Syndicate je v prvé řadě krásná návštěva Londýna v jeho nejlepších letech. Londýn je zde hlavním, a po hříchu také jediným, hrdinou s charismatem a osobitostí. Všechny ty potemnělé uličky, prosluněné parčíky, kouřící komíny a rozžhavené slévárny. Všichni ti malý Oliverové vybírající popelnice a lapající peněženky. Tohle je jednoduše hrdina, kterého chcete poznat od hlavy až k patě. A že budete mít příležitostí!
To samé se bohužel nedá říci o Jacobovi s Evie. Stejně zbrkle jako se představí, také příběhem proplují a zase zmizí. Se závěrečnou scénou nemáte pocit, že by jste něčeho dosáhli, i když přítomnost královny se něco takového snaží naznačit. Jsou zde jednoduché náznaky rozporu mezi sourozenci, které ale nikdy nejsou pořádně rozebrány a nikdo není nijak konfrontován. Ke konci už začíná být děj tak náhodně uplácaný, že už je vám vlastně jedno co a proč děláte. A ono to vskutku jedno je. Příběh je tu totiž jen takový doplněk, ke zbytku vedlejších misí. Ty často nejsou špatně napsané a nechybí jim nápad.
Výslednému dojmu z postav moc nepomáhá ani neskutečně těžkopádné ovládání. Jacob se nejvíce nadávek dočká, když si to po Londýně trajdá jako retardovaný tvrdohlavý kamzík. Kde jsou ty časy svižného a příjemného hopsání ze dvojky. Tento zautomatizovaný pohyb, při kterém nikdy nevíte jak se zachová, mi do hry o radosti z pohybu jaksi nezapadá. Stejně jako batmanovský hák a šílené kočáry. Nešlo to střídměji?
No, nešlo. Akce musí odsýpat a krev cákat na všechny strany. To je jeden z důvodů, proč se mi do hry z počátku vůbec nechtělo. Brutalita série je dovedená do tak absurdních a samoúčelných rozměrů, až je to neuvěřitelně protivné. Opravdu musím bojovat proti tyranii hlavního záporáka vyvražděním půlky Londýna? Opravdu musím lidem zapichovat kukri mezi oči a piruetkou rozpárat střeva? K čemu? Asi jsem už starý.
Bohudík je tady alespoň potlačena celá assassínská zápletka. Když ale vykoukne, tak to opět stojí za to. Moudra "vyšších bytostí" opět způsobují protáčení panenek a hledání tlačítka pro přeskočení.
Původně jsem se tolik rozepsat nechtěl, takže už jen krátce. Vypadá to krásně a netradiční hudba je skvělá. Hratelnost je stokrát omletá písnička bez náznaku pokroku, ale po mé tříleté pauze se sérii to bylo snesitelné. Suma sumárům. Nic pamětihodného, ale mohlo to dopadnout hůř.
To samé se bohužel nedá říci o Jacobovi s Evie. Stejně zbrkle jako se představí, také příběhem proplují a zase zmizí. Se závěrečnou scénou nemáte pocit, že by jste něčeho dosáhli, i když přítomnost královny se něco takového snaží naznačit. Jsou zde jednoduché náznaky rozporu mezi sourozenci, které ale nikdy nejsou pořádně rozebrány a nikdo není nijak konfrontován. Ke konci už začíná být děj tak náhodně uplácaný, že už je vám vlastně jedno co a proč děláte. A ono to vskutku jedno je. Příběh je tu totiž jen takový doplněk, ke zbytku vedlejších misí. Ty často nejsou špatně napsané a nechybí jim nápad.
Výslednému dojmu z postav moc nepomáhá ani neskutečně těžkopádné ovládání. Jacob se nejvíce nadávek dočká, když si to po Londýně trajdá jako retardovaný tvrdohlavý kamzík. Kde jsou ty časy svižného a příjemného hopsání ze dvojky. Tento zautomatizovaný pohyb, při kterém nikdy nevíte jak se zachová, mi do hry o radosti z pohybu jaksi nezapadá. Stejně jako batmanovský hák a šílené kočáry. Nešlo to střídměji?
No, nešlo. Akce musí odsýpat a krev cákat na všechny strany. To je jeden z důvodů, proč se mi do hry z počátku vůbec nechtělo. Brutalita série je dovedená do tak absurdních a samoúčelných rozměrů, až je to neuvěřitelně protivné. Opravdu musím bojovat proti tyranii hlavního záporáka vyvražděním půlky Londýna? Opravdu musím lidem zapichovat kukri mezi oči a piruetkou rozpárat střeva? K čemu? Asi jsem už starý.
Bohudík je tady alespoň potlačena celá assassínská zápletka. Když ale vykoukne, tak to opět stojí za to. Moudra "vyšších bytostí" opět způsobují protáčení panenek a hledání tlačítka pro přeskočení.
Původně jsem se tolik rozepsat nechtěl, takže už jen krátce. Vypadá to krásně a netradiční hudba je skvělá. Hratelnost je stokrát omletá písnička bez náznaku pokroku, ale po mé tříleté pauze se sérii to bylo snesitelné. Suma sumárům. Nic pamětihodného, ale mohlo to dopadnout hůř.
