Nomen omen.
Unepic je metroidvania-like RPG. Postava se pohybuje ve spletité mapě, postupně se dostává díky novým předmětům/schopnostem na dříve nepřístupná místa či vytváří "zkratky" do již prošlých oblastí. Kromě toho sbírá zkušenosti, levely, kupuje speciální bojové schopnosti, vybavuje se zbraněmi, brněním, kouzlí atd. Ve hře také existuje crafting systém nebo vychytávky typu pijavic či upírů (dostanou se do inventáře a neustále vysávají postavě životy, dokud nejsou z inventáře ručně vyhozeni).
V průběhu hry postava plní spousty questů a subquestů a orientaci usnadňuje barevná mapa s přednastavenými ikonkami důležitých místností a možností psát poznámky. Postupně je také možné se dostat k několika minionům, kteří chodí s hráčem, útočí automaticky na nepřátele, případně mají další schopnosti (mají vlastní ukazatel many a životů, po jejich smrti je nutné je oživit speciálním předmětem). Celá hra v závislosti na herním stylu zabere 15-20 hodin.
Následuje popis několikabodového trollingu, díky kterému jsem hře dal podprůměrné hodnocení, byť byla slibná a nápaditá.
Trolling první - rádobyhumor) Neustálé upozorňování hráče na to, jak jsou autoři znalí nerdové. To se tak ve hře například objevují postavy z jiných her/filmů (Star Wars, Star Trek etc.), aniž by to mělo jakýkoli smysl (krom pronesení hlášky z hry/filmu). Samotné dialogy jsou hloupé i tak, což se autoři pokusili zachránit častým používáním slova "fuck". Nepodařilo se, od třetiny hry jsem ty ohňostroje trapnosti přeskakoval.
Trolling druhý - ukládání) Hru je možné uložit na jediném místě ve hře, což by ještě samo o sobě nebylo tak strašné (průser nastává až ve spojení s dalšími druhy trollingu). Výrazně horší je naprosto nekonsistentní znovuobjevení postavy poté, co umře. Jednou se objeví na počátku obrazovky, ve které ke smrti došlo, jindy o několik obrazovek jinde nebo rovnou na onom jediném místě, kde je možné ukládat. Na princip ani důvod jsem nepřišel, ale možná to někomu z vývojářů prostě přišlo zábavné. U jednoho obchodníka je možné koupit prsten, který indikuje, kdy se hra skutečně uloží, tomu říkám herní pokrok. S ukládáním souvisí i respawn nepřátel, nepřátelé se respawnují po smrti postavy i po uplynutí určitého časového intervalu, logiku jsem v tom opět nenašel.
Trolling třetí - ovládání) Není možné ovládat postavu myší (útok na blízko a zejména směr střelby), o čemž psali hráči vývojářům asi dva roky. Při střelbě z luku bych rád jednoduše zamířil kurzorem místo toho, abych přepínal mezi jednotlivými cíli jako idiot tabulátorem (nemluvě o tom, že nepřátele v určitém úhlu vzhledem k postavě zkrátka nezaměříte, i kdyby jste se rozkrájeli). Je to tak složité naprogramovat, že to šlo např. v Abuse před dvaceti lety.
Trolling čtvrtý - vývoj postavy) S každým novým levelem získá postava pět bodů, které je možné rozdělit mezi různé vlastnosti (meče, sekery, palcáty, dýky, lukostřelba, používání brnění, ohnivá kouzla, ledová kouzla etc.). Jediná omezující podmínka spočívá v tom, že není možné mít v žádné vlastnosti více bodů, než je aktuální level postavy. Autoři tak vysloveně vybízejí k experimentování (ve hře je krom jiného spousta kouzel se zajímavým efektem typu směrové teleportace nebo polymorfizmu). Zcela ostře proti experimentování ovšem hovoří design nepřátel a bossů.
