Kde jen začít. Hned na začátek je nutné říct, že THAW mi "vzalo" dobré dva roky života a vzpomínám na něj jako na hru s jedním z nejlepších online módů se skvělou komunitou. Předem se omlouvám, ale celý komentář se trochu protáhl – musel jsem ze sebe dostat všechny emoce! :D
Tonyho jsem nainstaloval po dlouhých 6. letech, ale hned se mi vrátily všechny krásné vzpomínky. Ihned jsem začal hrát příběh, který jsem dohrál už několikrát. Ocitnete se v kůži mladého nadějného skejťáka, který přijede do Los Angeles. Seznámíte se s Mindy a celou její bandou punkáčů rozhodnutých vybudovat věhlasný skejťácký ranč. S propagací ranče vám pomůžou jedny z největších elit v oboru včetně Tony Hawka. To asi jen tak na okraj k příběhu. Ten lze dohrát během několika málo hodin. Hlavně pro někoho, kdo má naježděno tolik, co já, a někdy si prostě jen tak z nudy, třeba v autobuse, začne mačkat kombinace triků do prázdna, je to procházka růžovým sadem. Kromě příběhu je přístupný také klasický mód. Několik lokací, kde máte v časovém limitu splnit několik úkolů - ti, co dohrají příběh, classic dohrají s prstem v nose.
Svého skejťáka si můžete libovolně upravovat. Vlasy, oblečení, doplňky, tetování, nálepky, graffity... a tak dále. Ve hře je toho opravdu hodně, co si můžete navolit podle sebe. Výjimkou nejsou ani triky, které ovšem asi až tak moc nevyužijete a radši si navolíte některé z již předem připravených. Když vás omrzí skateboard, můžete vyzkoušet i BMX - ke skateboardu se ale zase rychle vrátíte.
Což mě přivádí k několika stinným stránkám této hry. První z nich je novinka v sérii a to je BMX. Něco tak hrozně nepraktického a neovladatelného jsem snad nezažil. Popravdě nevím, jak na gamepadu. Tony Hawka jsem vždy hrál na klávesnici a nemůžu na ní dopustit. BMX triky ale ovládáte pomocí /*-+ na numerické klávesnici (kromě klasických 486) a je to vážně peklo. Druhým vroubkem je ovládání klasických skate triků. Když po mně počítač chce, abych udělal trik stisknutím - nahoru + doprava + 6, je to v pohodě. Pak ale existuje trik, který se aktivuje stisknutím - nahorudoprava + 6! Takový trik se vám povede jednou z pěti případů. Místo něj se většinou aktivuje právě ten "nahoru + doprava + 6" - a to ještě v tom lepším případě. Je to samozřejmě špatným načasováním, ale tu milisekundu (skutečně) o kterou zmáčknete doprava déle, není možné nijak ovlivnit (v příběhu se setkáte s úkolem, kdy na rampě máte udělat combo s několika triky - takových pošahaných triků vám tam hodí počítač hned několik najednou a to je teprve o nervy). Poslední zápornou věcí je grafika. Ta je na rok 2006 vážně ošklivá a věřil bych i tvrzení, že THUG2 mělo grafiku daleko lepší.
Nejlepší věcí, jak už jsem zmínil na začátku, byl online mode. Servery ovšem běžely pod GameSpy a tak mi na něj zůstaly už jen vzpomínky, které se pokusím sepsat. Do online modu jste se mohli připojit s jakýmkoliv skaťákem, ať už předem připraveným, nebo vámi vytvořeným v příběhu (se statistikami, které se vám podařilo během hraní vylepšit). Každou vaši úpravu vzhledu mohli vidět i ostatní (výjimkou je graffity), což bylo super. Při připojení na servery jste si mohli buď vytvořit místnost (až o 8 hráčích) a libovolně si ji pojmenovat pro lepší orientaci, nebo se připojit na nějakou již vytvořenou někým jiným. Po připojení do místnosti byla primárně zapnuta volná jízda. Admin (zakladatel místnosti) mohl zapínat jednotlivé hry/mody, např. combo, největší score, firefight, král kopce a další a další. S nainstalovanou modifikací (stačilo, aby jí měl jen admin) se mohli dokonce hrát i vlastní mapy vytvořené v herním editoru, který zas tak moc skvělý nebyl, ale pár fajn věcí se v něm vytvořit dalo.
A teď řeknu asi něco, čemu nikdo neuvěří... každopádně skvělým prvkem multiplayeru byly bugy. Díky všudypřítomným chybám se dalo pomocí jednoduchého triku dostat za textury a vystřelovat se do vzduchu. V kombinaci s chůzí a šplháním se tak dalo dostat na místa, která nebyla normálně přístupná, což daleko rozšiřovalo možnosti při hraní her a zvyšovalo zábavnost.
Vůbec nejlepší na hře byla komunita. Spousta klanů a fajn lidí, kteří se kolem hry točili, vás nutili se do hry pořád vracet. Díky THAW jsem poznal několik kámošů, se kterými jsem dodnes v kontaktu. Na partu super kluků v klanu *OSW* vzpomínám rád do dneška a pokud by se našel někdo, kdo s tímto klanem má co dočinění, rád s ním hodím řeč ;)
Kromě toho jsem si po letech uvědomil, jak mě hra hrozně moc ovlivnila v době dospívání. Soundtrack je jedním z nejnabitějších soundtracků, co jsem měl tu čest slyšet. Od té doby tíhnu směrem k punkrocku. Taková Holiday od Green Day je už prostě klasika. A možná i díky Mindy mám takovou menší slabost pro emopunkerky...A konečný verdikt? Tahle hra byla sice s funkčním multiplayerem super, ale dnes už bohužel nemá moc co nabídnout.
