Jednou z první her, kterou jsem hrál, je Horké léto, a protože jsem se díky výzvě rozhodl zahrát si konečně druhý díl, prožil jsem si dobrodružství Majerovic rodinky znovu. Nedávno jsem se dostal k originálce a díky DOSBoxu na mě vyskočilo legendární intro s přezdívkami Honzy Majera.

Nesmyslné kombinace předmětů mě již při prvním hraní dovedly k mnoha zákysům a nejinak tomu bylo i teď. Spoustu činností jsem si ale pamatoval, takže na řešení několika situací jsem nakonec přišel i bez návodu. Na většinu zákysů mi však dal zapomenout kontrolor topení, rozhovor o ionizačním chemomorfním galvanizátoru či hlášky typu teplej spacák.

Horké léto je prostě postavené na hláškách, protože bez nich by to nebyl ani poloviční zážitek. Polda mi svým humorem moc nesedl, za což určitě může i fakt, že jsem jej nehrál v době vydání. Honza Majer v podání Zdeňka Izera je ale jiná káva a i když mi teď už nepřijde vtipný každý rozhovor, jako kdysi, stále má Horké léto něco do sebe.