Některým nepřátelům působí meče jen čtvrtinu běžného poškození (u jiných platí totéž pro jiné typy zbraní), ke každému druhému bossovi není možné se dostat na blízko a je nutné jej ustřílet/ukouzlit (případně pouze ukouzlit, protože na něj nefungují ani střelné zbraně) atd. Výsledkem je, že není možné hrát Unepic za čistého válečníka (a možná ani lukostřelce). To je jako bych hrál nějaké Diablo-like ARPG za kouzelníka a autoři se rozhodli stylem "Kouzelník? Nasrat, tohoto bosse budeš prostě mlátit základní holí". Proč nemůžu hrát RPG (jeden z nejsvobodnějších žánrů co do herního stylu) s širokou paletou možností vývoje postavy vlastním stylem, ale musím se neustále vcházet do nesmyslných omezujících podmínek designérů?
Trolling pátý - máte to vědět dopředu) To si tak člověk bojuje s bossem a v polovině boje provede boss speciální útok, který spočívá v tom, že postava místo bojování začne postupně používat všechny lahvičky z inventáře, pročež ji boss samozřejmě zabije. Opravdu zábava, před dalším pokusem tedy poučeně vyhazuji z inventáře všechny lahvičky, aby mě boss při čtvrtině zdraví teleportoval na začátek hry pomocí předmětu, který se běžně používá na návrat k savepointu. Před dalším pokusem jsem tedy kromě lahviček (údajně je totéž nutné provést i pro svitky a hole, ale ty jsem neměl v inventáři) vyhodil na zem i teleportovací předmět. Boj s daným bossem není nějak extra těžký, ale zkrátka není i díky náhodnému chování bosse a zbytečné zdlouhavosti dost zábavný na to, abych jej chtěl absolvovat třikrát jen proto, že designér byl nesvéprávný idiot.
Další příklad jsou situace, kdy je třeba použít proti určitým nepřátelům specifické kouzlo/předmět, či jejich kombinaci. Tento trolling graduje zejména ke konci hry, kdy je v jedné místnosti třeba uspat kouzelníky se štíty, počkat až jim tyto vyprší a následně do nich střílet (po první ráně si štíty nahodí znovu, rinse and repeat). Pokud byste chtěli být kreativní a použít po jejich uspání a vyprchání štítů kouzlo polymorph, tak na to autoři pamatovali také, za trest nejdou kouzelníci po přeměně na kuřata zaměřit lukem (jsou na vyvýšených plošinkách, takže zbraněmi na blízko nezasažitelní), tedy zabít a nedostanete se dál (jediná možnost je jejich následné zabití pomocí minionů, které jsem nikde jinde nepoužil a samotný způsob provedení hraničí s glitchem). Nemáte kouzlo sleep, manu na kouzlo sleep etc?. Hybaj o deset obrazovek zpátky, nafarmit a následně se přes deset obrazovek znovuobjevyvších monster probíjet ke kouzelníkům. Pokud by to jednou nestačilo, tak jsou tyto místnosti tři za sebou.
Trolling šestý - speciální útoky monster) Některá monstra jsou neviditelná (existuje potion/scroll, aby bylo možné je spatřit), jiná umí člověku sebrat i neaktivní zbraň a začít ho s ní řezat, další mají speciální útok díky kterému postava po nějakou dobu háže na zem aktivní zbraň (což autorům zjevně nestačilo, spolu s tím se zruší i na ni nastavený shortcut, opravdu k popukání). Pokud se toto vhodným způsobem zkombinuje, je opravdu "veselo" (takový neviditelný nepřítel, který krada zbraně ...), nemluvě o tom idiotovi, který umí proměnit používanou zbraň v gumové kladívko s útokem jedna (proces je vratný, ale dost drahý a suroviny k jeho provedení je nutné získat nudnou
likvidací již dvacetkrát zlikvidovaných monster). Někomu to možná přijde zábavné, na mě to působí jako zhola zbytečná vysíračka.
Trolling sedmý - opakování matka zapomnětlivosti) Pokud mě hra nutí, abych při úmrtí procházel deset obrazovek znovu a likvidoval stejné nepřátele jen proto, že se v nějaké obrazovce po zabití tří kouzelníků objeví žebřík, nutný k pokračování dál, tak je to prostě fail. Už kvůli tomu, že o obrazovku dříve se například po likvidaci tamních nepřátel objeví natrvalo plošinka, aby šlo obrazovku po úmrtí rychle proběhnout a člověk se tak opětovnou likvidací již jednou zlikvidovaných monster zabývat nemusel. Konsistence nula.
