Původně jsem Wolfa rozehrál jen tak na zkoušku. Zkusit si první slavné FPS. Zkusit si, jestli mě to bude bavit. Jestli mě neodradí grafika. Stále stejné zdi. Stále stejné prostředí. Rovina. Jestli mě neodradí bludiště bez mapy. Jestli mě neodradí na dnešní poměry už dost nepohodlné ovládání. Kdy se ještě úkroky nebraly jako zásadní prvek. Kdy myš ještě nebyl samozřejmý standard každého počítače.

Grafika, mě neodradila. Hrál jsem na malé okno a všechno co jsem potřeboval vidět jsem viděl. Design map je občas docela solidní bludiště. Dřív jsem někde slyšel radu. Když jsi v bludišti, drž se jedné stěny. Skoro celou hru jsem tedy pochodoval stále doprava. A ono to fungovalo. Párkrát jsem zabloudil ve čtvrté epizodě, kde se klíče občas povalovali v tajných místnostech. Ale jinak v pohodě.

Docela slušné ozvučení a muzika. Pár druhů nepřátel. Pár druhů zbraní. Brokovnice by tady ale asi ještě vypadala dost komicky. Zajímavé je, že nepřátelé vám mohou zasadit kritickou ránu. Když vás dobře trefí, tak někdy stačí i jedna rána. Moc her žánru se k tomuto prvku poté neodhodlalo. Styl hry se celou dobu nemění. Raději jsem si to dávkoval po menších dávkách.

Ačkoliv hra vypadá dost primitivně, tak mě to docela bavilo. Hra má docela slušnou dynamiku. Tohle ID Software uměl už tenkrát. Zábavní bossové. Hra mě překvapila. Až na nějaké úlety jsem se nemusel nutit do postupu. Na tehdejších 286kách za 90 000 korun to musela být pecka.