Formát epizodních her mám ještě méně radši než čekání na další díl (nebo hůř, sérii) seriálů. Z teenagerských dramat je mi už automaticky špatně kvůli v poslední době tak propagovanému "young adult" žánru špatných knih a filmů, které jsou špatné tak, že to vypadá, že je to schválně. Life Is Strange jsem proto dlouho obcházela s tím, že to nevypadá na můj šálek kávy - a teď musím uznat, že jsem se spletla.

Sice se pořád nejedná o hru, kterou bych si dala do virtuální poličky "za rok si zahraju znova," ale nakonec jsem ráda, že jsem jí ten čas věnovala. Začátek jsem vnímala vlažně - psychopatický bohatý synek, který je zároveň místní druglord, bezvýrazné káčátko, ze kterého je najednou nevysvětlitelně Superdívka a modrovlasá rebelka mi přišli trochu přitažení za vlasy (stejně jako fakt, že na americké střední škole je jen jedna obézní studentka).

Postupně se ale příběh začal prohlubovat, k záhadnému zmizení a převráceným přírodním zákonům se přidalo spravování nalomeného přátelství, tedy lidský příběh s uvěřitelnými emocemi, a mně najednou začalo záležet na tom, co se s postavami stane.

Nicméně i přes poutavý příběh a grafické zpracování, které rozhodně neurazí, mě hra chvílemi nudila, a to svým někdy opravdu šnečím tempem. Jedná se totiž o ten typ současné adventury na způsob Telltale Games, která spočívá v přecházení sem a tam, klikání na předměty, které okomentujete (Tohle je zvláštní strom ... hmm, co by na něj asi řekla Chloe?), a vybíráním možností v dialozích. Nemůžu si stěžovat na nedostatek akce v rámci příběhu, ale zvláště v počátečních epizodách mě ta zdlouhavost unavovala.

Nezachránilo to ani zmiňované přetáčení času, díky kterému Max může za cenu kolapsu časoprostoru na třetí pokus vybrat tu správnou odpověď, což samozřejmě zajímavé je. Někdy kolem čtvrté epizody se to ale všechno dá opravdu do pohybu, Max a Chloe, které jste mezi tím mohli potvrdit jako "něco víc" než kamarádky, vyhrabou mrtvolu zmizelé dívky a zjistí, kdo byl po celou tu dobu vrah. Všechny tři body mi přišly pěkně provedené; že mě hra po tom pomalém rozjezdu fakt baví mi došlo ve chvíli, kdy se po tolika prohlédnutých plakátech se ztracenou Rachel objevilo, kde celou tu dobu byla a že ani superschopnosti v tuto chvíli nestačí.

K mému vysokému hodnocení nemalým dílem přispělo i finále, které obsahuje moje snad nejoblíbenější morální dilema (zda má jedna osoba větší cenu než všichni ostatní), za které prostě musím dát palec nahoru.