Každý pařan odkojený na „doomovkách“ bude jistě souhlasit s tvrzením, že příchod Wolfensteina: Nový Pořádek přinesl svěží vánek mezi novodobé střílečky a to paradoxně tím, že se vrátil ke kořenům a naservíroval prvotřídní akci ze staré školy. Pokračování na sebe tedy nenechalo dlouho čekat a nutno poznamenat, že uspěchanost tvůrců je ve Staré krvi patrná téměř na každém rohu. Hra na první pohled postrádá nové nápady, ba co víc, není zdaleka tak pestrá ani jako její předchůdce. Od začátku do konce vás nečeká nic než silně koridorová střílečka s jedním bossem na konci. Nejsem sice ten typ hráče, který by koridorovost hrám vyčítal (ba naopak), jenže právě možnost jediné cesty kupředu musí být vyvážena jinými herními aspekty, což se zde nestalo. Nečekejte žádný level se sníženou gravitací na Měsíci, ani podobný výstřelek, nečekejte bujaré změny prostředí, nečekejte dokonce ani příliš propracované herní prostředí – opravdu nesnáším, když je design tak neelegantní, že sem tam narazíte na neviditelnou zeď. Když narazíte na skript, proplazíte se i krtčí norou a jindy nemůžete projít dveřma do pískovny, protože za nimi už prostě nikdo další místnost nenaprogramoval. Smiřte se také s mizernou gradací celé hry – neřekl bych, že obtížnost napříč hrou stoupá – vyjma posledního bosse a nepotkáte ani mnoho druhů nepřátel. Příběh je zde pouze z povinnosti, za celou hru jsem nepochopil smysl sbírání zlata, nepochopil jsem kdy a za co se odemykají achievmenty, ale co je nejhorší – hra způsobila, že mě všechno tohle nezajímá. Oceňuji prank se spánkem na matraci, kdy se v rámci snu přepnete do staré Wolfenstein 3D verze, jenže opět musím dodat, že mě to bavilo pouze jednou. Ocenil bych možná i zde přítomné větší procento stealth misí, kdyby stealth prvky nebyly tak primitivní. Občas vám vojáci čumí do ksichtu a přes svých 20 dioptrií vás nerozeznají od šuplíku s trenkama. Taky je normální, že po alarmu a jatkách v jedné místnosti může přijít checkpoint a týpek za dalšími dveřmi o vás nemá ani tucha. U Wolfa New Order jsem zjednodušený stealth přirovnával k Metru 2033 (což je prvotřídní exemplář), ale tady mi to přišlo nějak horší…

Smutným herním momentem bylo odhalení jakési nadpřirozené složky (více nebudu spoilerovat říkám, že nebudu spoilerovat, kurva!) – smutným proto, že jsem si vzpomněl, jak na mě působil sestup do katakomb s oživlými mrtvolami v RtCW a řekl jsem si, proč sakra neprojíždím radši po páté RtCW?! Z atmosféry v RtCW jsem byl, s prominutím, posraný až za ušima, u Old Blood jen střílím dál, jakoby se nechumelilo… Ale abych jen nekritizoval, zklamání z vyšších očekávání je jedna věc, druhá věc je, že přes to všechno není Wolf vyloženě špatný, pořád je o chlup zábavnější než Wolfenstein z 2009. Je to taková bezduchá chodička, trošku rubačka, trošku plížička, nic vyloženě ve zlém, ale ani nic moc v dobrém.