Trolling osmý - poslední level) Pokud nestačilo výše uvedených sedm bodů, tak to "nejlepší" si autoři nechali na konec (po dlouhých letech jsem u nějaké hry téměř rozmlátil klávesnici). Dotáhli tady k dokonalosti mimo jiné svůj přístup "nasrat na to, jakým způsobem chce hráč postavu rozvíjet". V posledním levelu je nutné ovládat na střídačku dvě postavy, jedna má předdefinovaná kouzla a brání se spolu s dalšími miniony nekonečné záplavě elfů z portálu, druhá (herní postava) má mezitím za úkol proběhnout asi dvacet obrazovek plných nepřátelských elfů, spínačů a kravin typu neustálého skákání po plošinkách a na konci tento teleport zničit. Mezi postavami je třeba se přepínat, nekonečná záplava elfů přichází ve vlnách a každá z vln je silnější než předchozí (takže je level v podstatě časově omezený, protože časem druhou postavu utlučou čepicemi). Člověka po předchozích zkušenostech s demencí designérů už tak nějak nepřekvapí, že poslední level trvá 25 minut a nejde v něm uložit hra. Těch 25 minut samozřejmě pouze v případě, kdy přesně víte, co máte dělat (probíhat a spamovat kouzlo sleep, protože není třeba zaměřovat a jiný postup není tak rychlý, o čas jde především). Nepochybujte o tom, že si tento level zopakujete klidně desetkrát, protože spadnout z plošinek o několik obrazovek níže není žádný problém (čímž přijdete o cenný čas a druhou postavu zatím elfové umlátí čepicemi).
Od hraní Devil Inside jsem neměl tak silný pocit záměrného házení klacků pod nohy ze strany vývojářů, vyloženě sofistikovaně vymyšlených naschválů. "To už není náhoda, tady si někdo dal opravdu práci s tím, aby vás nasral."
Unepic je metroidvania-like RPG. Postava se pohybuje ve spletité mapě, postupně se dostává díky novým předmětům/schopnostem na dříve nepřístupná místa či vytváří "zkratky" do již prošlých oblastí. Kromě toho sbírá zkušenosti, levely, kupuje speciální bojové schopnosti, vybavuje se zbraněmi, brněním, kouzlí atd. Ve hře také existuje crafting systém nebo vychytávky typu pijavic či upírů (dostanou se do inventáře a neustále vysávají postavě životy, dokud nejsou z inventáře ručně vyhozeni).
V průběhu hry postava plní spousty questů a subquestů a orientaci usnadňuje barevná mapa s přednastavenými ikonkami důležitých místností a možností psát poznámky. Postupně je také možné se dostat k několika minionům, kteří chodí s hráčem, útočí automaticky na nepřátele, případně mají další schopnosti (mají vlastní ukazatel many a životů, po jejich smrti je nutné je oživit speciálním předmětem). Celá hra v závislosti na herním stylu zabere 15-20 hodin.
Následuje popis několikabodového trollingu, díky kterému jsem hře dal podprůměrné hodnocení, byť byla slibná a nápaditá.
Trolling první - rádobyhumor) Neustálé upozorňování hráče na to, jak jsou autoři znalí nerdové. To se tak ve hře například objevují postavy z jiných her/filmů (Star Wars, Star Trek etc.), aniž by to mělo jakýkoli smysl (krom pronesení hlášky z hry/filmu). Samotné dialogy jsou hloupé i tak, což se autoři pokusili zachránit častým používáním slova "fuck". Nepodařilo se, od třetiny hry jsem ty ohňostroje trapnosti přeskakoval.
