Herní výzva 6
Max Payne je jedna z her mého dětství a také jedna z mála her, kterou jsem dohrál (a to hned třikrát). Teď tomu bylo počtvrté, co jsem došel (ne)úspěšnému konci. Hra totiž nabízí dva konce. I když jsem hru hrál poněkolikáté znovu, tak jsem si příběh skoro vůbec nepamatoval, takže jsem byl v několika momentech i překvapen.

Na hře je super bullet time, který v mnoha okamžicích přijde vhod, protože by člověku trvalo strašně dlouho, než by se dostal přes nějaké lokace. Ve hře se nachází veliké množství odlišných lokací a nepřátel, takže nestřílíte stále stejně vypadající panďuláky.

Vyprávění příběhu pomocí komiksu je velice originální a v příliš hrách se nenachází, a do této hry to skvěle zapadlo. Některé komiksy jste si museli najít sami, protože byly schovány v nějaké místnosti, ale hra Vás upozornila na to, že se ve Vaší blízkosti nějaký nachází.

Veliké množství zbraní hře pomáhá k lepšímu zážitku, protože oblíbenou zbraň si zde musí najít snad každý. Ať je to od trubky přes berety, brokovnice, až po molotovovy koktejly. Zbraně Vám padají ze zabitých nepřátel, takže by jich měl být dostatek, ale párkrát se mi stalo, že jsem byl úplně bez nábojů (vyplácí se šetřit).

Hra mě dokázala vrátit do dětských let, kdy jsem ještě této hře nerozuměl a šlo mi pouze o to prostřílet se o kousek dál.