Kde se vzala, tu se vzala, objevila se poblíž Nashkelu věž ňákýho mrtvýho trpaslíka, který si očividně libuje ve vražedné pitoresknosti a má rád šachy. Jestli chcete nějakou tu prohlídku, zajděte si do menší vesničky, do nějakého "Fousu", tam už se k vám někdo přichomítne. A jestli ne, furt se můžete vyplavit za předky Lona Chaneye juniora na jeden ostrov, a tam jim vyplácat kožich. A bacha na čaroděje. Ti dementi mají ve zvyku vás teleportovat do nějaký zamrzlý prdele, kde pro ně máte něco získat. Ach, ta magie...

Datadisk s sebou přináší pár pěkných a zajímavých přídavků, ze kterých člověk zejména ocení zvýšení zkušenostního limitu a pár těch nových dobrodružství. Nejedná se v zásadě o nic velkolepého, i tak se ale hráč může těšit na celkem těžké bitky, zajímavé postavy a jednoduché, ale docela zábavné příběhové linky.
Durlagova věž mě ale z nějakého důvodu hrozně srala. Asi protože tam úplně všude hrály ty dvě ominous temný hudební tracky, které mě uváděly do stísněnosti a deprese. Ale asi taky protože to tam v ní byla celkem nuda. Duralgovu věž rozhodně nepovažuju za nejlepší pilíř datadisku, celá struktura věže totiž není moc zajímavá, i když věži rozhodně nechybí atmosféra, přesto z nějakého důvodu celkový progress vaší družiny nepřivádí příliš velké uspokojení. Do Strážcovo tvrze jsem chodil s nadšením, sem jsem chodil opravdu nerad. Jestli se mi z nových lokací a dějových linek něco líbilo nejvíce, byl to právě onen vlkodlačí ostrov. Byť ta linka samotná není nějak extra, plus ji celkem rychle prolítnete, stejně jsem si užíval onu atypickou atmosféru a zábavné šarvátky.
A finální souboj na konci příběhové linky Durlagovo věže ne s démonickým rytířem, s tím démonem od kultistů považuju za jednu z nejbrutálnějších bitek ze všech Infinity engine her. Loadoval jsem jak blázen.

Jedná se o zábavný a povedený datadisk, který sice původní hře dělá spravedlnost, nicméně dokážu si jí v klidu představit i bez něho. Povinnost? Rozhodně ne, ale je to fajn.