Syberia je překrásné dílo, které mají na svědomí francouzští vývojáři Microïds, a hlavně pak spisovatel a výtvarník Benoît Sokal. Jedná se o parádní kousek, kde jsem s právničkou Kate Walker procestoval půlku světa, abych našel dědice továrny na mechanické hračky.

Pamatuji si, že když jsem hrál Syberii poprvé, občas jsem se někde zadrhával, ale teď se mi to stávalo jen výjimečně (míchání koktejlu), a to je něco kolem deseti let, kdy jsem tento překrásný příběh prožíval poprvé. Nyní mi vše přišlo zcela intuitivní.

Všechny lokace mají něco do sebe, protože jak městečko Valadilene, tak univerzita v Barockstadtu i důl Komkolzgrad oplývají zvláštní mystickou atmosférou. Procházení prázdných lokací navozuje pocit samoty, což umocňuje již tak skvělý příběh, který doplňují také videa spouštějící se po aktivování zvukových cylindrů nebo při pokračování jízdy vlakem.

Většinu hry mě doprovázel automat XZ-2000 neboli Oskar, který byl sice hrozně otravný, kvůli jeho lpění na předpisech, ale často mě také pobavil svými strojovými odpověďmi, jako například - Kate: "Ty myslíš na všechno Oskare." Oskar: "To ne, třeba na vodní sporty nemyslím vůbec."

Syberia není dokonalou hrou, o čemž svědčí bug u robota v Komkolzgradu, díky kterému mi zmizel kurzor (vše opravil Service Pack), a zvláště pak vcelku krátká herní doba. To však nic nemění na tom, že hlavní aspekty jako je příběh a herní mechaniky zde fungují dobře, a tak se s tímto titulem určitě nesetkávám naposledy.