Trolling druhý - ukládání) Hru je možné uložit na jediném místě ve hře, což by ještě samo o sobě nebylo tak strašné (průser nastává až ve spojení s dalšími druhy trollingu). Výrazně horší je naprosto nekonsistentní znovuobjevení postavy poté, co umře. Jednou se objeví na počátku obrazovky, ve které ke smrti došlo, jindy o několik obrazovek jinde nebo rovnou na onom jediném místě, kde je možné ukládat. Na princip ani důvod jsem nepřišel, ale možná to někomu z vývojářů prostě přišlo zábavné. U jednoho obchodníka je možné koupit prsten, který indikuje, kdy se hra skutečně uloží, tomu říkám herní pokrok. S ukládáním souvisí i respawn nepřátel, nepřátelé se respawnují po smrti postavy i po uplynutí určitého časového intervalu, logiku jsem v tom opět nenašel.
Trolling třetí - ovládání) Není možné ovládat postavu myší (útok na blízko a zejména směr střelby), o čemž psali hráči vývojářům asi dva roky. Při střelbě z luku bych rád jednoduše zamířil kurzorem místo toho, abych přepínal mezi jednotlivými cíli jako idiot tabulátorem (nemluvě o tom, že nepřátele v určitém úhlu vzhledem k postavě zkrátka nezaměříte, i kdyby jste se rozkrájeli). Je to tak složité naprogramovat, že to šlo např. v Abuse před dvaceti lety.
Trolling čtvrtý - vývoj postavy) S každým novým levelem získá postava pět bodů, které je možné rozdělit mezi různé vlastnosti (meče, sekery, palcáty, dýky, lukostřelba, používání brnění, ohnivá kouzla, ledová kouzla etc.). Jediná omezující podmínka spočívá v tom, že není možné mít v žádné vlastnosti více bodů, než je aktuální level postavy. Autoři tak vysloveně vybízejí k experimentování (ve hře je krom jiného spousta kouzel se zajímavým efektem typu směrové teleportace nebo polymorfizmu). Zcela ostře proti experimentování ovšem hovoří design nepřátel a bossů.
Některým nepřátelům působí meče jen čtvrtinu běžného poškození (u jiných platí totéž pro jiné typy zbraní), ke každému druhému bossovi není možné se dostat na blízko a je nutné jej ustřílet/ukouzlit (případně pouze ukouzlit, protože na něj nefungují ani střelné zbraně) atd. Výsledkem je, že není možné hrát Unepic za čistého válečníka (a možná ani lukostřelce). To je jako bych hrál nějaké Diablo-like ARPG za kouzelníka a autoři se rozhodli stylem "Kouzelník? Nasrat, tohoto bosse budeš prostě mlátit základní holí". Proč nemůžu hrát RPG (jeden z nejsvobodnějších žánrů co do herního stylu) s širokou paletou možností vývoje postavy vlastním stylem, ale musím se neustále vcházet do nesmyslných omezujících podmínek designérů?
Trolling pátý - máte to vědět dopředu) To si tak člověk bojuje s bossem a v polovině boje provede boss speciální útok, který spočívá v tom, že postava místo bojování začne postupně používat všechny lahvičky z inventáře, pročež ji boss samozřejmě zabije. Opravdu zábava, před dalším pokusem tedy poučeně vyhazuji z inventáře všechny lahvičky, aby mě boss při čtvrtině zdraví teleportoval na začátek hry pomocí předmětu, který se běžně používá na návrat k savepointu. Před dalším pokusem jsem tedy kromě lahviček (údajně je totéž nutné provést i pro svitky a hole, ale ty jsem neměl v inventáři) vyhodil na zem i teleportovací předmět. Boj s daným bossem není nějak extra těžký, ale zkrátka není i díky náhodnému chování bosse a zbytečné zdlouhavosti dost zábavný na to, abych jej chtěl absolvovat třikrát jen proto, že designér byl nesvéprávný idiot.
Další příklad jsou situace, kdy je třeba použít proti určitým nepřátelům specifické kouzlo/předmět, či jejich kombinaci. Tento trolling graduje zejména ke konci hry, kdy je v jedné místnosti třeba uspat kouzelníky se štíty, počkat až jim tyto vyprší a následně do nich střílet (po první ráně si štíty nahodí znovu, rinse and repeat). Pokud byste chtěli být kreativní a použít po jejich uspání a vyprchání štítů kouzlo polymorph, tak na to autoři pamatovali také, za trest nejdou kouzelníci po přeměně na kuřata zaměřit lukem (jsou na vyvýšených plošinkách, takže zbraněmi na blízko nezasažitelní), tedy zabít a nedostanete se dál (jediná možnost je jejich následné zabití pomocí minionů, které jsem nikde jinde nepoužil a samotný způsob provedení hraničí s glitchem). Nemáte kouzlo sleep, manu na kouzlo sleep etc?. Hybaj o deset obrazovek zpátky, nafarmit a následně se přes deset obrazovek znovuobjevyvších monster probíjet ke kouzelníkům. Pokud by to jednou nestačilo, tak jsou tyto místnosti tři za sebou.
