It´s a pirate´s life for me
Like an eagle I´m free
I can live by my own creed
With just a ship and open sea!
Hrálo mi to pokaždý v hlavě, když jsem hru zapnul. Byl jsem naladěnej optimismem a touhou loupit. A loupil jsem. Piráty miluju už odnepaměti a jelikož tahle hra měla jméno jakožto jedna z nejlepších pirátských her všech dob, musel jsem to ozkoušet. A nelhali.
Hra by ve své podstatě vůbec nemusela být jednou ze série AC. Téměř tak vůbec nepůsobí. Klidně by to mohla být samostatná pirátská hra, kde by žádné nadpřirozeno, což je věc, kterou na sérii AC fakt nesnáším, vůbec nemuselo být.
A teď rovnou k vrcholu hry... K nejúžasnější věci veškeré hratelnosti... námořní bitvy a plavení se po kubánských vodách. Už v prvních fázích hry jsem prozkoumal polovinu mapy, vylepšoval Jackdaw a zpíval společně s posádkou parádní sea shanties. A to nahlas. Bylo to neskonale osvěžující a povznášející pocit řídit kormidlo vstříc vzdáleným břehům a do toho nahlas pět a přes celej byt křičet Running down to Cuba!/ That´s a lie!/Bully in the alley... A pak ty bitky. Byl jsem v sedmém nebi. Assassins creed jsou obecně lehké hry. Souboje jsou vždy velice jednoduché, a to i když selže veškeré plížení. Zde je to však těžší. Vaše loď je velice zranitelná, musíte se naučit s ní správně manipulovat a ovládat ji. A když se to rychle nenaučíte, zhebnete. A to rychle. Proto mnoho námořních bitev byly nervy jak prase. Ale zároveň to byl taktéž vzrušující a nadupaný pocit, obzvlášť s úžasnou atmosférou doplněnou křikem zadáváním rozkazů a samozřejmě naprosto úžasnou hudbou. Jakmile začal hrát track The High seas během bitky na moři a následně Take what is ours! během nalodění, usmíval jsem se od ucha k uchu, po zádech mi běhala husina a měl jsem pocit, že právě hraju nejlepší díl z celé série. Všechno zde působí uvěřitelně. Strategická manipulace s lodí během tuhých bitev, slastný pocit odhodlání a oblíbenosti, když vás při příchodu ke kormidlu přivítá s křikem vaše posádka, která vám při nalodění pomáhá řezat španělské a pirátské prdele, je slyšet řež a kulky jak sviští vzduchem. Jako by to bylo real! A bitvy s legendárními loděmi... to nejsou lodě, to jsou velká nasraná zvířata! Tak rychle mi srdce nepumpovalo adrenalinem už dlouho. Vynikající! Námořní sekvence jsem si zde zamiloval. Takovouhle erekci při hraní jsem neměl už dlouho.
Hlavní hrdina Edward je sympaťák každým coulem. A to především tím, že je to prostě syčák. Musím říct, že z celé série jsem si ho zatím oblíbil nejvíce. Byl lepší než chladnej a prázdnej Altair, přehnaně dramatickej Ezio (kterého jsem měl ale jinak hodně rád a doposud byl mým favoritem) a nudnej Connor, kterej mi silně připomínal Jacoba ze Stmívání. Ta sympatie možná vychází především z toho, že na rozdíl od zmíněných tří, kteří svou roli a úlohu ve hře berou až moc vážně, je Edward takovej chaotickej neutrál. Kde ostatní berou assassinské crédo moc vážně, Edward z něho má prdel, kde se ostatní hrdinové šlechetně snaží zastavit mocichtivé templaře, Edward se z toho snaží vytěžit především prachy. A chlastá. No kdo by ho nemiloval! A hudba... říkal jsem už, že hudba je skvělá? Protože kurva je!
Je veliká škoda, že hl. příběh je celkem na prd. Byť se hra snaží zaujmout linkou s nalezením tajemné Observatoře, vůbec děj neuměla odvyprávět. Výsledek byla celkem nudná dějová linka bez pořádného záporáka, kde to zachraňovala především osobnost samotného Edwarda a někdy i Kidda. A na konci jsem čekal nějakou mega epic námořní bitvu. :( Plus sekvence v současnosti v Animu jsou naprosto zbytečné. Kdykoliv jsem se odpojil, říkal jsem si: ,,Nééé, ciweee. Nezájem! Já chci zpátky!" Jinak další chyby jsou klasicky assassinovské. Edward někdy neposlouchá, blbě skočí, včas se nezachytí, nebo se včas nepustí, což už tisíckrát vyústilo v jeho odhalení strážemi.
Black Flag je každopádně pro mě druhým nejlepším dílem série, jednu dobu jsem si myslel, že snad bude úplně nejlepší, ale kvůli příliš klasickém assassinování na souši a chabému příběhu zůstává AC 2 na topu. I tak jsem si ale parádně zapirátil, zachlastal a zazpíval. Byla to prostě taková osvěžující dovolená od vážnosti a komplikovanosti předchozích dílů. Pecka!
Tak co říct... Hey, lads! Finish this! Goodbye fare thee well! Goodbye fare thee well!
Like an eagle I´m free
I can live by my own creed
With just a ship and open sea!
