Uuups! Jejej... to se nám úplně nepovedlo, co? Na přelomu desetiletí si Bioware usmyslili, že sequelům svých aktuálně nejžhavějších sérií dají trochu odlišný nádech, přičemž uvidí, jak to dopadne. Mass Effectu to vyšlo senzačně, dvojce Dragon age už tolik ne.
Žádné mega epic dobrodružství se zde totiž nekoná, hráč bude po 90% času zavřený v jednom hnusným městě, o kterém by člověk doufal, že když je v něm pořád, bude mít aspoň proporce jako Athkatla z BG2. Ale ne. Je zde jedna fajn hospoda, bordel a spousta lidiček, kterým donesete nějákou ztracenou věc, o které jste neměli ani šajna. Případně můžete vlézt do určitých interiérů, které se z velké části opakují. Dost často! Je to někdy akorát trochu jinak natočený, krapet jiní nepřátele, ale v podstatě jde furt o ty samé interiéry, což platí i pro ty mimo město. Díky tomu je napětí a atmosféra totálně umrtvená. A co to kurva udělali z elfama!? Modely jejich postav vypadaly jak glumovití vychrtlí šotci bez špetky charismatu a štylu. Fuf! Obzvlášť Dálové vypadali strašně. Příběh - v podstatě není. Sledujeme život budoucího šampiona Kirkwallu, který se dělí na tři části. Z toho nejlepší a nejzajímavější je ta poslední, která však trvá chvilinku. Hluboké cesty však nebyly úplně špatné, nicméně Quanari mě dost nudili. Chápu účel vytvořit poněkud komornější odvyprávění, nicméně to nějak nefungovalo.
Musím však přiznat, že souboje se mi zde líbily. Byly svěží, energické a hrozně hezky se na ně dívalo, obzvlášť za čaroděje to byla neskutečná prča. Souboje jsou zde také jedním z největších zachraňujících faktorů, protože naprosto posílily celkovou hratelnost. I boss fighty jsou parádní. Rozhodně musím vyzdvihnout naprosto úžasný boj s High Dragonem ve třetí kapitole, ani jednička mi nedokázala takhle rozpumpovat srdce. Fííha... Co se finálního souboje týče, opět není nijak zvlášť těžký, nicméně je rozhodně zábavnější než v jedničce.
Co se rozhovorů týče, tak patřím mezi lidi, kteří Mass Effectovské kolečko velice uvítali. Nemám rád, když je v moderních hrách vaše postava dutá a němá. Hawk má tak díky tomu pěkně vypěstovanou osobnost podlé mého, čímž mi i lépe utkví v paměti jako charakter, za kterého se celkem hezky hrálo. Akorát ty volby jsou na hovno. Celou dobu jsem vybíral pouze humornou/sarkastickou odpověď(protože ve většině případů byly fakt docela zábavné), aniž bych se podíval na ty ostatní. Hezky to znázorňuje obrázek "RPGs then, RPGs now", kde se porovnávají rozhovory z PS:T a DA 2, vyguglujte si to.
A společníci. Jsou také horší. Naštěstí se ale sem tam najde výjimka.
Jednoznačně nejlepším a nejsympatičtějším parťákem byl sám vyprávěč Varric. Bez konkurenčně. Jeho charakter na mě prostě zapůsobil natolik, že to i přebilo mé rasistické sklony vůči trpaslíkům. Snad je to i tím, že Varric se jako jediný příslušník své rasy z celé série jako typický trpaslík nechová, zaplať pánbů. Fenris mi přišel celkem cool, ale celej je zároveň jakoby zkopírovanej z nějakého anime. (Trochu jak Sasuke z Naruta.) Ty jeho věčně temný řeči o magii a životě mi později začaly lézt na nervy, posílilo to i ten fakt, že s mým čarodějem Hawkem si úplně moc nesedl. Taky jsem byl nucen ho na konci zabít. Anders je totálně na sračky. Takhle neskutečně znásilněnou postavu trumfne už jen Bezejmenný hrdina z datadisku Gothica 3. Hrůza! Avelinne mi přišla docela fajn, z ženských parťáků snad možná i nejsympatičtější, ale přesto jsem dával přednost spíše Isabele. Tu jsem bral často, neboť byla vynikajícím roguem, plus hrozně hezky se na ní kouká. Děvka neděvka, výstřih holt udělal své a měl jsem s ní romanci. Merril...no thanks. A na svého bráchu jsem byl hnusnej pokaždé, kdykoliv mi to hra umožnila. Jo, a nemůžu je pořádně oslovit a pokecat si s nima... ... ... ... ... ... no comment >:-(
A hudba...DA FAWK?? Co Zur blbnul? Po obstojném OSTu z jedničky jsem doufal, že úspěch se bude opakovat i tady. Nicméně ne, hudba je zde nevýrazná, nudná a občas i otravná. Snad jen opravdu pěkný a povedený kus hudby je Fenrisův theme, nicméně ten je asi fakt jedinej.
Hra celkově není špatná. Není ale nijak zvlášť dobrá. Vím, vím, EA na tom asi nese nějaký ten podíl viny, hru to ale zas až tolik neomlouvá. DA 2 vlastně selhal ve třech základních bodech, které na hrách miluju nejvíce - příběh: Hawk a jeho život, námět zajímavý, provedení nepovedený. Atmosféra: minimální. Když už, tak naskočí především během konverzací s parťáky. A hudba: Egh! Ale hrálo se to docela dobře. Tragédie to není. Ale bohužel jsem i tak nucen říct, že se jedná o nejslabší RPG, jaké jsem od Bioware hrál. A to je smutný.
P.S. Flemeth byla boží. Kdyby ji více zapojili do celistvého příběhu, možná bych přidal pár procent navíc.
