Hra dohrána. Juchů! S Amanitou jsem se setkal až při Machinariu a ačkoliv i tam jsem někdy u hádanek a postupů užil nápovědy, přišlo mi ve výsledku jednodušší a přímočařejší než Botanicula. Tu jsem tituž rozehrál doslova kdysi, před stabvou nového PC si zazálohoval postup a pak už ji znovu nenainstaloval. Cíle jsem tedy došel až nyní poté, co jsem chtěl zkusit, jak na tom je s podporou Win10 :) Na tyhle logické klikačky jsem nikdy moc nebyl, takže nemohu tvrdit, že by mě zákysy v očekávaném logickém postupu nějak překvapovaly. Přišlo mi ale, že se tady dá jít mnoha cestami z jednoho místa na jiné, ze kterého zase vedlo mnoho cest jinam a tak dále, takže netrvalo moc dlouho a já netušil kde to jsem a jak se dostanu kamsi zpět a nějakou chvíli si tohle zabralo. Navíc je tu tak velké množství všelijakých skvělých pidisarapetiček, na které je nutno klikat i mnohokrát opakovaně, než e stane něco, co je třeba pro postup, že jsem mnohé přehlížel nebo nenaklikával dostatečně dlouho, že se musím přiznat, že bez návodu bych to asi nikdy nedal - navíc s tím, že jsem skutečně po hodně dlouhé době pokračoval někde od poloviny hry.

Ale abych nehanil - ta hra je skvostná. Skvěle úchylně nadesignovaný a vytvořený svět s pidižvíky, skvělými zvuky a správně trhlým hudebním doprovodem z téhle hry zase, podobně jako z předchůdců, dělá více než hru spíše umělecké dílo a já tak shledával, že než infarktové honění svítivého cosi bludištěm před zlodějským červem by mi stačily i samotné obrazovky, na kterých bych jen pro potěchu duše klikal na všechno možné a užíval si těch zvuků a humorných nápadů. Mě by to i stačilo :)