Doom byl hrou, kterou velebil můj bratr, spolužák a strýc - ten měl pro změnu vytištěné mapy všech levelů a každý možný materiál k této hře. Paradoxně jsem se k této hře dostal později, ve chvíli kdy jsem si odškrtával resty u id Software.

Doom na mě zapůsobil neskutečně svěže, ačkoli mě sním nepojila žádná nostalgie, dostal se mi docela rychle pod kůži, i přes solidní časovou propast od jeho vydání.

Od Quake jsem si myslel, že opravdu silná pekelně depresivní atmosféra, si žádá ty nejtemnější odstíny. A co Doom? Ten má skvělou atmosféru v tak pěkně malovaném prostředí. Paleta nepřátelských skřeků a hudba, to jen zdokonaluje požitek.

Hra ubíhá svižně a hlavně v prvních dvou epizodách, jsem velice ocenil přímost levelů, kdy není zapotřebí dlouhé bloudění. Na druhou stranu zamotávat se do postraních cest stálo zato, hlavně když člověk objevil tajnou místnost s BFG.

Vícero zbraní, rozdílná munice, pestré a pekelné potvory k zabijení. Až k neuvěření, jaký je to skok od Wolfenstein 3D a Spear of Destiny.

Takže závěrem - velice povedená legenda, zábavná i v dnešní době, kterou si jisto jistě zase zopakuji. Jo a když jsem sebral to BFG, tak jsem cenil zuby snad stejně, jako hlavní postava.

85%