Žádné mega epic dobrodružství se zde totiž nekoná, hráč bude po 90% času zavřený v jednom hnusným městě, o kterém by člověk doufal, že když je v něm pořád, bude mít aspoň proporce jako Athkatla z BG2. Ale ne. Je zde jedna fajn hospoda, bordel a spousta lidiček, kterým donesete nějákou ztracenou věc, o které jste neměli ani šajna. Případně můžete vlézt do určitých interiérů, které se z velké části opakují. Dost často! Je to někdy akorát trochu jinak natočený, krapet jiní nepřátele, ale v podstatě jde furt o ty samé interiéry, což platí i pro ty mimo město. Díky tomu je napětí a atmosféra totálně umrtvená. A co to kurva udělali z elfama!? Modely jejich postav vypadaly jak glumovití vychrtlí šotci bez špetky charismatu a štylu. Fuf! Obzvlášť Dálové vypadali strašně. Příběh - v podstatě není. Sledujeme život budoucího šampiona Kirkwallu, který se dělí na tři části. Z toho nejlepší a nejzajímavější je ta poslední, která však trvá chvilinku. Hluboké cesty však nebyly úplně špatné, nicméně Quanari mě dost nudili. Chápu účel vytvořit poněkud komornější odvyprávění, nicméně to nějak nefungovalo.
Musím však přiznat, že souboje se mi zde líbily. Byly svěží, energické a hrozně hezky se na ně dívalo, obzvlášť za čaroděje to byla neskutečná prča. Souboje jsou zde také jedním z největších zachraňujících faktorů, protože naprosto posílily celkovou hratelnost. I boss fighty jsou parádní. Rozhodně musím vyzdvihnout naprosto úžasný boj s High Dragonem ve třetí kapitole, ani jednička mi nedokázala takhle rozpumpovat srdce. Fííha... Co se finálního souboje týče, opět není nijak zvlášť těžký, nicméně je rozhodně zábavnější než v jedničce.
Co se rozhovorů týče, tak patřím mezi lidi, kteří Mass Effectovské kolečko velice uvítali. Nemám rád, když je v moderních hrách vaše postava dutá a němá. Hawk má tak díky tomu pěkně vypěstovanou osobnost podlé mého, čímž mi i lépe utkví v paměti jako charakter, za kterého se celkem hezky hrálo. Akorát ty volby jsou na hovno. Celou dobu jsem vybíral pouze humornou/sarkastickou odpověď(protože ve většině případů byly fakt docela zábavné), aniž bych se podíval na ty ostatní. Hezky to znázorňuje obrázek "RPGs then, RPGs now", kde se porovnávají rozhovory z PS:T a DA 2, vyguglujte si to.
A společníci. Jsou také horší. Naštěstí se ale sem tam najde výjimka.
Jednoznačně nejlepším a nejsympatičtějším parťákem byl sám vyprávěč Varric. Bez konkurenčně. Jeho charakter na mě prostě zapůsobil natolik, že to i přebilo mé rasistické sklony vůči trpaslíkům. Snad je to i tím, že Varric se jako jediný příslušník své rasy z celé série jako typický trpaslík nechová, zaplať pánbů. Fenris mi přišel celkem cool, ale celej je zároveň jakoby zkopírovanej z nějakého anime. (Trochu jak Sasuke z Naruta.) Ty jeho věčně temný řeči o magii a životě mi později začaly lézt na nervy, posílilo to i ten fakt, že s mým čarodějem Hawkem si úplně moc nesedl. Taky jsem byl nucen ho na konci zabít. Anders je totálně na sračky. Takhle neskutečně znásilněnou postavu trumfne už jen Bezejmenný hrdina z datadisku Gothica 3. Hrůza! Avelinne mi přišla docela fajn, z ženských parťáků snad možná i nejsympatičtější, ale přesto jsem dával přednost spíše Isabele. Tu jsem bral často, neboť byla vynikajícím roguem, plus hrozně hezky se na ní kouká. Děvka neděvka, výstřih holt udělal své a měl jsem s ní romanci. Merril...no thanks. A na svého bráchu jsem byl hnusnej pokaždé, kdykoliv mi to hra umožnila. Jo, a nemůžu je pořádně oslovit a pokecat si s nima... ... ... ... ... ... no comment >:-(
A hudba...DA FAWK?? Co Zur blbnul? Po obstojném OSTu z jedničky jsem doufal, že úspěch se bude opakovat i tady. Nicméně ne, hudba je zde nevýrazná, nudná a občas i otravná. Snad jen opravdu pěkný a povedený kus hudby je Fenrisův theme, nicméně ten je asi fakt jedinej.
Hra celkově není špatná. Není ale nijak zvlášť dobrá. Vím, vím, EA na tom asi nese nějaký ten podíl viny, hru to ale zas až tolik neomlouvá. DA 2 vlastně selhal ve třech základních bodech, které na hrách miluju nejvíce - příběh: Hawk a jeho život, námět zajímavý, provedení nepovedený. Atmosféra: minimální. Když už, tak naskočí především během konverzací s parťáky. A hudba: Egh! Ale hrálo se to docela dobře. Tragédie to není. Ale bohužel jsem i tak nucen říct, že se jedná o nejslabší RPG, jaké jsem od Bioware hrál. A to je smutný.
P.S. Flemeth byla boží. Kdyby ji více zapojili do celistvého příběhu, možná bych přidal pár procent navíc.
Pathfinder: Wrath of the Righteous
Pro: Souboje, rozhovory, někteří společníci, závěr, hratelnost
Proti: opakující se interiéry, příběh blbě podaný, téměř bez atmosféry, hudba