Hrálo mi to pokaždý v hlavě, když jsem hru zapnul. Byl jsem naladěnej optimismem a touhou loupit. A loupil jsem. Piráty miluju už odnepaměti a jelikož tahle hra měla jméno jakožto jedna z nejlepších pirátských her všech dob, musel jsem to ozkoušet. A nelhali.
Hra by ve své podstatě vůbec nemusela být jednou ze série AC. Téměř tak vůbec nepůsobí. Klidně by to mohla být samostatná pirátská hra, kde by žádné nadpřirozeno, což je věc, kterou na sérii AC fakt nesnáším, vůbec nemuselo být.
A teď rovnou k vrcholu hry... K nejúžasnější věci veškeré hratelnosti... námořní bitvy a plavení se po kubánských vodách. Už v prvních fázích hry jsem prozkoumal polovinu mapy, vylepšoval Jackdaw a zpíval společně s posádkou parádní sea shanties. A to nahlas. Bylo to neskonale osvěžující a povznášející pocit řídit kormidlo vstříc vzdáleným břehům a do toho nahlas pět a přes celej byt křičet Running down to Cuba!/ That´s a lie!/Bully in the alley... A pak ty bitky. Byl jsem v sedmém nebi. Assassins creed jsou obecně lehké hry. Souboje jsou vždy velice jednoduché, a to i když selže veškeré plížení. Zde je to však těžší. Vaše loď je velice zranitelná, musíte se naučit s ní správně manipulovat a ovládat ji. A když se to rychle nenaučíte, zhebnete. A to rychle. Proto mnoho námořních bitev byly nervy jak prase. Ale zároveň to byl taktéž vzrušující a nadupaný pocit, obzvlášť s úžasnou atmosférou doplněnou křikem zadáváním rozkazů a samozřejmě naprosto úžasnou hudbou. Jakmile začal hrát track The High seas během bitky na moři a následně Take what is ours! během nalodění, usmíval jsem se od ucha k uchu, po zádech mi běhala husina a měl jsem pocit, že právě hraju nejlepší díl z celé série. Všechno zde působí uvěřitelně. Strategická manipulace s lodí během tuhých bitev, slastný pocit odhodlání a oblíbenosti, když vás při příchodu ke kormidlu přivítá s křikem vaše posádka, která vám při nalodění pomáhá řezat španělské a pirátské prdele, je slyšet řež a kulky jak sviští vzduchem. Jako by to bylo real! A bitvy s legendárními loděmi... to nejsou lodě, to jsou velká nasraná zvířata! Tak rychle mi srdce nepumpovalo adrenalinem už dlouho. Vynikající! Námořní sekvence jsem si zde zamiloval. Takovouhle erekci při hraní jsem neměl už dlouho.
Hlavní hrdina Edward je sympaťák každým coulem. A to především tím, že je to prostě syčák. Musím říct, že z celé série jsem si ho zatím oblíbil nejvíce. Byl lepší než chladnej a prázdnej Altair, přehnaně dramatickej Ezio (kterého jsem měl ale jinak hodně rád a doposud byl mým favoritem) a nudnej Connor, kterej mi silně připomínal Jacoba ze Stmívání. Ta sympatie možná vychází především z toho, že na rozdíl od zmíněných tří, kteří svou roli a úlohu ve hře berou až moc vážně, je Edward takovej chaotickej neutrál. Kde ostatní berou assassinské crédo moc vážně, Edward z něho má prdel, kde se ostatní hrdinové šlechetně snaží zastavit mocichtivé templaře, Edward se z toho snaží vytěžit především prachy. A chlastá. No kdo by ho nemiloval! A hudba... říkal jsem už, že hudba je skvělá? Protože kurva je!
Je veliká škoda, že hl. příběh je celkem na prd. Byť se hra snaží zaujmout linkou s nalezením tajemné Observatoře, vůbec děj neuměla odvyprávět. Výsledek byla celkem nudná dějová linka bez pořádného záporáka, kde to zachraňovala především osobnost samotného Edwarda a někdy i Kidda. A na konci jsem čekal nějakou mega epic námořní bitvu. :( Plus sekvence v současnosti v Animu jsou naprosto zbytečné. Kdykoliv jsem se odpojil, říkal jsem si: ,,Nééé, ciweee. Nezájem! Já chci zpátky!" Jinak další chyby jsou klasicky assassinovské. Edward někdy neposlouchá, blbě skočí, včas se nezachytí, nebo se včas nepustí, což už tisíckrát vyústilo v jeho odhalení strážemi.
Black Flag je každopádně pro mě druhým nejlepším dílem série, jednu dobu jsem si myslel, že snad bude úplně nejlepší, ale kvůli příliš klasickém assassinování na souši a chabému příběhu zůstává AC 2 na topu. I tak jsem si ale parádně zapirátil, zachlastal a zazpíval. Byla to prostě taková osvěžující dovolená od vážnosti a komplikovanosti předchozích dílů. Pecka!
Tak co říct... Hey, lads! Finish this! Goodbye fare thee well! Goodbye fare thee well!
Pathfinder: Wrath of the Righteous
Pro: Veškeré námořní sekvence, Edward, hudba, úžasná hratelnost
Proti: blbě podaný příběh, zbytečná současnost, Edward občas neposlouchá