Musel jsem to hrát vožralej. Já vím, je to trochu podvod, ale když já se tak strašně nerad lekám. Outlast je navíc jedna z těch horrorovek, která umí naaranžovat lekačku na místo, kde to člověk prostě nečeká. Vypil jsem u toho celou lahev portského, plus ještě nějaký růžový, co jsem našel v lednici. Pak jsem blil. Ani tolik ne z herní brutality, ale opravdu spíš protože jsem to já blbec přehnal.

I přes tuhle mou volovinu jsem si ale Outlast užil. Velice temná pochmurná atmosféra psychiatrické léčebny na mě působila skvěle depresivně. Hra navíc hezky umí po Valve způsobu naservírovat hráči celkem působivou efektní podívanou. A to například ve formě sadistického doctora, zmutovaného The Thing z Fantastické čtyřky(když jsem ho měl těsně za zády, musel jsem se vždycky ze židle předklonit, až tak jsem vnímal ty jeho strašný řetězy a chrochtání) či dvou nahatých flegmatických syčáků, kteří by si se svým slovníkem mohli skvěle pokecat s Dr. Jonathanem Cranem.
Schovávání se a útěky před těmito šílenci patří mezi top momenty hry. Nejednou se mi stalo, že jsem strachem ani nedýchal, když jsem byl zalezlý ve skřínce a doufal, že mě nikdo neviděl. Samotný příběh nebyl špatný, ale dost mi vadila ta následná nadpřirozenost. Přízrak nepřízrak, Walrider byl ze všech padouchů ten nejslabší. Co však hodně musím pochválit jsou i zvukové efekty vašeho hrdiny. Z jeho oddechování, lapání po dechu hrůzou a výkřiků bolesti jsem neměl pocit, že hraju za nějakého lhostejného robota, ale opravdu za nějakého chudáka, co se ze všech sil snaží přežít. Hudba je správně creepy. Ty housle teda umí vyvézt člověka z míry. Navíc posunula level hrůzy a napětí ve hře ještě o krok dál, protože hudbu vždycky vnímám hodně. V tomto ohledu taktéž oceňuji ten fakt, že spousta nepřátel má vlastní theme, což bohužel jaksi z her mizí.

Outlast však má i svoje problémy. Především musím zmínit tu otřesnou AI nepřátel. Jako... já vím, že většina z nich jsou jeblí, ale musí fakt všechny ty dveře rozrážet? (Chápu, ten účel zdržení, aby měl hráč náskok, ale i tak mě to trochu rozčilovalo.) Po čase taktéž přijde menší stereotyp, který zapříčiní polevení na napětí a strachu, naštěstí to ale nebylo častý. A zdá se, že hra má jakýsi nepříjemný bug, díky kterému jsem v příběhu přeskočil o pár lokací napřed. A to nadpřirozeno mě sralo. Dost to poranilo tu původní děsivou atmosféru, s jakou hra začala.

Outlast byl super. Následný datadisk trochu moc tlačil na pilu, jak se snažil hráče co nejvíce zhnusit, nicméně taktéž to nebylo vůbec špatný. A to portský byla sakra dobrý. Prostě takový ten klasický chill u Outlastu. Pohoda a teplo domova, sladké vínečko, psychiatrická lečebnička, useknuté prstíčky, nekrofilie bez hlavičky... inu, ideální večer.