K této hře jsem se dostal přes nevlastního bráchu, který mi ji přivezl vypálenou z Písku (město). Jako malý notorický herní cheater (iddqd, idkfa, blacksheepwall, iseedeadpeople, ...) jsem samozřejmě v jedné takové hezké katakombě nejednou zařval (i svá první sprostá slova), takže jsem si vynutil A4ku plnou cheatů. Bohužel mi to nějak nefungovalo, tak jsem začal hysteričit a, a plakat... ale koho to zajímá.

DS1 jsem, již bez cheatů, poslední tři dny replayoval. Začalo to příjemným mrazením díky geniální Soulově "deep-fantasy" hudbě, která dělá z mdlého, prapodivně navazujícího příběhu a lineárního herního světa (série dungeonů) pocit velice důležitého a ohromného dobrodružství. Stejně na vás atakuje grafický a zvukový design. Grafika se dá srovnávat s Warcraftem III (2002), každé prostředí je dostatečně rozmanité, detailní a působivé. I když se zvuky často opakují, tak jsou jich stovky a neomrzí vás, protože konstantně objevujete nové nepřátele a kulisy. Hudba se mění každých 15-20m a je zvládnutá na jedničku, sedí na každou situaci a bez ní bych tu hru ani nedokázal hrát.

Specialitou této Diablovky je, že většinu hry nestrávíte jenom s jednou postavou, nýbrž až osmi hrdiny. Každý se může specializovat na něco jiného. I když se zdá, že se díky systému podobnému TES (kde si levelujete to, co používáte nejčastěji) dá v půlce hry přeorientovat na jiný skill, tak to tak nefunguje. Hra je na Medium poměrně náročná a tak na nějaké sekundární skilly čas není. Proto je dobré se ze začátku specializovat pouze na jedno, aby jste byli dostatečně připraveni. Nebo co já vím, sám jsem po vzoru jistého YTubera vycvičil melee-only squad (prý to tak dohrál) a ejhle, jakmile přišly bažiny (1/2 hry), tak jsem akorát pil lektvary, které mi hned došly (god mode, here I come). To samé následující goblinní tunely, které z půlky šly, ale pak na vás hra začala chrlit tolik nepřátel s automatickými zbraněmi, že by ani dvě muly plné lektvarů nepomohly. Asi jsem taktický impotent, ale rozhodně jsem neměl pocit, že by se hra hrála sama, jako někteří hráči. Path-finding bojovníků je na velmi vysoké úrovni, takže jsem nemusel na vše klikat, ale stále jsem musel kontrolovat HPčka a spamovat shortcut na lektvar (který mimochodem postavy stylově vyzunknou a zbytek si nechají na později: originální prvek, moc jich tato hra nemá). Při počtu nepřátel a velikosti cesty na taktizování moc prostoru není. Možná jsem měl pokračovat s lučištníky a mágy, ale hra za melee-only postavy mě nesmírně bavila. Každých 3-5m někdo leveluje, nebo najde šťavnatý loot a tak hodně času strávíte v inventáři. Cesty mezi obchody trvají 2-3h, takže hodně lektvarů nakoupit (poznámka pro mě), jelikož jsou oproti ostatním věcem strašně levné.

Co se týče příběhu, tak jsem již zmínil, že je velice prosťoučký, ale i tak občas narazíte na krátký lore (víc než ve hře je toho v návodu(!)) a pár vět od NPCs, kteří nejsou všichni nadabovaní, ale ti, kteří jsou, včetně vypravěče, vás překvapí kvalitou dabingu, ale scénář mohl být trochu bohatší (je místy poměrně legrační a i dokonce vtipný!).

All-in-all to je nadprůměrná rubačka, která kvalitně zabaví na 30+ (možná až moc) hodin a esteticky pohladí na duši.

18.5 hours past 2 weeks / 33 hrs on record