Moje první návštěva jednoho z delších dungeonů ukázala jak moc jsem nepřátele podcenil. Brzy jsem přišel o veškeré louče a potraviny a nepřátelé ve tmě této skutečnosti velice rychle využili. S polomrtvou skupinou dobrodruhů jsem došel až k poslednímu boji, ve kterém jsem během chvilky přišel o tři postavy a čtvrté se jen tak tak povedlo utéct s kořistí. Hned poté jsem si samozřejmě uvědomil, že těsně před misí mi tutorial ukazoval, jak mám možnost campovat v delších dungeonech a tím obnovit nějaké hp a snížit stres ... Ještě větší sranda byla, když hned v následujícím dungeonu, jsem si uvědomil, že nemám žádné louče. Situaci zachránila hrdinka, která se rozhodla o sebevraždu a vstoupila do mé party hned po té katastrofické misi. Měla schopnost, která během boje dokázala zapálit na určitý čas louč, takže 90% boje trávila tím, že rozsvěcela svojí schopností louč, aby mě nepřátelé ve tmě nezadupali do země :D

Darkest dungeon je celkově dost o tom vědět, kde jsou jací nepřátelé a podle toho si vzít partu, vybavení a hlavně si vzít sebou dost pochodní, obvazů a protijedů, protože i když jsou postavy, které mohou vytvořit světlo bez louče nebo vyléčit otravu, tak je to zbytečné plýtvání jejich schopnostmi, když stejnou věc dokáží i lektvary, které vám během boje neseberou žádné akční body.

Hodně se mi zalíbili některé změny, které zavedli v předběžném přístupu. Například není možné stunlockovat nějakého nepřítele v boji, protože pokaždé, když na někoho hodíte stun, tak dostane 40% ochranu proti omráčení a tato ochrana se sčítá, takže někteří nepřátelé se mohou stát dočasně úplně imuní na omráčení (pokud již nebyly na začátku boje).

Co ale určitě musím na hře vyzdvihnout je její vypravěč. Skrze celou hru vám váš předek, který vám odkázal svou vilu, vypráví nejen svůj příběh, ale i komentuje situace, ve kterých se vaši hrdinové nachází. Celkově to hře neskutečně přidává na atmosféře a i když se jedná o víceméně bezejmenné hrdiny (pokud je nějak hezky nepojmenujete :D), tak to každé situaci dává určitý nástin závažnosti.

Menší problém jsem měl s pozdější částí hry, kdy dobrodruhové chodili do dungeonů podle svého levelu a pokud jsem měl příliš vylepšené některé postavy, tak do středně těžkých kobek odmítli jít a skoro nevycvičení tam sice šli, ale zase to tak moc nedávali. Celkově tedy složit nějakou účinnou partu začal být trochu problém, ale naštěstí ve hře máte vždy několik možných dungeonů, do kterých můžete hrdiny poslat a naexpit je tím do patřičných mezí. Bohužel se tím ve hře začíná objevovat docela masivní grind, kdy potřebujete určité věci na vylepšení svého městečka, které však najdete ve větším množství jen v určitých dungeonech, takže vám nezbývá, než opakovaně běhat do jedné lokace a to může omrzet skutečně rychle.


Můj verdikt:

První polovina hry mi základním konceptem hra dost připomíná Rogue legacy. Z počátku to bylo celkem těžké, ale skrze hru stále sílíte a narozdíl třeba od FTL nejste časově omezeni, takže si můžete dát na čas, vyupgradovat všechny své postavy a pak rozdrtit veškerý odpor. Stále tu však jsou náhodné šance na úspěch/neúspěch, které zaručují, že souboje se nestanou nikdy vyloženě triviálními. Ke konci se však karta otočí, protože v nejtěžších dungeonech vám dva šťastné útoky nepřítele (a že toho štěstí má občas skutečně hodně) mohou klidně sejmout polovinu party, která měla plné hp a pokud jste do ní vrazili desetitisíce zlata, tak to určitě zabolí. Pokud takhle přijdete o všechny silné postavy, tak musíte začít masivně grindovat své slabší postavy a celá hra tak může velice rychle sklouznout do stereotypu, kdy s relativně silnými postavami procházíte relativně lehké dungeony, které už perfektně znáte a i přes náhodně generované lokace vás jen těžko něco rozhodí.