Když jsem se doslechl, že Bioware chystají vydat epické fantasy RPG, které bude duchovním nástupcem Baldurs Gate série, připadal jsem si, jako kdyby Vánoce měly přijít o měsíc dřív. Když jsem si pak na youtube pustil úvodní theme hry, křičel jsem z plna hrdla, že tuhlu hru prostě musím mít! A taky jsem jí nakonec dostal.
Hra má asi tunu záporů, za který bych ji někdy i poslal do prdele, nicméně si to zároveň vynahrazuje jinými parádními aspekty, díky kterým jsem jí ledacos odpustil. Vytvořil jsem si elfího měšťáka s neskonale perfektním hlasem a při tvorbě charakteru jsem nostalgicky vzpomínal na Baldurs Gate. (Byť jsem ho tehdy hrál asi předevčírem).

Příběh je neskutečně slabej. Až dokonce primitivní. Zlá armáda. Sežeň spojence tady, tady a tady a poraž ji. Konec. Zavěrečné titulky, special thanks to EA for being dickheads. Nicméně je naprosto výtečně odvyprávěný. Nešetří dramatickými cut scénami, předává hráči efektní podívanou a sem tam přinese i husinu. Co se týče bitek, je jich hodně. Samotný soubojový systém není špatný, jen je v určitých ohledech poněkud utahaný. Chválím ale určité kvalitní boss fighty, za ty nejlepší považuji souboj s Broodmother (fuj), High Dragon v Útočišti (nejtěžší bitva celé hry!) a parádně dramatickej souboj s Démonem lenosti. Naopak naprostý zklamání je boj závěrečný. Hru jsem dohrál asi 6x, pokaždé jsem hlavního bosse dal na první pokus a ani jsem se u něho nikdy nijak zvlášť nezapotil. Ostudy! Když to chcete mít epic, tak ať ze mě trochu teče pot, sakra!

Lokace levelů jsou celkem uspokojivý, i když na některých místech je daná dějová linka tak strašně natahovaná, až jsem nad tím kroutil hlavou. To je případ takového Orzammaru. Tak jo, teď se k něčemu přiznám... V realitě jsem opravdu velice tolerantní člověk, nicméně tak nějak se stalo, že se ze mě ve fantasy světech stal rasista vůči trpaslíkům a obecně všemu, co je menší než normální člověk. Nikdy jsem za nic takového nehrál a nikdy nebudu. Hej, nesuďte mě, prostě to tak je. Jediná výjimka jsou světy Tolkiena a Zaklínače, tam trpaslíky mám rád. Proto jsem v Orzammaru vyloženě trpěl, nezajímala mě ta stupidní kultura těch zakrslíků, jen jsem chtěl souhlas krále s pomocí proti zplozencům a hajdy domů. Myslel jsem, že tam umřu nudou. Atmosféra určitých levelů je však mnohdy vynikající. Hluboké cesty a pouť za kovadlinou patří podle mého za úplný vrchol parádní atmosféry, jakému hra dosáhla. A samozřejmě dojde v závěru i na final speech, bez které by žádná epic hra nebyla pravá. Hudba od Inona Zura je správně velkolepá a výtečná, vůbec nechápu, co blbnul ve dvojce, kde ani zdaleka tak výtečná nebyla. (Asi to je tím faktem, že dvojka obecně není vůbec výtečná.)

Společníci jsou fajn. Podobně jako v NWN2 jsou zde takoví, které bude člověk milovat, nenávidět nebo mu budou ukradení. Nesnášel jsem Stena a toho malýho dementa Oghrena, jednu z nejpřeceňovanějších postav série. Wynne a Zevran mi byli ta nějak putna. Leliana mi přišla poněkud otravná tím svým pánbíčkařstvím, ale s ohledem na její assassinovskou minulost jí to vlastně činilo zajímavou a nutno říct, že jsem si jí oblíbil. Její pěvecká scéna byla krásná, ale v onom herním enginu tu působilo poněkud legračně. Alistair byl bezva! To, co je na něm skvělý je především ten fakt, že to není žádný vážný a hrdý paladin typu Keldorn, ale ňouma s milým smyslem pro humor, který srší sarkasmem a narážkami. Byl jsem s ním kámoš, s takovýmhle pakem přece musím. Ale absolutně nejlepší parťák, do kterého jsem se úplně zamiloval, je lišácká mrcha Morrigan. Její vzhled, povaha a charismatický hlas na mě měly takový dojem, že jsem zahul Lelianě a šel jsem do ní. No a po nějakým čase se z ní vyklubala jedna z mých nejoblíbenějších postav všech dob. Nedám na ni dopustit, je prostě fantastická, což může dosvědčit i ten fakt, že jsem jí furt tahal s sebou. Za naprosto úžasný nápad považuji tábor družiny. Noční klidná atmosféra, praskající ohně a Zurovo líbezná hudba tvoří naprosto senzační a fungující atmosféru, během které můžete kecat se svými parťáky a poznávat je. Mimo jiné mají mezi sebou úžasné interakce, jestli se mi něco na téhle hře hodně líbí, tak to jsou právě parťáci.

Jestli mě něco kurevsky sralo, jsou to nevyvážené skilly některých nepřátel. Nejhorší případ byli banditi lučištníci v Denerimu. Jeden takový má schopnost "tříštivý šíp", který všem členů party ubere čtvrtinu zdraví a na chvilku je omráčí. No a když je tam těch lučištníků takových 9... na zabití. Již zmíněný dost slabý příběh jsem už zmiňoval, ještě k tomu chci doplnit slabýho hl. Záporáka. Draci jsou fajn, ale záporák, který necekne ani slovo a příliš ve hře není, je většinou na houby. Ano, tady byl. Dále mi hodně vadily takzvané dary. Se Stenem jsem téměř vůbec nemluvil, ale když jsem mu dal tak 100 darů, byl jsem jeho největší a nejrespektovanější kámoš, který ehm... „se prokázal“ být skutečným válečníkem (Haha!) Plus s ohledem na schopnosti povolání a kouzel toho je furt strašně málo, když to porovnám s BG, tak je to téměř k smíchu.

I tak je ale Dragon age velice povedené RPG s parádní hratelností, dobrými společníky, jenž kypí epickou atmosférou, pro kterou já osobně mám hroznou slabost. Nový Baldurs Gate to rozhodně není, ale hraje se to skvěle, mimo jiné z toho je opravdu poznat, že to dělali Bioware. A to už je kvalita sama o sobě.