Váhal jsem, zda dát devět nebo osm bludišťáků, ale nakonec jsem se rozhodl pro kompromis. A kompromis je i celej novej Wolfenstein.

Kompromis mezi next gen střílečkou a nefalšovanym old schoolem. Návrat lékáren a brnění! Pomalejší styl hraní! Blazkowicz! Možná to není taková skluzavka jako Call of Duty, kde indikátor zdraví a počet nábojů už jsou ve hře spíš jen na parádu, pořád je to ale příjemnej sešup, co z vás tak okatě nedělá nemyslící kriply.

Příběh šlape na plyn už od začátku a ačkoliv je to jen další souboj těch hrozně dobrých proti těm strašně zlým, nechybí humor, pár hezky vykreslených postav a hrstka příběhových zvratů, které vám nedovolí animačky jen tupě přeskakovat. Ve střílečkách určitě nadprůměr. I hratelnost je oproti současné produkci učiněným balzámem na všechna bebíčka (alespoň trochu náročných) hráčů akčních her. Jasně, kvalita misí občas hapruje, stealth je ve hře spíš navíc (pominu fakt, že náckovi je úplně fuk, že mu metr před ním odkráglujete kamaráda), ale hra samotná fakt baví. Gunplay je skvělej, rambo style se dvěma zbraněma taky a porcování nácků už dlouho nebyla taková zábava. Pokud tohle má být jakýmsi návratem ke kořenům, chci ty kořeny všechny!

Ani graficky se novej Wolf nemá rozhodně za co stydět. I když mi občas padal framerate víc, než by bylo zdrávo a hra mi vizuálně bůhvíproč připomínala naleštěný hry ruský produkce (třeba Ubersoldier). Co ale fakt stojí za řeč, je herní soundtrack. Hudbu při hraní tolik nevnímám, protože se málokdy umí fakt ozvat. Ale tady kupodivu hudební linka nezaostává a umí se rozeznít v ten správnej moment. Za to fakt palec nahoru.

Wolfenstein překvapil. Jednoznačně příjemnej reboot série. Pár mínusů by samozřejmě bylo, ale pod tou tíhou kladů je brzo přestanete vnímat. Přesto jich pár vypíchnu do spoilerů. Na Měsíci a v ponorce jsem čekal teda mnohem větší fight, ty lokace si o to přitom přímo říkaly! Neustálý dobíjení tesla pušky byla ke konci spíš frustrující rutina. Moc jsem nepochopil možnost bojovat s dvěma noži, za mě trochu zbytečnost.