Jestli lze o některých hrách tvrdit, že to jsou jednohubky, pak bych Samorost přirovnal k hroznovému vínu. Jednohubky jsou něco, co mám rád (a ano opravdu se teď bavím o jídle). Nejčastěji se v poslední době setkávám s jednohubkami s česnekovou pomazánkou a navrch položenou půlkou hroznu. Samorost je právě ta půlka hroznu, umazaná od česnekové pomazánky, která z jednohubky spadla. Bohužel už leží jen na tácku a tak není tak hezká a nikoho na první pohled příliš neláká. A já mám bohužel ze hry stejný pocit.

Samorost jsem si zahrál hlavně ze zajímavosti (po předchozí výborné zkušenosti s Machinarium) a čekal jsem upřímně úplně něco jiného. Narozdíl od Machinaria, ze kterého jsem byl vzhledově unešen, u Samorostu je pro mě vzhled naopak největším mínusem. Nejsem fanouškem divnoumění a vzhled tu ze hry dělá divnohru. Kdyby byla grafika celá kreslená, pak bych to přijal určitě daleko lépe.

Jednoduchost hry je až taková moc...levná. Něco podobného bych spíš očekával u klikaček, které můžete najít na každém webu s prohlížečovými hrami. Na druhou stranu by to mohla být fajn odreagovačka, kdyby nebylo té grafiky. Nijak tomu nepomáhá ani zatraceně krátká herní doba, kdy hru dohrajete skutečně za pár minut.

Kdyby ta půlka hroznu nebyla zamazaná od česneku, mohl by být Samorost sladkým soustíčkem (na sousto je ta hra moc krátká). Takhle si ale akorát zamažu prsty a ostatní na mě budou koukat, že vyjídám zbytky. No co vám budu povídat. Jsem hodně zklamaný... tuhle hru bohužel už radši nikdy víc!