Fascinuje mě jak tahle hra dokáže držet tempo. Prostě žádné vyčkávání, plížení, řešení zapeklitých puzzlů či vymýšlení taktiky na dalšího nepřítele. Popadnete dvouhlavňovou brokovnici a ve zběsilém tempu likvidujete hromady pekelných potvor.

Ano dvouhlavňovka je podle mě největší novinkou oproti prvnímu dílu, všechny ostatní novinky (a moc jich nebylo) se vedle ní krčí někde v koutě. Nebudu zastírat, že je to má nejoblíbenější zbraň, a když mi dojdou náboje do brokajdy, začínám teprve cítit strach. :) Je sice fakt, že v závěrečným souboji je dost k ničemu, ale to je jen taková nepodstatná drobnost.

Pak je tu ještě pár nových potvůrek, které sice občas umějí zatopit, ale při volbě správné zbraně (čti dvouhlavňové brokovnice) je s nimi rychle konec. Levely jsou o něco větší a pravda v několika málo případech jsem trochu zakysl, většinou díky tomu, že jsem něco přehlédl. Jinak je to stejná frenetická zábava jako byla jednička. A stejně jako v jedničce příběh stojí za prd. Upřímně mám z něj ještě horší dojem než z jedničky, ale nedokážu racionálně vysvětlit proč. Ani jeden totiž nestojí za nic.

No a pokud nejste ortodoxní doomaři, tak doporučuji nastavit střední obtížnost, vykašlat se na hledání secretů, zbytečně pak hra ztrácí na tempu a pustit se do nich do šmejdů, a užít si tu hratelnost plnými doušky. A tímto se s vámi loučím, protože kvůli té poslední větě teď na mě míří několik BFG těch ortodoxních fanoušků, co si to bez hledání secretů neumí představit, a já musím rychle na klávesnici namlátit IDDQD....