Je tomu opravdu dávno, kdy má hráčská ruka naposled řídila osud hlavního protagonisty,ale vím zcela jednoznačně, že Bioshock Infinite je hrou hluboce zarytou v mém srdci. Určitě máte seznam titulů, které považujete za osudové, něčím si je budete pamatovat a patří do Vašeho zlatého fondu. Výjimečnost je dána pocitem, že Vás hraní obohatilo a to se stalo mě v případě Biohsocku.
Vždy jsem propagoval příběh. Žádné jednoduché, tisíckrát ohrané kostry, ale propracovaný, zamotaný, složitý a nápaditý scénář, který Vás utvrdí v tom, že něco podobného byste jen tak nestvořili. Ten pocit, co nastane po dohrání takového příběhu (nebo shlédnutí filmu), je neopakovatelný a obohacující. Pokud je péče při tvorbě hlavní dějové linie taková, že si jí dovedete představit jako zajímavý filmový počin, všechna čest. K tomu musím připočítat (zároveň se přiznat), že jsem po dohrání hry vyhledal stručný popis děje celého titulu, abych se ujistil, zda jsem to pochopil správně... a to mě dostalo.
Mám rád mysteriózní filmy, časové roviny i trhliny a tudíž si mé srdce pošušňávalo. Nebudu podrobně hodnotit herní mechanismy, principy a ostatní prvky, které tvoří samotné hraní, to je totiž z celého díla to nejprůměrnější. Chci vyzdvihnout pocitovou stránku, příběh a kouzlo světa. Málokdy chodím pomalinku s kochavým nutkáním lokacemi a vlastně ani nechci, aby se něco stalo, chci jen nasávat prostředí a meditovat. Pamatuji si na moment, kdy poprvé otevřelo své brány nebeské město a já oněměl. Stejně tak se mi vryla do paměti pláž u moře a to to jsou ty momenty, které vyjímají hru ze všednosti dneška a zasazují jí tam, kam sama vstoupila, do nebe. Elizabeth je jednoznačně jedna z nejcharismatějších ženských postav v herních titulech a jako průvodce posouvá vyprávění o kus výše.
Závěrem jen připomenu, že rozšíření hry (DLC, datadisk), bylo pro mne jedno z nejpovedenějších a konkurovat mu může jen Zaklínač 3. Pokud toužíte po světě virtuální originality v uměleckém grafickém skvostu a taky si tak trochu zastřílet, doporučuji zaměřit hráčské oko na tento cíl.
Vždy jsem propagoval příběh. Žádné jednoduché, tisíckrát ohrané kostry, ale propracovaný, zamotaný, složitý a nápaditý scénář, který Vás utvrdí v tom, že něco podobného byste jen tak nestvořili. Ten pocit, co nastane po dohrání takového příběhu (nebo shlédnutí filmu), je neopakovatelný a obohacující. Pokud je péče při tvorbě hlavní dějové linie taková, že si jí dovedete představit jako zajímavý filmový počin, všechna čest. K tomu musím připočítat (zároveň se přiznat), že jsem po dohrání hry vyhledal stručný popis děje celého titulu, abych se ujistil, zda jsem to pochopil správně... a to mě dostalo.
Mám rád mysteriózní filmy, časové roviny i trhliny a tudíž si mé srdce pošušňávalo. Nebudu podrobně hodnotit herní mechanismy, principy a ostatní prvky, které tvoří samotné hraní, to je totiž z celého díla to nejprůměrnější. Chci vyzdvihnout pocitovou stránku, příběh a kouzlo světa. Málokdy chodím pomalinku s kochavým nutkáním lokacemi a vlastně ani nechci, aby se něco stalo, chci jen nasávat prostředí a meditovat. Pamatuji si na moment, kdy poprvé otevřelo své brány nebeské město a já oněměl. Stejně tak se mi vryla do paměti pláž u moře a to to jsou ty momenty, které vyjímají hru ze všednosti dneška a zasazují jí tam, kam sama vstoupila, do nebe. Elizabeth je jednoznačně jedna z nejcharismatějších ženských postav v herních titulech a jako průvodce posouvá vyprávění o kus výše.
Závěrem jen připomenu, že rozšíření hry (DLC, datadisk), bylo pro mne jedno z nejpovedenějších a konkurovat mu může jen Zaklínač 3. Pokud toužíte po světě virtuální originality v uměleckém grafickém skvostu a taky si tak trochu zastřílet, doporučuji zaměřit hráčské oko na tento cíl.
Far Cry: Primal