Jsou datadisky, které se směle vyrovnají původní hře, datadisky, které původní hru dokonce překonají a pak bohužel i datadisky, po jejichž dohrání zůstane jen hořká pachuť v ústech. Fist Alpha není vyloženě špatný kousek, leč naprosto krásně ukazuje, jak stačí pár hloupých nápadů a hra jde do kelu.

Prvním průšvihem je zasazení děje před příběh VC. Tvůrci si asi řekli, jak to nebude super vidět Nui Pek, kterak se teprve buduje a kterak si jednotka zdejších šoumenů vytyčuje své teritorium. Jenomže každý hráč dobře ví, co bude následovat – jak Nui Pek po pár měsících padne, jak hlavní hrdina padne, jak se celá ta ejchuchu nálada zhroutí a jak všichni dostanou na prdel. Původní VC na tomhle stavěl příběh. Nešlo o to, jestli se vyhraje válka, ale co bude s těmi lidmi. Nebylo jisté, jak vlastně dopadnou, koho z hrdinů to bude stát život atd. A nakonec byl hráč i rád, že to všichni jeho oblíbení bratři ve zbrani zvládli (a že to tak kolikrát nevypadalo). Ale Fist Alpha tohle všechno postrádá. Ani pokus oživit tým stopařem Nguyenem k ničemu nevedlo. Nguyen nemá prostor na vykreslení charakteru, tudíž si ho lze stěží oblíbit a jeho osud je víceméně jasný už na začátku. Jediné otázky jsou – kdy a od koho.

Nejinak bídně dopadly odpočinkové úseky mezi misemi. Sice je opět možné počíst si v mnoha spisech (o zbraních, vozidlech...), leč ten nejdůležitější zápis chybí – Douglas si nepíše deník! A to krom jiných věcí znamená omezené budování jeho charakteru. Možná by to nebylo tak zlé, kdyby jeho nástupce deník též nepsal. Jenže teď tu máme kontrast pěkně vykresleného Hawkinse (+ jeho vztahu s kolegy) s nemastným neslaným Dougem.

Misí už není dvanáct, ale jen pět a čítají celkem 8 úrovní. Kdekdo si stěžuje, že je hra krátká. Mně zase tak krátká na poměry datadisku nepřišla. Když na sebe nespěcháte, užíváte si prostředí a testujete nové kvéry, strávíte se hrou pěkných pár hodin. Co se akce týče, tam to ideální není. Náplň misí totiž drhne. Třeba obranu Nui Peku už jsme měli několikrát a i když mise má logiku (snaha vykopat Amíky než se na kopci usadí), mě moc neoslovila. Pochválit musím vzdušný útok na chrám - sice krátká, ale moc pěkná mise. Naopak těžkou kritiku si zaslouží mise poslední, která je bezpochyby největším průšvihem datadisku. Pokusit se zakomponovat do hry prakticky vynucené stealth prvky na otevřeném terénu, přičemž nepřátelské entity vidí a střílí skrze textury křoví a stromů... to mohl vymyslet jen... však víte. Tohle prostě nefunguje a ani nemůže. Ve VC jsem nikdy neměl pocit frustrace. Pokud mě zabili, mohl jsem si za to sám. Tady ne, jelikož hra zkrátka nehraje fér.

Fist Alpha bohužel zdaleka nedosahuje kvalit svého základu. Nemůžu říct, že by mě hra vyloženě zklamala, ale ta hořká pachuť šla těžko vypláchnout. Základem je totiž umět k datadisku správně přistoupit a to já tehdy nedokázal. Když to trochu přeženu, řeknu, že série Vietcongu má čtyři části, leč je třeba si už po dokončení VC 1 zvyknout na to, že jedinou opravdu kvalitní část, jste právě dohráli. Čím dříve snížíte nároky, tím dříve můžete pomýšlet na to, že si i zbylé části užijete, jinak vás čeká jen plejáda nenaplněných očekávání a zklamání.