Po nějakou dobu hyzdilo Zaklínače 2 mé hodnocení 30%. Prvně jsem ho hrál hned po vydání (namlsaný ze hraní W1). Ze hry jsem byl tak neuvěřitelně zklamaný, že jsem nedohrál ani prolog a následně všude hlásal, jak je W2 špatná hra a rozčiloval se nad zdejším zeleným hodnocením. Pár let uběhlo a vyšel W3. Po všudypřítomné mediální masáži jsem si řekl, proč nedat téhle hře ještě jednu malou šanci. A udělal jsem dobře...

Hra se hraje jedna báseň. Přes všechny klady, kterých je opravdu spousta, bych se ale rád zaměřil spíše na zápory, které hra má. Konkrétně třeba linearitu hry. Ta mi zrovna u zaklínače nepřijde jako dobrý tah. Dočkali jsme se vlastně jenom 3. malých lokalit, mezi kterými nejde přecházet. Chápu, že z hlediska utváření příběhu je linearita vhodná, proč to ale u jiných her šlo i bez ní? Je to trošku škoda, protože právě díky linearitě herní doba zaklínače klesla na neuvěřitelných 22 hodin. A to mi přijde na RPG a ještě k tomu takový titul zatraceně málo! Další věcí, která mi vyloženě pila krev byl inventář. To, že s sebou furt musím nosit tunu receptů a prostě všeho, mě neskutečně otravovalo. Pořádně se vyznat v tom, kde co máte, když něco hledáte, bylo hrozně otravné. Přitom to šlo vyřešit i trochu jinak, kdy by si Geralt recept po prvním přečtení prostě zapsal do deníku a bylo by to. Nemluvě o úkolových předmětech, které tam jsou jen na to, aby vám dělali bordel v inventáři a nemůžete se jich zbavit.

Mezi trošku menší mínusy bych zařadil styl boje. To byl právě největší důvod, proč jsem před lety W2 opustil a byl jsem tak zklamaný. Od W1 se liší opravdu markantně a vlastně až do konce hry mi pořádně nesedl, ikdyž jsem si na něj začal pomalu zvykat. I přesto bych upřednostnil boj W1 (ikdyž rozumím tomu, že na dnešní dobu už je trochu zastaralý) a nebo styl boje více podobný AC. Taky mi moc nesedla neustálá nutnost pít lektvary a patlat oleje na meče. Jsem spíš hráčem, který si rád buduje strom abilit a následně jen porovnává čísílka u zbroje a zbraní. Nejvíc mě dokázalo vytočit, když jsem si například vylepšil meč a za pár minut našel nějaký daleko lepší. Ten starý jsem tedy mohl zahodit a byl mi k ničemu. Stejně tak mě štvalo patlání olejů, které mají omezenou životnost. Ale beru to tak, že to je prostě zaklínač a je to jen můj osobní boj ;)

Z čeho jsem byl ještě na vážkách, bylo oblečení... konkrétně prokletá kapuce, kterou si nemůžete sundat. Z celkového 22. hodinového hraní jsem prvních 14. hodin strávil se zbrojí s kapucí. Jaké bylo mé potěšení, když jsem konečně našel dobrou zbroj bez kapuce. A asi poslední věcí je jakékoliv omezení romancí. Kromě pár d*vek (samozřejmě, že dívek) v táboře a Ves nemůžete spát vůbec s nikým. Což mi ve hře celkem dost chybělo. Zatlačuji slzu, když si vzpomenu, jak jsem v W1 několik hodin hledal luční kvítí jen proto, aby mi ta ženská z domu na rohu dala...

Jinak jsem si hru velice užil. Grafika je super. Příběh, úkoly, dabing a design, jakbysmet. Jmenovat se vlastně nějak jinak, než Zaklínač, tak jí dám hodnocení asi ještě větší.

Tak a teď už se můžu jít konečně učit...