Ke hře jsem přistoupil jako nevědomé dítě (viděl jsem asi 15s videa, ale to se dá těžko počítat), což byla velká výhoda, nezatížen spoilery jsem postupně objevoval taje a zákonitosti hry a postupem času se dostával hlouběji a přemýšlel o to usilovněji o bytí, o vědomí, o morálce a o tom, jak se sakra dostat k támhleté kostce.

Tento herní kousek naprosto přesně ví, jak s hráčem zacházet, dá mu ochutnat prvních pár puzzlů a pak přitvrzuje a člověk (osoba) je tak nucen používat fígle, které se naučil v minulých kolech a sem tam objevit zatím netušenou vlastnost pomůcek, která pak vyřeší i další zádrhele v přístích oblastech. Přiznám se, že párkrát jsem byl už opravdu v úzkých, takže pomohl přítel youtube, pokaždé bylo řešením použití nové mechaniky, která člověka prostě ne a ne napadnout, přitom je to tak prosté.

Procházení kol je však jen půlkou zážitku, ta druhá je tvořena čtením záznamů které po sobě lidstvo zanechalo na počítačových terminálech. Samotný Elohím moc informací nepřínáší, jeho vzletná slova jsou však takřka povznášející, ale jeho "hlavně nikdy nešplhej na věž, mé dítě" působí jak červený šátek na býka a uvažující bytost na tu věž prostě musí ;).

Jako takový bonbónek, který jsem ještě ve hře doteď nikdy nezaznamenal byly QR kódy se vzkazy, které v úrovních zanechali mí Steam přátelé, kteří hráli hru dřív než já, to je panečku "korespondeční šach, tedy multiplayer :)

Takovéhle filozofické dílo jsem ještě nikdy nehrál a byl jsem nadšen. I takhle se dají dělat hry pro masy (tedy alespoň pro ty, které umějí číst a psát a uvědomují si sebe sama).

Tak mě to emocionálně vyždímalo, že si teď radši dám na chvíli pauzu a DLC The Talos Principle: Road to Gehenna si zahraju později. Ale to si pište, že se na to těším už teď.