Trolling šestý - speciální útoky monster) Některá monstra jsou neviditelná (existuje potion/scroll, aby bylo možné je spatřit), jiná umí člověku sebrat i neaktivní zbraň a začít ho s ní řezat, další mají speciální útok díky kterému postava po nějakou dobu háže na zem aktivní zbraň (což autorům zjevně nestačilo, spolu s tím se zruší i na ni nastavený shortcut, opravdu k popukání). Pokud se toto vhodným způsobem zkombinuje, je opravdu "veselo" (takový neviditelný nepřítel, který krada zbraně ...), nemluvě o tom idiotovi, který umí proměnit používanou zbraň v gumové kladívko s útokem jedna (proces je vratný, ale dost drahý a suroviny k jeho provedení je nutné získat nudnou
likvidací již dvacetkrát zlikvidovaných monster). Někomu to možná přijde zábavné, na mě to působí jako zhola zbytečná vysíračka.
Trolling sedmý - opakování matka zapomnětlivosti) Pokud mě hra nutí, abych při úmrtí procházel deset obrazovek znovu a likvidoval stejné nepřátele jen proto, že se v nějaké obrazovce po zabití tří kouzelníků objeví žebřík, nutný k pokračování dál, tak je to prostě fail. Už kvůli tomu, že o obrazovku dříve se například po likvidaci tamních nepřátel objeví natrvalo plošinka, aby šlo obrazovku po úmrtí rychle proběhnout a člověk se tak opětovnou likvidací již jednou zlikvidovaných monster zabývat nemusel. Konsistence nula.
Trolling osmý - poslední level) Pokud nestačilo výše uvedených sedm bodů, tak to "nejlepší" si autoři nechali na konec (po dlouhých letech jsem u nějaké hry téměř rozmlátil klávesnici). Dotáhli tady k dokonalosti mimo jiné svůj přístup "nasrat na to, jakým způsobem chce hráč postavu rozvíjet". V posledním levelu je nutné ovládat na střídačku dvě postavy, jedna má předdefinovaná kouzla a brání se spolu s dalšími miniony nekonečné záplavě elfů z portálu, druhá (herní postava) má mezitím za úkol proběhnout asi dvacet obrazovek plných nepřátelských elfů, spínačů a kravin typu neustálého skákání po plošinkách a na konci tento teleport zničit. Mezi postavami je třeba se přepínat, nekonečná záplava elfů přichází ve vlnách a každá z vln je silnější než předchozí (takže je level v podstatě časově omezený, protože časem druhou postavu utlučou čepicemi). Člověka po předchozích zkušenostech s demencí designérů už tak nějak nepřekvapí, že poslední level trvá 25 minut a nejde v něm uložit hra. Těch 25 minut samozřejmě pouze v případě, kdy přesně víte, co máte dělat (probíhat a spamovat kouzlo sleep, protože není třeba zaměřovat a jiný postup není tak rychlý, o čas jde především). Nepochybujte o tom, že si tento level zopakujete klidně desetkrát, protože spadnout z plošinek o několik obrazovek níže není žádný problém (čímž přijdete o cenný čas a druhou postavu zatím elfové umlátí čepicemi).
Od hraní Devil Inside jsem neměl tak silný pocit záměrného házení klacků pod nohy ze strany vývojářů, vyloženě sofistikovaně vymyšlených naschválů. "To už není náhoda, tady si někdo dal opravdu práci s tím, aby vás nasral."
Quarantine
Pro: délka hry, široké možnosti vývoje postavy
Proti: neuvěřitelný trolling ze strany vývojářů