Novou verzi Stridera bych označil za reboot. Původní hra byla akční plošinovka, verze z roku 2014 tak zpočátku sice také vypadá, ale po chvíli už se spíše jedná o metroidvania-like hru (postupné získávání schopností/předmětů, vracení se do dříve nepřístupných částí již prošlých levelů, vylepšování hlavního hrdiny).
Na dříve nepřístupná místa je možné se dostat pomocí nových schopností (skluz, dvojitý skok, směrovatelný plazma skok) nebo pomocí vylepšování výbavy. Kybernetická katana postupně používá čtyři typy plazmatických útoků, které mají různou účinnost na různé typy nepřátel (různá plazma jim ubírá zdraví různě rychle), sekundární účinek (nepřátele je možné zapálit nebo zmrazit, po zmražených je například možná skákat) a v neposlední řadě otevírají různé typy dveří. Hrdina také disponuje postupně se vylepšující vrhací zbraní (opět je možné ji používat v souboji i pro otevírání některých dveří) a speciálním hákem, díky kterému je možné šplhat po téměř každém povrchu (level-design je tomu krásně uzpůsobený).
Kromě toho ve hře existují power-upy, natrvalo zvedající maximální velikost zdraví, energie (ta se používá pro speciální útoky) a rychlost regenerace energie. Postupem času je také nutné najít roboty-hologramy, kteří slouží pro přemisťování mezi levely a je možné je taktéž použít v boji.
Díky obrovské variabilitě vylepšování všeho možného jsou boje velmi nápadité (nepřátele lze ve vzduchu zmrazit a pak po nich šplhat nebo z nich naopak viset na háku a sekat katanou ostatní), stejně jako hraje roli velká sovoboda při prozkoumávání původně nepřístupných oblastí. Nechybí místa s obrácenou gravitací, protivětrem nebo spalujícím plamenem. Speciální kapitolou jsou bossové. Je jich poměrně hodně, ovšem jak mě s nimi v málokteré hře boje baví, tady jsem si je těžce užíval. Může za to zejména precizně nastavená obtížnost, kdy Normal je skutečně Normal a ne dnes moderní Very Easy (nebo naopak retro Very Hard).
Strider neobsahuje žádnou podstatnou chybu, spíše několik menších. Boje mohou být speciálně ke konci hry celkem nepřehledné (a i trochu repetitivní, zejména ve spojení s možností/nutností vracení se do již prošlých oblastí). S leckterým bossem si zabojujete dvakrát na dvou různých místech (boje jsou i přesto odlišné, takže to zase tolik nevadí). A s portem se nikdo příliš nemazal, klávesy ve hře nenastavíte (jde to ne úplně jednoduše přes editaci ini souboru) a na Alt-Tab zapomeňte (hra se zasekne).
Strider je podle mého velmi slušná metroidvania s parádní stylizací (komu se líbil Blood Dragon, tak ví o čem mluvím) a obrovskou variabilitou. Herní doba je zhruba 6-9 hodin podle toho, jak moc se člověk zabývá hledáním power-upů.
Na dříve nepřístupná místa je možné se dostat pomocí nových schopností (skluz, dvojitý skok, směrovatelný plazma skok) nebo pomocí vylepšování výbavy. Kybernetická katana postupně používá čtyři typy plazmatických útoků, které mají různou účinnost na různé typy nepřátel (různá plazma jim ubírá zdraví různě rychle), sekundární účinek (nepřátele je možné zapálit nebo zmrazit, po zmražených je například možná skákat) a v neposlední řadě otevírají různé typy dveří. Hrdina také disponuje postupně se vylepšující vrhací zbraní (opět je možné ji používat v souboji i pro otevírání některých dveří) a speciálním hákem, díky kterému je možné šplhat po téměř každém povrchu (level-design je tomu krásně uzpůsobený).
Kromě toho ve hře existují power-upy, natrvalo zvedající maximální velikost zdraví, energie (ta se používá pro speciální útoky) a rychlost regenerace energie. Postupem času je také nutné najít roboty-hologramy, kteří slouží pro přemisťování mezi levely a je možné je taktéž použít v boji.
Díky obrovské variabilitě vylepšování všeho možného jsou boje velmi nápadité (nepřátele lze ve vzduchu zmrazit a pak po nich šplhat nebo z nich naopak viset na háku a sekat katanou ostatní), stejně jako hraje roli velká sovoboda při prozkoumávání původně nepřístupných oblastí. Nechybí místa s obrácenou gravitací, protivětrem nebo spalujícím plamenem. Speciální kapitolou jsou bossové. Je jich poměrně hodně, ovšem jak mě s nimi v málokteré hře boje baví, tady jsem si je těžce užíval. Může za to zejména precizně nastavená obtížnost, kdy Normal je skutečně Normal a ne dnes moderní Very Easy (nebo naopak retro Very Hard).
Strider neobsahuje žádnou podstatnou chybu, spíše několik menších. Boje mohou být speciálně ke konci hry celkem nepřehledné (a i trochu repetitivní, zejména ve spojení s možností/nutností vracení se do již prošlých oblastí). S leckterým bossem si zabojujete dvakrát na dvou různých místech (boje jsou i přesto odlišné, takže to zase tolik nevadí). A s portem se nikdo příliš nemazal, klávesy ve hře nenastavíte (jde to ne úplně jednoduše přes editaci ini souboru) a na Alt-Tab zapomeňte (hra se zasekne).
Strider je podle mého velmi slušná metroidvania s parádní stylizací (komu se líbil Blood Dragon, tak ví o čem mluvím) a obrovskou variabilitou. Herní doba je zhruba 6-9 hodin podle toho, jak moc se člověk zabývá hledáním power-upů.
Quarantine
Pro: stylizace, obrovská variabilita, skvěle vyvážená obtížnost
Proti: ke konci už trochu nepřehledné boje, kvalita portu