O Undertale jsem do vydání mnoho neslyšel. Ale o to rychleji jsem se o něm dozvěděl při vydání. Chtěl jsem aby bylo Undertale vážně tak dobré, jak se psalo. A proto jsem také všech jiných, rozehraných her zanechal (The Witcher 3: Wild Hunt, Grand Theft Auto V, The Evil Within) a pomalu začal očekávat malou velkou revoluci dokonalého titulu. Takového jaké mám nejraději. Vytvořeného jednou osobou nebo nějakým menším studiem, a něčím, co hru staví do perspektivy videoherního pomrknuté po nových inovacích v hratelnosti nebo obsahu. Přesně tak, očekával jsem další "DIY" projekt ala mé oblíbené FEZ a The Lost Crown, který trumfne všechnu AAA konkurenci.
Ale než výše zmíněné, a možná v záchvěvu ještě intenzivnějšího hypu, jsem příliš - jak je již patrné z hodnocení - nebyl. Ovšem s klidným svědomím mohu říci že jde minimálně o velmi zajímavý love letter jRPG a jeho klišé.
Mé očekávání se upínala předem ke svěžímu závanu v oblasti vyprávění a pohlcení hráče, ale s přibývajícími hodiny (nebo spíše desítky minut), mé nadšení klesalo. Ano, je zde řadu skvělých, nebo dobrých, nápadů, ale v celkovém kontextu jsem však cítil zradu. Toto nebyla ta hra o které jsem četl nadšené spisy a návrhy na GOTY, ba co více, na nejlepší hru kterou daní hráči ve svém životě okusili.
Bez toho abych něco prozrazoval se tak raději, při výsledné délce hry, raději zaměřím ještě na pro mě nejpozivitivnějším vjem z Undertale. A to hudbu! Tu si ještě dnes pouštím a nechává ve mně podstatně pozitivnější dojmy než ty, jaké jsem nabýval při průchodu hrou. Dalším pozitivem je myslím také tumblr komunita (zde mi ale mělo zprvu dojít, jak asi hra bude směřovaná, když se líbí především rovnoměrně genderově rorzvrstvené komunitě na tumblru :) a její fanarty a uchopení světa jako jednoho z vlastních, zde imaginace pracuje naplno.
Minimálně jako zajímavý úkaz a jisté předznamenání jaké indii tituly slaví a budou slavit ovace je ale Undertale zahrání hodnou zkušeností. Očekávání ale lépe držet na minimu -jelikož samotné Undertale moc vlastní invence nepřináší.
Ale než výše zmíněné, a možná v záchvěvu ještě intenzivnějšího hypu, jsem příliš - jak je již patrné z hodnocení - nebyl. Ovšem s klidným svědomím mohu říci že jde minimálně o velmi zajímavý love letter jRPG a jeho klišé.
Mé očekávání se upínala předem ke svěžímu závanu v oblasti vyprávění a pohlcení hráče, ale s přibývajícími hodiny (nebo spíše desítky minut), mé nadšení klesalo. Ano, je zde řadu skvělých, nebo dobrých, nápadů, ale v celkovém kontextu jsem však cítil zradu. Toto nebyla ta hra o které jsem četl nadšené spisy a návrhy na GOTY, ba co více, na nejlepší hru kterou daní hráči ve svém životě okusili.
Bez toho abych něco prozrazoval se tak raději, při výsledné délce hry, raději zaměřím ještě na pro mě nejpozivitivnějším vjem z Undertale. A to hudbu! Tu si ještě dnes pouštím a nechává ve mně podstatně pozitivnější dojmy než ty, jaké jsem nabýval při průchodu hrou. Dalším pozitivem je myslím také tumblr komunita (zde mi ale mělo zprvu dojít, jak asi hra bude směřovaná, když se líbí především rovnoměrně genderově rorzvrstvené komunitě na tumblru :) a její fanarty a uchopení světa jako jednoho z vlastních, zde imaginace pracuje naplno.
Minimálně jako zajímavý úkaz a jisté předznamenání jaké indii tituly slaví a budou slavit ovace je ale Undertale zahrání hodnou zkušeností. Očekávání ale lépe držet na minimu -jelikož samotné Undertale moc vlastní invence nepřináší.
Pro: hudba, malý chlapec jako postava, nové nápady
Proti: zkratkovité, cílené na více průchodů, dialogy, příběh, souboje