Jelikož žánr Freeware her úspěšně ignoruji, trochu jsem bojoval s tím, jakou hru si vybrat do herní výzvy roku 2016. Když jsem najednou na hlavní stránce DH viděl komentář na Samorost. Jelikož byl v profilu i link na tuto hru, tak jsem na ni kliknul a ...dohrál.

Co hra v celkovém dojmu ztrácí svou krátkostí vynahrazuje originalitou. Jsou zde krásně vidět počátky tvorby party nadšenců, která se bude zdokonalovat v dalších hrách, které jsem sice ještě nehrál ale očkem je poznám.

Úplně při hraní cítím tu atmosféru studentské tvorby. Chuť něco tvořit a ukázat světu své nápady skrz tohle médium. I tak krátká chvíle hraní byla plná podivností, humorných příhod a někdy až geniální kombinace grafiky a zvuků. Co se úkolů týká nijak složité nebyly a nebýt určitého zabugovaného mechanismu na jedné obrazovce, tak jsem vše plnil tak nějak automaticky a bez záseku. Asi jsem naladěn na stejnou vlnu podivného myšlení jako autoři.

Je až škoda, že v dnešním světě jen málokdo klikne na podobnou hru a dokáže si ji užít. Vše ustupuje potřebám nové generace hráčů, kteří takové věci nedocení. Pár let to ještě půjde, ale jsem přesvědčen, že spatříme ten konec. Snad se pletu.