Tonyho jsem nainstaloval po dlouhých 6. letech, ale hned se mi vrátily všechny krásné vzpomínky. Ihned jsem začal hrát příběh, který jsem dohrál už několikrát. Ocitnete se v kůži mladého nadějného skejťáka, který přijede do Los Angeles. Seznámíte se s Mindy a celou její bandou punkáčů rozhodnutých vybudovat věhlasný skejťácký ranč. S propagací ranče vám pomůžou jedny z největších elit v oboru včetně Tony Hawka. To asi jen tak na okraj k příběhu. Ten lze dohrát během několika málo hodin. Hlavně pro někoho, kdo má naježděno tolik, co já, a někdy si prostě jen tak z nudy, třeba v autobuse, začne mačkat kombinace triků do prázdna, je to procházka růžovým sadem. Kromě příběhu je přístupný také klasický mód. Několik lokací, kde máte v časovém limitu splnit několik úkolů - ti, co dohrají příběh, classic dohrají s prstem v nose.
Svého skejťáka si můžete libovolně upravovat. Vlasy, oblečení, doplňky, tetování, nálepky, graffity... a tak dále. Ve hře je toho opravdu hodně, co si můžete navolit podle sebe. Výjimkou nejsou ani triky, které ovšem asi až tak moc nevyužijete a radši si navolíte některé z již předem připravených. Když vás omrzí skateboard, můžete vyzkoušet i BMX - ke skateboardu se ale zase rychle vrátíte.
Což mě přivádí k několika stinným stránkám této hry. První z nich je novinka v sérii a to je BMX. Něco tak hrozně nepraktického a neovladatelného jsem snad nezažil. Popravdě nevím, jak na gamepadu. Tony Hawka jsem vždy hrál na klávesnici a nemůžu na ní dopustit. BMX triky ale ovládáte pomocí /*-+ na numerické klávesnici (kromě klasických 486) a je to vážně peklo. Druhým vroubkem je ovládání klasických skate triků. Když po mně počítač chce, abych udělal trik stisknutím - nahoru + doprava + 6, je to v pohodě. Pak ale existuje trik, který se aktivuje stisknutím - nahorudoprava + 6! Takový trik se vám povede jednou z pěti případů. Místo něj se většinou aktivuje právě ten "nahoru + doprava + 6" - a to ještě v tom lepším případě. Je to samozřejmě špatným načasováním, ale tu milisekundu (skutečně) o kterou zmáčknete doprava déle, není možné nijak ovlivnit (v příběhu se setkáte s úkolem, kdy na rampě máte udělat combo s několika triky - takových pošahaných triků vám tam hodí počítač hned několik najednou a to je teprve o nervy). Poslední zápornou věcí je grafika. Ta je na rok 2006 vážně ošklivá a věřil bych i tvrzení, že THUG2 mělo grafiku daleko lepší.
Nejlepší věcí, jak už jsem zmínil na začátku, byl online mode. Servery ovšem běžely pod GameSpy a tak mi na něj zůstaly už jen vzpomínky, které se pokusím sepsat. Do online modu jste se mohli připojit s jakýmkoliv skaťákem, ať už předem připraveným, nebo vámi vytvořeným v příběhu (se statistikami, které se vám podařilo během hraní vylepšit). Každou vaši úpravu vzhledu mohli vidět i ostatní (výjimkou je graffity), což bylo super. Při připojení na servery jste si mohli buď vytvořit místnost (až o 8 hráčích) a libovolně si ji pojmenovat pro lepší orientaci, nebo se připojit na nějakou již vytvořenou někým jiným. Po připojení do místnosti byla primárně zapnuta volná jízda. Admin (zakladatel místnosti) mohl zapínat jednotlivé hry/mody, např. combo, největší score, firefight, král kopce a další a další. S nainstalovanou modifikací (stačilo, aby jí měl jen admin) se mohli dokonce hrát i vlastní mapy vytvořené v herním editoru, který zas tak moc skvělý nebyl, ale pár fajn věcí se v něm vytvořit dalo.
A teď řeknu asi něco, čemu nikdo neuvěří... každopádně skvělým prvkem multiplayeru byly bugy. Díky všudypřítomným chybám se dalo pomocí jednoduchého triku dostat za textury a vystřelovat se do vzduchu. V kombinaci s chůzí a šplháním se tak dalo dostat na místa, která nebyla normálně přístupná, což daleko rozšiřovalo možnosti při hraní her a zvyšovalo zábavnost.
Vůbec nejlepší na hře byla komunita. Spousta klanů a fajn lidí, kteří se kolem hry točili, vás nutili se do hry pořád vracet. Díky THAW jsem poznal několik kámošů, se kterými jsem dodnes v kontaktu. Na partu super kluků v klanu *OSW* vzpomínám rád do dneška a pokud by se našel někdo, kdo s tímto klanem má co dočinění, rád s ním hodím řeč ;)
Kromě toho jsem si po letech uvědomil, jak mě hra hrozně moc ovlivnila v době dospívání. Soundtrack je jedním z nejnabitějších soundtracků, co jsem měl tu čest slyšet. Od té doby tíhnu směrem k punkrocku. Taková Holiday od Green Day je už prostě klasika. A možná i díky Mindy mám takovou menší slabost pro emopunkerky...A konečný verdikt? Tahle hra byla sice s funkčním multiplayerem super, ale dnes už bohužel nemá moc co nabídnout.
Astro Bot
Pro: BUGY, online mod, komunita, soundtrack
Proti: grafika, bmx, občas ovládání