérii.

Myslím, že není o čem dál hovořit. Klasická TR série byla díky absenci krve, uhlazenému slovníku a omezenému násilí určena i mladistvým. Nová TR série se chlubí +18 a přesto mám pocit, že je mladistvým určená mnohem víc.